Painfull life 💔

36)Muzeum🔥

Dojedu tam, před budovou stojí všechny policejní hlídky a zdá se, že vyvádí lidi ven. Nevidím nikde Lisu, ale za to vidím šéfovou. Jmenuje se Sabina Hill. Lisa mi ji představila před tím v kanceláři. ,,Šéfová!" zavolám na ni, ohlédne se a zahlédne mě. ,,Slečno Blacková, co tu děláte?" ,,Je to past. V tamté dodávce měli bombu. Chtějí tu budovu vyhodit do vzduchu. Už ji vykradli dříve, musíte mi věřit. Je to past, vaši lidé jsou v nebezpečí!" vysvětlím jí ve spěchu. ,,To není možné, je to jen obyčejná dodávka" ,,To jsem si taky myslela, jenže dneska jsem našla v kapse tohle. Je to od toho, když jsem obrala jednoho cápka, co po mě šel. Je to ta firma. Musíte všechny dostat ven!" řeknu vážně, šéfová konečně všechno pochopí a sáhne po vysílačce. ,,Všechny jednotky, bravo 1 hlašte se. Musíte ihned ven!" ,,Bravo 1. Nemůžeme ven, ještě tu je pár lidí. Co se děje?" ,,V budově je bomba, možná i více. Dostaňte všechny ven!" ,,Rozkaz" přikývne, díváme se obě na budovu. ,,Pyrotechnici jsou už na cestě. Budou tu za hodinu" ,,Na to nemáme čas" ,,Co chcete dělat?" ,,Musíme najít ty bomby" řeknu s pohledem k budově, koušu si ret a rozhlížím se kam by mohli umístit ty nálože.
,,Potřebujeme mapu té budovy!" ,,Tady je" předá nám ji jeden z policistů, položím ji na kapotu jednoho auta a zkoumám ji.
,,Jedna bude tady, další tady a ta poslední bude tu" ukážu k východům a k hlavní místnosti. ,,Aby to zabilo, co nejvíc lidí?" ,,Aby to udělalo, co největší ohlas" opravím ji, otočíme se na budovu a vidíme že Lisa s dalšími dvěma oddílama se vrací. ,,Rychle ven!" zavelí, v tu chvíli budova před námi vybuchne. Skrčím se a zakryju si obličej. ,,Sakra.. Myslím, že nám došel čas" ,,Dostaňte ty lidi pryč!" zavelí Lisa, policisti začnou pomáhat civilistům. Sabina ke mě přijde a vypadá docela ustaraně. ,,Oddíl bravo 1 se ještě nevrátil. Musí být tam" ,,Dostanu je ven, vy odveďte ty lidi co nejdál odtud" řeknu, vezmu si zbraň a taky baterku. Vyběhnu vchodem dovnitř, prolezu kolem trosek a dostanu se dovnitř.
,,Fuj, jsem v jednom ohni" pronesu, rozhlédnu se. Bravo 1 mělo jít k západnímu křídlu v druhém patře. Schody jsou zasypané, problém. Ale rozhodně můj nejmenší. Náhle po mě začne něco střílet, skryju se za sloup a vytáhnu zbraň. ,,To je ta holka!" slyším. ,,Blackovic holka?" ,,Jaká asi jiná?" zeptá se ten druhej, pousměji se a podívám se nad sebe. Je tam výklenek, naproti němu je cesta do druhého patra a taky sloup, za který se můžu schovat. Schovám zbraň a vyskočím nad sebe, chytím se a pak do druhého patra. Schovám se za sloup a vytáhnu zbraň. Mám lepší rozhled, jdou po mě ale nespozorovali. Nemám na to čas. Vyběhnu potichu k západnímu křídlu a cestou si dávám pozor na všechny strany. Tihle byli jen dva, mohlo by jich tu být víc. Jdu docela rychle.
,,Bravo 1 hlaste se" promluvím asi tak napůl nahlas, rozhlížím se po sále a zatím nic nevidím. Pokračuju, za dalším sloupem konečně zahlédnu černou uniformu. Vyběhnu tam a vidím, že je to zraněný policista. V bezvědomí.
,,Hey.. No tak, slyšíte mě!" pleskám ho po tváři, aby se probudil. Když se neprobírá, ohlédnu se a spatřím že všichni ti civilisté jsou v malé místnůstce na kraji chodby.
,,Tak jo, pojď chlapáku" řeknu, nadzvednu ho a jdu s ním směrem za nimi. Je těžký, ale snažím se ho držet pevně. To je zase malý problém před tím, co mě čeká. V polovině cesty mi střelí jeden z těch cápků do nohy.
,,Kurva!" křiknu, dotáhnu mě s tím poldou za velkou kamenou desku. Chytím se za nohu, krev se z ní řítí a ti týpci po mě střílí dvojnásob. Povzdychnu si a vytáhnu zbraň. Zkontroluju si náboje a mám poslední dva náboje. ,,To stačí!" křiknu na ně, podívám se kde jsou a pak se zase schovám. Noha mě bolí jako čert, ale musím jim pomoct. Od policajta si vezmu jeho samopal a přebiju si ho.
,,Dejte mi minutu" kývnu na lidi v úkrytu, náhle se ta budova zatřese. Moc dlouho to nevydrží. Vystrčím hlavu a spatřím že jeden z nich vypadl z úkrytu, protože na toho druhého spadl kus stropu. Nad ní je velký lustr, takže když zamířím mohlo by být po. Zamířím tam a vystřelím. Lustr spadne, ale zároveň s ním se budova zatřese znovu.
,,Rychle ven!" zavelím těm lidem, dva muži pomůžou tomu policistovi a já si vezmu zbraně. ,,Jdeme tudy a zadním východem. Bude to tak snažší" ,,Emilie! Kde jsi?" začne volat jedna žena, rozhlíží se a drží v ruce malého medvídka. ,,Sakra" ,,Musí být ve třetím patře.. Chtěla vidět sarkofágy.." řekne mi, podám jednomu z mužů pistoly a pokynu k východu. ,,Běžte, musím pro tu holku" ,,Jdu s vámi, je to moje dcera" ozve se manžel té ženy. ,,Dobře. Tak jdeme. Nemáme čas" řeknu rázně, vydáme se do třetího patra, jenže když jdeme chodbou tak se budova zase otřásne a cesta přede mnou se zasype. ,,Jste v pořádku?" ,,Jo. Najdu jinou cestu. Běžte dál!" zavolám nazpět, muž přikývne a běží dál. Prohlédnu si terén, vedle mě je okno. Otevřu ho a podívám se ven. Je tam římsa, za pokus to stojí. Vylezu ven a pomalu lezu dál. Pode mnou je asi 15 metrů, dost tvrdé na dopad. Držím se pevně, nechci skončit jako placka, nebo něco menšího. Nedívám se dolů, nenávidím výšky a tohle je pro mě překročení hranice. Cítím se jako na provaze mezi dvěma hodně vysokými skálami.

