Nejlepší rok v Bradavicích (nebude dokončeno)

10. Kapitola - Jak já tě nenávidím, Pottere:

298 slov

Uběhly dva dny od doby, kdy nám profesorka Mc-Gonagalová zadala první úkol celoroční soutěže. Sedím s Blackem, Pettigrevem, Potterem a nějakým klukem a holkou, které neznám ve společence a snažím se přijít na význam té pitomé nápovědy. Už to skoro vzdám, když se najednou ozve Potter.
"Já jsem na to přišel!!!"
"Cože? A co to znamená?"
Zeptala jsem se zvědavě.
"To bys chtěla vědět, Evansová. Když se mnou půjdeš na rande, řeknu ti to."
Cože? Tohle myslí to pako vážně?
"To si na to radši přijdu sama!!!"
Odpověděla jsem rozzlobeně a odešla jsem do dívčích ložnic, kde jsem zamířila do té své. Vzala jsem si prázdný pergamen a vrátila jsem se do společenky, kde jsem pokračovala v odhalování významu té nápovědy.
Po několika hodinách jsem toho měla dost. Ta nápověda byla nepochopitelná. Tušila jsem, že to bude mít něco společného se školní knihovnou, ale to bylo tak všechno. Rozhodla jsem se, že v jejím řešení budu pokračovat zítra.
Ráno jsem se probudila v prázdné ložnici.
A sakra, zase jsem zaspala.
Byly mé první myšlenky po probuzení. Skontrolovala jsem kalendář a zjistila jsem, že je sobota. Tím pádem budu mít čas na vypracování úkolů na pondělí a nějaký čas se najde i na tu nápovědu. Sláva.
Rychle jsem se oblékla a zamířila jsem na snídani. Po snídani jsem pospíchala do knihovny, udělat si úkoly. Potom jsem se dala do řešení té nápovědy. Blížil se večer. Já jsem nemohla stále přijít na význam té nápovědy. Už mi docházely nápady, a tak jsem udělala věc, které budu později určitě litovat...

Ahoj, po dlouhé době vás vítám na konci nové kapitoly. Doufám, že se vám líbí stejně, jako mně počet přečtení. Je jich neuvěřitelných 492. To je prostě šílený, nemyslela jsem si, že to bude mít až takový úspěch...