Nejlepší rok v Bradavicích (nebude dokončeno)

3. Kapitola - Falešný odznak - 2. část:

461 slov

Z pohledu Luny Whiteové:
Leknutím jsem sebou trhla.
"Dodobrý dden, ppanne profesore."
Dostala jsem ze sebe s obtížemi.
"Dobré ráno, slečno Whiteová. Jaký je důvod vaší přítomnosti v mé pracovně?"
Otázal se mě profesor Brumbál.
Nevěděla jsem, co mám říct, a tak jsem jen ukázala na blyštivý odznak na svém hábitu. Ředitel se jen pousmál a posumkem mi naznačil, abych se posadila naproti němu.

Z pohledu Lily Evansové:
Ráno jsem se vydala na snídani. Věděla jsem, že Luna je v ředitelně, a tak jsem se posadila na naše obvyklé místo a sama jsem se pustila do vydatné snídaně. Luniny nepřítomnosti si zřejmě všiml i Potter, protože na mě začal ze svého místa hlasitě pokřikovat.:
"Tak co to rande, Evansová?"
"Pottere, nech mě na pokoji. Odpověď snad znáš!"
"Takže ano?"
Zeptal se nadšeně Potter.
"Ne, ty tupče."
Vykřikla jsem z ostra a jako velká voda jsem vyběhla z Velké síně. Zastavila jsem se až u učebny přeměňování, ve které se konala má první hodina dnešního dne.
Po přeměňování jsem zamířila do skleníků na dvouhodinovku bylinkářství. Celé dvě hodiny jsme pracovali se Škrtiduby.
Po bylinkářství jsme šli na oběd, kde jsem se konečně potkala s Lunou.
Luna už byla s obědem hotova, a tak mi jen podala kousek pergamenu se vskazem. Poté odešla z velké síně. Přečetla jsem si Lunin vskaz a pustila jsem se do jídla. Ve vskazu stálo:
Dnes ve čtyři ve společence.
Luna

Jen jsem neznatelně kývla hlavou a onen kousek pergamenu jsem si zastrčila do kapsy. Po obědě jsem zamířila na kouzelné formule, které vyučoval maličký profesor Kratiknot.
Po formulích už končil můj školní den, a tak jsem se vydala do přeplněné společenky. Vzhledem k tomu, že bylo za deset čtyři, jsem přišla tak akorát na schůzku s Lunou.
Luna ještě ve společence nebyla, a tak jsem sáhla po ranním výtisku Denního věštce, který někdo nechal ležet na jednom z křesel. Jen, co jsem se pustila do čtení titulní strany, někdo mi poklepal na rameno. Rychle jsem se otočila. Jakmile jsem zjistila, kdo že mi to před chvílí klepal na rameno, oddychla jsem si. Byla to Luna, která se na mě přátelsky usmívala.
Sedly jsme si do těch nejpohodlnějších křesel, jež stála přímo u hořícího krbu. Protože jsem byla nedočkavá, ihned jsem se Luny zeptala:
"Tak co, jak to dopadlo s tím odznakem?"
Luna se rozzářila a začala vyprávět:
"Když jsem tam přišla, začala jsem až moc hlasitě obdivovat jeho fénixe. Potom jsem se posadila a Brumbál mi řekl, že mi ten odznak moc sluší a že by byla škoda, kdybych ho nenosila nadále. Potom ještě řekl, že Amalie Greenová měla v minulosti nějaké problémy s dodržováním školního řádu, a tak ze mě udělal óprávdóvóů prímůsků!!!"
Poslední dvě slova Luna hlasitě vypískla přes celou společenskou místnost Nebelvíru.