Painfull life 💔

31/Začíná to být kruté

Tess
Probouzím se v nějaké místnosti. Jsem svázaná a vedle mě jsou další dva lidé. To budou Skyeiny rodiče. ,,Vy musíte být rodiče od Skye, že?" zeptám se, snažím se dostat ven. ,,Vy jste Tessa Black, že?" oplatí mi otázku její otec, přikývnu a chvilku se snažím dostat ven. ,,Sakra!" šeptnu, když to vzdám. ,,Odtud se nedostanete. Vy jste viděla Skye?" ,,Našla jsem ji, snažila jsem se ji od nich dostat. Jenže pak nás zase dostali, takže jsem přemýšlela nad tím, že vás musím dostat ven" ,,To jste neměla dělat. Odtud se už nedostanete pokud jim neřeknete, co víte o Grálu" vysvětlí mi její mamka. ,,Myslím, že jsem neudělala chybu. Musím vám pomoct" řeknu naprosto vážně. Pak do místnosti přijde asi pět mužů. ,,Pane Downe. Rozhodli jsme se, že už nebudeme nadále potřebovat vaše služby. Takže se rozlučte s manželkou" řekne jejich vůdce a vystrčí zbraň. ,,Budete v pořádku. Dávejte pozor na Skye" pošeptá, pak ten muž vystřelí. Nejdřív zastřelí jejího tátu a pak její mamku. ,,Slečno Blacková, vy jste mi zkazila všechny plány. S vámi to skončíme jinou cestou" řekne a odejdou. Sedím tam jako přikovaná a jsem naprosto v šoku. Jak to mohli udělat. Je mi špatně, nemůžu se na to dívat. Musím se odtud dostat a rychle. Náhle zahlédnu něco, co se leskne. Snažím se k tomu dostat a zjistím, že je to sklo. ,,Fajn, tohle bude bolet, ale zvládnu to" řeknu si pro sebe, zkusím svoji efektivní spadnutí ze židle. A jelikož jsem se nemohla chytit, tak spadnu a trochu se praštím do hlavy. ,,No do háje, tohle dělat příště nebudu" řeknu, vezmu si sklo a rozřežu si pouta. ,,Konečně" šeptnu si a vstanu, dostanu se ke dveřím. Snažím se nedívat na její rodiče. Tohle je na mě až moc tvrdé. Mám štěstí, že mě Rye naučil něco z parkuru. Sice jsem v tom pořád nováček, ale jde mi to dobře. Zase otevřou dveře, snažím se držet nad nimi. ,,Sakra ta holka utekla!" zakřičí, vyběhne ven a nezavře dveře. Dopadnu zpátky na zem, vyjdu z cely ven a myslím, že vyhlásili poplach. Snažím se dostat pryč, dávám si pozor na nějakého gangstera a když konečně vidím světlo tak mě jeden z nich napadne. ,,Nech mě sakra" řeknu a vrazím mu, když je konečně na zemi seberu mu zbraně. Rychle vyběhnu pryč, zamířím k lesu a slyším že mě sledují. Přeskakuju všechno možné, mám strach že když mě dostanou chytí mě a pak zabijou.
,,Stůj!" křičí, střílí po mě a snaží se mě dostat. Nakonec když byli od mě daleko tak jsem vylezla na strom a schovala se. Snažím se vydýchat a dát se do pořádku. Začnou mi stékat slzy z očí. Chci domů, chci mít tohle z krku a chci být zase u Mikeyho. V jeho náruči, vidět jeho úsměv. Slyšet jeho smích. Jsem z toho unavená.
Probudím se o dvě hodiny později. Jsem polámaná, ale nikdo mě nenašel. Což je štěstí, rozhlédnu se a slezu. Rozeběhnu se a snažím se někam dostat. Nevím, kam tahle cesta vede ale musím to zkusit. Běžím hodně dlouho, náhle si nevšimnu srázu a skutálím se dolů. Dopadnu tvrdě a křiknu bolestí. ,,Do háje..!" šeptnu si, vzpomenu si že po mě jdou ti gangsteři. A hlavně ten jeden. Půjde snad po mě až do smrti, moje hlavní priorita je dostat se ke Skye. Snažit se ji najít a ochránit, teď se o ni musím postarat protože její rodiče jsou mrtvý. Nemůžu se z toho pořád vzpamatovat, zastřelili je přímo přede mnou. Už jsem viděla někoho zastřelit, ale tohle bylo jiné. Tak chladnokrevné a nechutné.
Pomalu se zvednu ze země a chytím si ruku, bolí mě a navíc ze všeho se stehy přetrhli. Obvážu si ruku kouskem trička a vydám se dál. Musím se dostat pryč. Zamířím směrem, kde bych mohla najít tu chatku. Možná se tam Skye vydala. Rozhlížím se kolem sebe, je tu ticho a to mi přijde podezdřelé. Jdu pomalu, necítím se dobře ale nesmím to vzdát. V dáli zahlédnu chatku, vyběhnu k ní a dostanu se dovnitř. ,,Skye!" zavolám, zbraň mám před sebou a rozhlížím se po všech místnostech. ,,Sakra.. To bolí" šeptnu si, všechno položím a začnu si omývat tu ruku. Bolí to, musím být ticho. Ve skřínce najdu nějaké obvazy, zavážu si ji a vyjdu ven. Zakručí mi v břiše, mám velký hlad. Musím jít dál, vydám se směrem, kterým jsme se vydali. Jdu rychle, nezastavuju. Před sebou zahlédnu ten sráz ze kterého jsme slézali. Povzdechnu si a začnu lézt, nejde to tak lehce. Hledám si vhodné místo pro nohy, chytne se jednoho výběžku a ten se utrhne. Padám dolů, snažím se nahmatat další úchyt. Nakonec ho najdu, chytím se ho a zastavím svůj pád. Dýchám zrychleně, uchytím se i druhou rukou a pomalu slezu dolů. Tohle mohla být moje smrt. Hodím to za hlavu, vyběhnu směrem kterým se určitě dala Skye. Mám pocit, že nás policie začala hledat. Les je hustý, navíc se zase začíná stmívat. Myslím na Mikeyho, chci být zase u něj. Jenže potom se mi před očima objeví ten okamžik v cele. Dvě střely. Je mi z toho špatně. Podívám se před sebe. Náhle uslyším křik, je to dětský křik. To mě probere a rozeběhnu se tam, vší rychlostí se dostanu k místu odkud to šlo. Touto cestou je jen sráz, vydám se tam a schovám se za stromy. Jsou tu dva muži, míří na Skye která je u srázu. Vytáhnu zbraň a zamířím na ně. ,,Půjdeš pěkně za maminkou a tatínkem. Rozlouč se" řekne, to mi nedá a zastřelím je oba. Když oba padnou k zemi, vyběhnu k Skye a chytnu ji do náruče. Odhodím zbraň na zem a odvedu ji od kraje. ,,Už je to v pohodě... Jsem tu.. Nic se ti nestane" opakuju jí dokola, Skye mě objímá a brečí mi na rameno. O minutku později uslyším nad sebou vrtulník, schován Skye za sebe a ke všemu štěstí je to policejní vrtulník. Oddychnu si a začneme mávat na něj. Všimne si nás a dá zprávu policejní kapitánce. Naše záchrana.

