Prove It

49. I met his family

Černovlasá žena menší postavy si mě ani nevšimla. Nepřekvapilo mě, že je asiatka. Taeyong mi už dávno říkal, že se sem jeho matka přestěhovala z Jižní Koreje. Ale co mě překvapilo bylo její milé chování, které jsme ani jeden nečekali.

Když jsme vešli oba dost zmateně dovnitř, s úsměvem se na mě podívala a nadechovala se k otázce.

,,A vy jste?'' tón jejího hlasu byl zvědavý, leč příjemný.

,,Jeffrey, Taeyongův...kolega z práce'' rychle jsem si vymyslel co nepřesvědčivější lež a nepřestával jí oplácet milý úsměv. Zatím vše probíhalo lépe než jsem si představoval. Přišlo mi to až podezřelé.

,,Ah tak, no tak to vítejte u nás doma'' vřele se usmála a zavřela za námi dveře. Chodba, ve které jsme se nacházeli, na mě působila útulným dojmem. Všude kolem byly příjemné a milé barvy s pár květinami nebo fotkami, na kterých, jak jsem si všiml Taeyong nebyl.

Zatím to byl jediný důkaz toho, že rodina, tedy alespoň jeho matka Taeyonga zavrhla. Vstoupili jsme do obýváku, který opět působil dojmem klasického amerického bydlení. Sám Taeyong po místnosti rychle přelétl očima, aby zkontroloval, co všechno se od jeho odchodu změnilo.

Držel si od matky jistý odstup a když z rohu vyšel starší muž bez vlasů a s šedou košilí, nezapomněl jsem slušně pozdravit.

,,T-Taeyongu? Nemůžu tomu uvěřit! Co tady děláš??'' podivil se zřejmě jeho otec a sevřel křehkého hnědovláska v pevném objetí.

,,Ahoj otče'' pozdravil Taeyong ledově po mém boku a už si ode mě nevysloužil ani nechápavý pohled. Celé tohle mi přišlo divné, takové špatně odehrané divadélko.

Ač by se zdálo, že se milovaný syn vrátil domů, prázdné fotky a hustá atmosféra mluvila o opaku. Zavládlo napjaté ticho a já čekal, co se bude dít dál.

,,Přišel jsem i přesto že...''

,,Dá si někdo čaj nebo kávu?" vtěsňala se do konverzace černovlasá žena a mile se na nás usmála.

,,Ne'' odsekl ledově Taeyong a hned po něm se přihlásil jeho otec o kafe. Přihlásil jsem se i já o čaj a tak byl Taeyong jediný bez nápoje.

,,Neměl bys nic od té ženy chtít'' poznamenal, když jsme se vedle sebe posadili ke stolu naproti staršímu muži, jenž si pročítal noviny.

Jemně jsem pod stolem pohladil jeho stehno a on mi věnoval vděčný pohled. Zanedlouho nám byly doneseny hrníčky i s podnosem. S úsměvem jsem poděkoval, aby o mně měla Taeyongova matka co nejlepší mínění.

I ona se s úsměvem posadila ke stolu vedle svého manžela a upila kafe ze svého hrníčku. Cítil jsem Taeyongův nepříjemný pohled mířený oběma rodičům. Začalo se pomalu stmívat.

,,Abych to zjednodušil a vy jste si nemysleli, že jsem vás jen tak po letech přijel navštívit: zajímá mě, jestli jste už dokázali přijmout, že váš syn je gay, který si to nechává vrážet do zadku, jak jste mi tehdy řekli'' řekl jako by nic a já se zakuckal čajem, který jsem pil a překvapeně se na něj a poté na jeho rodiče podíval.

Ti párkrát zamrkali a poté se mlčky zadívali na Taeyonga. Ten jen s ledovým výrazem vyčkával na jejich odpověď, která ho velmi zajímala.

,,O čem to mluvíš Taeyongie?'' zeptala se s milým, lež zmateným úsměvem menší žena.

,,Nedělej hloupou, to byl ten důvod proč jste mě odsuď vykopli jako bezdomovce!'' zvýšil hlas hnědovlásek a jak jsem poznal, začal být podrážděný.

,,Na nic takového si nepamatujeme. Ty přeci nejsi buzerant. Můj jediný syn jím nemůže být. A teď mě nechte vám ukázat vaše pokoje'' oznámila s úsměvem a tehdy mi došlo jak je ta žena falešná a odporná. Ani jeden jsme nevydali ani hlásku, jak nás její odpověď překvapila.

Plešatý muž si dál četl noviny a dělal, jako by tam nikdo z nás nebyl. Šli jsme poslušně nahoru aniž bychom počítali, že zde přespíme. Už se stmívalo a my bychom stejně museli do hotelu.

,,Napravo je tvůj pokoj a nalevo váš'' jemně pověděla a mně v tu chvíli došlo, že jí jde o to nás rozdělit. Takže nezapomněla, jen to všechno hrála.

Vyčkala, až si oba zalezeme do pokojů a pak odešla, abychom si mohli oba vybalit. To jsme stejně neudělali. Drze jsem vyčkal až odejde a zašel jsem potichu k Taeyongovi do pokoje.

,,Prosím tě, co to mělo znamenat? Proč si na nic nepamatuje?'' divil jsem se, když jsem potichu zavřel dveře od jeho pokoje.

,,Jen to hraje. Vystřihli mě z fotek a ignorují fakta. Věděl jsem, že to nepřijme'' odpověděl jistě, avšak smutně.

,,To je mi líto Taeyongie...třeba až uvidí, o co přišla tak to pochopí'' usmál jsem se, sevřel jsem ho v náručí a odhrnul mu vlasy z obličeje.

,,Možná...tak jí to tu za odměnu pojďme zaneřádit" ďábelsky se usmál a stáhl mě za boky k sobě do postele.

Zase se omluvám za zpoždění :/ naneštěstí mám v háji notebook, ale pokusím se i dál průběžně vydávat :)