Nejlepší rok v Bradavicích (nebude dokončeno)

13. Kapitola - Připravit, pozor, teď:

551 slov

Dva dny utekly jako voda a já jsem se probudila do patrně nejhoršího dne mého života. Byl pátek. Nabyla jsem dojmu, že ten blbec Potter se domluvil s počasím, že si ze mě vystřelí. Probudila jsem se do slunečného rána. Ptáčci zpívali jak diví, na obloze nebyl jediný mráček. Krásný to den, že? Pro mě bude krásný až do večera, kdy se uzkuteční mé rande. Asi si říkáte, co je špatného na tom, že mám rande? A ono by na tom nic špatného nebylo, kdybych na ně nešla s jistým černovlasým pakem, které myslí, moment, on nemyslí vůbec... Tolik k mému dnešnímu programu.
Když jsem se konečně vykopala z postele, zjistila jsem, že opět nestíhám. Zaklela jsem. Rychle jsem na sebe hodila hábit, opláchla jsem si obličej, spletla jsem si jednoduchý cop, natspala jsem si věci do brašny a rychlostí blesku jsem se vyřítila z ložnice. Bylo divu, že jsem se nezkutálela ze schodů vedoucích do společenské místnosti. Ta byla samozřejmě prázdná, neboť si všichni pochutnávali na snídani ve Velké síni. Následovala jsem jejich příkladu a zachvíli už jsem seděla u nebelvírského stolu s miskou ovesné kaše před sebou.
Vyučování bylo dnes nekonečné. Obvykle výkladu naslouchám a pečlivě si zapisuji. Dnes tomu ale bylo jinak. Brk po mém pergamenu přejížděl pouze sporadicky. Nemohla jsem se soustředit. Neustále jsem myslela na rande, které mě dnes večer čeká. Jak to bude probíhat? Jak se mám chovat? Jak se bude chovat on? Musím tam jít? A co se stane, když se mi bude to rande líbit? Co když mě pozve na další? Zkutečně je budu chtít odmítnout?
Nevnímala jsem své okolí. Probrala jsem se až ve chvíli, kdy jsem na sobě pocítila něčí pohled. Rozhlédla jsem se. Všichni mí spolužáci se na mě dívají ode dveří učebny.
"A hele, šípková princezna se nám probudila."
Neodpustil si poznámku Potter.
"To se na ten dnešek tak těšíš, Evansová? Myslel jsem, že na to rande jdeš jenom kvůli tý soutěži."
Co to právě řekl? Že se těším? Nesmysl. Nebýt té pitomé soutěže, poslala bych ho do háje, jako kdykoliv předtím. Z nějakého důvodu jsem se teď nezmohla na nic víc než protočení očima.
***
Mé rande má začít již za dvě hodiny. Vcházím do své ložnice a rozhoduji se, kterou ze svých knih zabiju čas do sedkání. Ale v ložnici už na mě čeká Luna.
"Kde se loudáš, Lilyan? Nestíháme!"
"Co? Nějak tě nechápu."
"No přece se musíš připravit. Rande s nejlepším nebelvírským chytačem a nejoblíbenějším klukem školy v jednom je velká událost."
"Ale já..."
"Tohle si obleč, pak vyřešíme zbytek."
Přeruší Luna můj pokus o protest a hodí po mně nádherný smaragdově zelený společenský hábit zdobený krajkou. Řeknu si, že nemá smysl klásd kamarádce odpor a hábit si obléknu.
"Tak se mi to líbí."
Zhodnotí mě hnědovláska pohledem. A má pravdu. Ten smaragdově zelený hábit dokonale ladí s mýma stejně barevnýma očima a skvěle se doplňuje i s mými rudými kadeřemi. Luna měla vždycky vkus na oblečení a ani tentokrát nezklamala. Když jsem se po dokončení příprav podívala na hodinky, jala se mě panika. Za půl hodiny bude pohřbena veškerá moje důstojnost. Za půl hodiny má začít mé rande s Jamesem Potterem, s tím největším machrem a nadaným kouzelníkem v jedné osobě. Jsem si jistá, že o téhle události se bude v Bradavicích mluvit ještě hodně dlouho...