Musím se soustředit na něco jiného. Lezu dál a pomalu, opatrně. Zbraň na mích zádech trochu ztěžuje lezení ale naštěstí další okno je těsně přede mnou.
,,Ještě kousek" šeptnu, natáhnu ruku a chytnu se za trám. Konečně jsem uvnitř a teprve teď si mohu oddychnout. Teď je stačí najít ty dva. Vyběhnu dál po chodbě. ,,Emilie!" zavolám, zaslechnu pohyb a proto vytáhnu zbraň. Zajdu za roh a vidím, že jeden z těch chlápků co jsou proti nám se blíží k místu, kde jsou ti co mám zachránit. Zamířím a střelím ho do nohy a pak do paže. Pustí zbraň, konečně padne na zem a tak ukážu aby šli za mnou. ,,Našla jsem další cestu, je tu zadní schodiště. Běžte rovně a pak zahněte do prava. Budete už venku" ,,Děkujeme" poděkuje mi muž, přikývnu a vydám se směrem k postřelenému. Je tu, ale jeden menší problém. Je tu ještě jedna bomba. Úplně vzadu, rychle ho vezmu a vyběhnu pryč. 5 sekund. Musím to vzít oknem. Budova se začne třást, běžím rychleji a uhýbám věcem. Okno je otevřené a proto se podívám jestli tam hasiči přistavili evakuační matraci. Je tam. Nejdřív vystrčím toho chlápka a pak se podívám za sebe. 2 sekundy.
,,No do háje!" křiknu, rozeběhnu se a proskočím oknem. Za mnou se ženou plameny a výbuch mě odmrští rychleji.

Dopadnu na matraci, jsem unavená a všechno mě bolí. O noze nemluvím, protože ta mě bude bolet ještě nějakou chvíli.

,,Chytili jste ty, co jeli do druhého muzea?" ,,Bohužel ne, ale když jsme sejmuli jednoho tak měl v kapse tohle" ukáže mi Lisa, je to lístek od lodi. ,,To je za půl hodiny a je to v nedalekém přístavišti" ,,Jedeme parťáku?" ,,Spolehni se" přikývnu, Lisa mi pomůže na nohy a vyběhneme k autu.