Hádovo memento

VIII.

„Dokud jsou v poli oni, nemůžeš vyhrát, Paule. Mají pod palcem celý sever republiky a teď se pomalu šíří i do vnitrozemí. Kilkenny hlásí rapidní pokles našich voličů. Jestli se dostanou až do Corku, jsme ztracení." Vysoká štíhlá žena se v čele stolu nahrbila a za brýlemi skryté, jako trnky pichlavé oči upřela na tmavovlasého muže. Jakmile zaslechl své krycí jméno, v koutku úst mu lehce cuklo. Ani po všech těch letech si nedokázal zvyknout na jeho zvuk. Musel si však vybrat méně nápadnou přezdívku, než kterou znala Salome. Ta dívka potřebovala mít pocit, že je důležitý a nebezpečný a se jménem Acheron se mu to dařilo mnohem snáz. Přehodil si nohu přes nohu, zatímco konečky prstů pravé ruky poklepával o desku z leštěného mahagonu. Za okamžik ji stáhl dolů a z kapsy saka vytáhl dvě krabičky. Cigaretu si strčil mezi rty a s noblesně plavným škrtnutím sirky ji zapálil. Chvíli naslouchal příjemnému praskání tabáku, než líně vyfoukl oblak kouře a promluvil. Páchnoucí dým se místností plazil jako had, lezl po stěnách a nervózně se od nich opět odrážel, aby ve své náruči sevřel Stacy McHalleovou, šéfku kampaně.

„Mám jejich, řekněme... divokou kartu," opáčil po chvíli, vychutnávaje si ten náhlý pocit vítězství, pohled na Stacy, jejíž oči pohasly v okamžiku, kdy větu dokončil. Rozčílení v nich se rozpustilo jako ranní mlha nad ospalým městem a zápal pro věc zmizel s bolestným zaúpěním, jako když podpatek boty rozdrtí poslední skomírající uhlík v ohništi, krvácející na lůžku ze svých mrtvých bratrů.

„Jakou?" přimhouřila oči. Tón jejího hlasu značil pochyby. Přestože Acheron prokázal nevídanou obratnost při manipulaci se směšně jednoduchou lidskou myslí, nikdy jeho úmyslům plně nevěřila. Acheron to přisuzoval závisti, která se jí držela jako nádor. Nedokázala se přenést přes fakt, že byl mnohonásobně lepší, než ona. V posteli však byla celkem dobrá. Vztek a nenávist ji hnaly až na pokraj jejích možností, což Acheron oceňoval. Takoví lidé umírají v potocích slz, pomyslel si s nečitelným úsměvem.

„Salome Stanleyová. Neříká ti to něco?" zavrněl provokativně.

Stacyiny oči se rozšířily údivem a náhlým prozřením.

„Lapit do klece ptáčka a donutit ho, aby zpíval tak, jak chceš. Brilantní jako vždy, Paule," ušklíbla se. Její pochvala zněla všemožně, jen ne upřímně. Zaklapla složku, která ležela na stole před ní a konečky prstů do ní zastrkala papíry, které se sápaly přes její okraj. Precizní i v těch největších detailech, pomyslel si, když sledoval její počínání. Odklepl popel do skleničky s červeným vínem, která stála před ním, načež se na její skleněnou stopku zlomyslně zašklebil. Víno bylo na jeho vkus stejně příliš trpké. Preferoval sladké, jemně kořeněné, s lehkým květinovým nádechem. Jeden z mnoha důvodů, proč se Stacy nespal tak rád, jak by měl a jak tvrdil. I ona byla příliš trpká a nepoddajná, přestože se pokaždé snažila dokázat pravý opak.

„Je krásná, inteligentní, trochu naivní a stíhaná, řekněme... neštěstím. Vždycky měla smůlu na kluky. První přítel ji například psychicky týral," pokrčil rameny. „A teď jsem tu já," dodal nenuceně.

„Chceš si z ní udělat figurku, Paule?"

„Přesně tak," přikývl.

„V tom případě buď opatrný. Její rodiče -"

Acheron zlostně cvakl jazykem o horní patro, spěšně se vyhoupl na nohy a několika dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Divil se, že žena činu, kterou Stacy rozhodně byla, si za celý den nenašla čas na to, aby se podívala do čerstvých novin. Zastavil se až těsně u světlovlasé ženy, která na něj hleděla s tázavým výrazem vepsaným v unavené tváři. Z její kabelky, která ležela na kolečkovém křesle vedle něj, vytáhl pomačkanou změť papírů a rozložil je na stůl. Chvíli bloudil pohledem po řádcích, v obočí mu sotva znatelně škubalo, když spatřil obzvlášť zajímavý či trapný titulek, ale nakonec našel to, co hledal. Zabodl ukazováček do vážné tváře pana Stanleyho, která se na něj z papíru mračila. Jako by ani nelitoval vlastní smrti, ale šlo mu jen o tu děvku, pomyslel si. O Cassandru, jeho dávnou lásku. Stacy zalapala po dechu.