Nejlepší rok v Bradavicích (nebude dokončeno)

3. Kapitola - Falešný odznak - 1. část:

379 slov

Když jsem po večeři přišla do Luniny ložnice, uviděla jsem svou nejlepší kamarádku sedět smutně na posteli, pohrávajíce si se svým odznakem primusky. Když mě spatřila, pokynula mi, abych se posadila k ní na postel.
"Luno, co se děje?"
Spustila jsem dříve, než Luna stačila cokoliv říct.
"Lily, ten odznak jsem dostala od Siriuse k narozeninám."
Odpověděla Luna na mou otázku.
Díky Potterově schopnosti udržet všechna tajemství svých přátel v tajnosti,ví celé Bradavice, že Sirius Black a Luna Whiteová jsou víc než přátelé.
"To je skvělé ne?"
Řekla jsem s pobaveným výrazem.
"Ne, není, protože včera si toho Mc-Gonagalová všimla a slíbila mi, že jakmile získáme nějaké body, strhne nám pět bodů za porušení školního řádu, protože nosím odznak primuse, aniž by mi tato vísada byla udělena."
"Zítra kvůli tomu mám jít za profesorem Brumbálem."
Dodala Luna ještě.
Překvapeně jsem na ni zírala.
Z pohledu Luny Whiteové:
Zítra mám jít za profesorem Brumbálem kvůli tomu odznaku od Siriuse. Jsem na něj hodně naštvaná, protože mi způsobil nemalé problémy hned na začátku mého posledního roku v Bradavicích. Vím, že to myslel dobře, ale já prostě nemám náladu to teď řešit.
Když jsem se ráno konečně vykopala z postele, šla jsem se rychle nasnídat, abych i s návštěvou ředitelny stihla dojít včas na první hodinu.
Když jsem ve velké síni zahlédla profesorku Mc-Gonagalovou, okamžitě jsem k ní přispěchala, abych zjistila heslo k Brumbálově pracovně.
"Dobré ráno, paní profesorko, mohla byste mi prosím říci heslo k pracovně pana ředitele? Ráda bych s ním vyřešila..."
Profesorka mi pohledem naznačila, že ví, o čem chci s ředitelem mluvit, což znamená, že jí nemusím nic říkat.
"Dobré ráno, slečno Whiteová, heslo k pracovně pana ředitele je čokoládová žabka."
Řekla profesorka Mc-Gonagalová nezaujatě a odkráčela směrem k učitelskému stolu.
Po rychlé snídani jsem vyrazila k Brumbálově pracovně.
"Čokoládová žabka."
Pronesla jsem, když jsem přiběhla ke kamennému chrliči. Vyjela jsem nahoru po točitém schodišti a tichounce jsem zaklepala na dveře ředitelny.
Dveře se samy otevřely. Vstoupila jsem do Brumbálovy pracovny. Jako prvního jsem uviděla nádherného fénixe, který spokojeně podřimoval na svém bidýlku.
"U Merlina, ten je nádherný!!!"
Byletělo mi z pusy, aniž bych si uvědomila, jaké by to mohlo mít následky.
"Děkuji vám, slečno Whiteová."
Ozval se za mnou Brumbálův hlas.