Nejlepší rok v Bradavicích (nebude dokončeno)

2. Kapitola - Primuska?:

499 slov

Když jsem se druhý den ráno podkala s Lunou u snídaně, všimla jsem si, že se jí na hábitu blyští odznak primuse.
"Luno?"
Podívala jsem se na kamarádku tázavým pohledem.
"Lily, děje se něco?"
Zeptala se nechápavě.
"No jasně že ano."
odpověděla jsem stroze.
"A co, že o tom nic nevím?"
Zatvářila se Luna překvapeně.
"No, až na to, že jsi primuska se neděje nic."
Odvětila jsem.
"Jo aha, ty myslíš tohle."
Luna nevypadala nijak potěšeně ze svého vysokého postavení v Bradavicích. Nechápala jsem, proč se k tomu staví právě takhle. Já kdybych měla tu možnost být primuskou, byla bych nadšená.
V tom nás v rozhovoru vyrušil Potter.
"Evansová, proč se bavíš s ní a né se mnou?"
"Možná proto, že je primuska a nemá tak vysoké ego jako ty!"
Prskla jsem.
"Ale já jsem se stal kapitánem famfrpálového týmu!"
Řekl nadutě a poklepal na svou kapitánskou pásku, kterou měl nasazenou tak, aby ji všichni viděli.
"Tak v tom případě se vám omlouvám, Pane."
Řekla jsem ironicky.
Hned po štědré snídani jsme se s Lunou vydaly na vyučování, které dnes bylo opravdu nudné. Celý den jsme opakovali látku z loňského roku. Lunino vyučování bylo o poznání zajímavější, protože všichni učitelé se studenty sedmého ročníku probírali přípravu na Ovce.
Po výuce jsem zamířila do knihovny, podívat se po nějaké knížce o přeměňování. V knihovně jsem podkala poberty, kteří skoumali knihu o kurijózních kouzlech. Nevšímala jsem si jich až do té doby, než jsem zjistila, že s nimi není Remus.
"Ahoj kluci, kde máte Rema?"
Oslovila jsem je. Nečekaně mi odpověděl Potter.
"Šel si najít něco na obranu proti černé magii. Proč to potřebuješ vědět, Evansová?"
Varovně se na mě podíval a ukázal na mě. Zčervenala jsem. Vůbec jsem nevěděla, co mám říct, a tak jsem řekla tohle.:
"Aha, díky. Mám své důvody."
Black se uchechtl. Potter zaťal pěsti a zrudl vsteky.
"Ještě si to s Náměsíčníkem vyřídím."
Prohlásil Potter a odešel z knihovny. Sakra, co jsem to provedla? Musím dát nějak hodně nenápadně pozor na Rema, aby mu Potter nemohl ublížit.
Úplně jsem zapomněla na tu knížku, kvůli které jsem šla do knihovny. Rychle jsem se otočila a šla jsem najít Rema. Když jsem ho našla, četl nějakou knihu o vlkodlacích. Promluvila jsem na něj.:
"Reme, dávej si prosím pozor na Pottera, protože..."
Popsala jsem mu celou situaci. Remus nevypadal, že by mi věnoval alespoň špetku pozornosti. Všiml si mě teprve až zaklapnul svou knihu.
"Ahoj Lily, říkala si něco?"
Zopakovala jsem Removi celý problém a odešla jsem z knihovny.
Zamířila jsem na večeři, kde jsem viděla Lunu smutně sedět na našem obvyklém místě. Když jsem si k ní přisedla, pošeptala mi do ucha.:
"Lily, po večeři přijď do mé ložnice."
S těmito slovy Luna vstala od nebelvírského stolu a v zápětí odkráčela z Velké síně.

Vítejte na konci již druhé kapitoly v této knize. Zdá se, že jsem se trochu rozepsala, protože tahle kapitola má 499 slov, jak se můžete dočíst už na začátku.
S pozdravem:
@VerkaStrbackova