Za pár hodin sedíme v kanceláři, Skye je zamlklá a já vím proč. Ani mě se s nikým nechce bavit. Pořád si to přehrávám před očima. ,,Tady je něco na uklidnění" řekne Lisa, podá mi čaj a posadí se ke mě. ,,Jak je jí?" ,,Zastřelili jí rodiče.. Potom chtěli zabít ji, myslím že je jí stejně jako mě" odpovím, napiju se a podívám se na Skye. Sedí tam, kouká do blba a drží si medvídka. ,,Co s ní teď bude?" ,,Musím se o ni postarat, slíbila jsem že zachráním její rodiče a neudělala jsem to. Zklamala jsem ji, není mi z toho dobře" řeknu, Lisa mě chytí za rameno a zvedne se. ,,Nebyla to tvoje chyba, každopadně my ten gang najdeme. Ty se hlavně dej do kupy a postarej se o ni" usměje se, přikývnu a napiju se. Potom odložím hrnek a odejdu za ní, posadím se na zem a povzdychnu si. ,,Vím, že je moc brzy... Ale zachvíli tu budou lidé z úřadů... Budou chtít vědět jestli budeš chtít zůstat se mnou. Je to na tobě, jak se rozhodneš..." řeknu opatrně, Skye se na mě podívá a oči se jí zaplní slzami. Vstane a obejme mě, všímam si že takhle jsem se musela chovat já když mě šikanovali. Chovala jsem se tak prázdně. Potichu mi vzlyká do ramene, láme mi to srdce a nevím, jak tohle já sama zvládnu. Držím ji pevně u sebe, bude to dlouhý boj ale my to zvládneme. Jako všechno.

O hodinu později se na oddělení objeví lidé z úřadů. Stojím vedle kanceláře, čekám na rozhodnutí a přemýšlím o tom, co bude dál. Co bude s klukem, kdy se budu moct vrátit. Na druhou stranu nevím jestli mám ještě hrát, nějak mě to k tomu netáhne. Po tom, co jsem dneska zažila nevím, co si mám o svém životě myslet. ,,Slečno Blacková, můžeme si s vámi promluvit?" ,,Ano" přikývnu, odejdu s nimi do kanceláře. Posadím se na židli naproti jim a začneme řešit, co bude se Skye. ,,Bude vám svěřena do péče. Její rodina o ni nemá zájem, tak vám ji přenechali. Jestli s tím souhlasíte tak to podepište tady" ,,Dobře" přikývnu, vezmu si tužku a přečtu si kousek. Podepíšu to a potom vstaneme a podáme si ruce. ,,Každopádně. Budu rád, když budete pro ni opora. Přeci jen ztratila oba své rodiče, rodina ji odmítla a teď má vás. Věří vám na sto procent. Nezraďte ji" ,,To nemám v plánu" odpovím prostě.

Další kapitola je tu, je to už dlouho ale je to tady! 😅
-Tess🌞