Painfull life 💔

19/Konečně klid!

Cesta probíhá dobře, až na její konec. Před Londýnským mostem začne řidič nějak blbnout. Učitelka vstane a jde se podívát. Zastřelí ji, když vidím tetování je mi to jasné. ,,Do háje" hlesnu, všichni skrčí hlavu a ten šílenec se na nás otočí. ,,Je čas udělat dětem pápá" zasměje se, zatočí ostře z mostu. Naštěstí po něm hodím kotlík a něco mu upadne na brzdu. Autobus se zastaví těsně, jeho půlka vysí dolů. Někteří začnou křičet. ,,TICHO!" zavelím nahlas, všichni utichnou a i Mikey vypadá překvapeně. ,,Je tu někde kladívko?" ,,Tady" hodí mi ho Hanna, přikývnu a hodím ho dozadu. ,,Teď se hraje o čas, rychle" řeknu, kluk zezadu rozbije zadní okno a už vidím jak se chtějí všichni dostat ven. ,,Jeden po druhém, když půjdeme všichni tak se můžeme rozloučit rovnou!" zavelím znovu rázným hlasem. ,,Nejdřív půjdou ti vzadu, musíme si pomáhat" řeknu, přikývnou a vylezou ven. Pomáhají dalším. ,,Mikey teď ty" ,,Bez tebe nejdu" ,,Lásko zvládnu to. Věř mi" řeknu a chytím ho za tváře. ,,Rozumíš, dokážu to" ,,Dobře, ale jestli to nepřežiješ umřu taky" ,,Ne a běž" zavrtím hlavou, Mikey mě políbí a odejde. ,,Pomalu" upozorním je. Tak pokračujeme dál až zbyde jen Clare. Pomůžu jí ven a autobus se začne hýbat. Podívám se pod sebe a vidím, že ten magor se chce dostat ke mě. Snažím se vylézt, ale když se začne autobus hýbat opravdu hodně chytně mě za nohu a stáhne dolů. Vytáhnu nůž, který jsem měla schovaný a vrazím mu ho do ramene. Pustí mě, rychle vyběhnu k zadnímu oknu. Vyhýbám se padajicím věcem a když autobus začne padat vyskočím ven. Myslím, že je po mě, ale na poslední chvíli se chytím trámu. Vytáhnu se nahoru a posadím se. A aby toho nebylo málo, tak ten šílenec umístil do autobusu bombu, takže mám spršku zadarmo. ,,Ale no ták" hlesnu a setřesu ze sebe vodu. Zvednu se a snažím se vylézt nahoru, poslední krok a přeskočím zábradlí na pevnou zem. Všichni vypadají smutně. Mikey klečí na kolenech a má skloněnou hlavu. Vedle něj jsou i kluci a drží ho za ramena. ,,Tess" všimne si mě jako první Hanna, společně s Clare ke mě přiběhnou a obejmou mě. Zasměji se a pustím je. Podívám se směrem k Mikeymu a ten se s úlevou a slzami na tvářích zasměje. ,,Věřils" šeptnu si, Mikey přikývne a vyběhne ke mě. Vyzvedne mě a stiskne v náruči. ,,Fakt náročný den" zasměji se, oba se zasmějeme.