Připravuju se na pohřeb tety a strejdy. Matta a Anny. Je to smutný den, bude tam celá rodina a já. Já která to způsobila. Suzan se mnou promluvila jen pár slov za ten týden. Skye se mě snaží nějak rozveselit, ale na to já nemám ani pomyšlení. Sedím na posteli a dívám se ven. Jemně prší a nevypadá to, že by bylo hezky. Přemýšlím nad tím, co mě čeká v Americe. Bude toho hodně, možná to bude i drsnější. Bude to složité, ale vím že to můžu zvládnout. ,,Tess! Za hodinu se vyráží!" slyším mamku ze spoda, zvednu se a přejdu ke skříni.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Převléknu se a vezmu si všechny věci. Do Ameriky vyrážím zítra, beru Suzan sebou. A taky její kamarádku Ann sebou. Ann ztratila rodiče při autonehodě, taky moje chyba. Chci jim to nějak vynahradit, všechno mám zařízené. Byt, školu, auto. Všechno, co potřebujeme. Vstanu a vyjdu za svou rodinou dolů. Všichni sedí v obývacím pokoji, Ann přijela taky. Zůstává u nás, aspoň do té doby než odjedeme. Skye sedí u mamky a objímá ji. Spolu jim to sluší. Teď bude mít stabilnější rodinu. Nenápadně se vytratím do kuchyně a posadím se na linku. Vzpomínám si, jak jsem tu byla poprvé s Mikeym sama. Chybí mi to, ale je lepší jít dál. Mám teď jiný úkol a to znamená nenechat nikoho z lidí, co mám ráda umřít. Půjdu po stopách babičky, chci se jí aspoň v něčem vyrovnat.
,,Ty jsi Tess, že?" ozve se náhle Ann, ještě jsme spolu zas tak nemluvili. Se Suzan jsou si dost blízké, protože spolu chodí do školy a taky ztratili rodiče stejnou cestou. ,,Jop. Ann, že?" ,,To jsem já" usměje se nervózně. ,,Jsi připravena do Ameriky?" ,,Docela ano. I když nevím, jak to tam dopadne" ,,Určitě to bude v pohodě. Jen se nesmíte nechat odradit" ,,To je tvoje taktika?" zeptá se, pousměji se a podívám se před sebe. Během tohohle případu lidi chtěli, abych to nechala. Nikdo mě neprosil, abych vběhla do té budovy. Proto se to stalo takovou mojí osobní taktikou. ,,Docela ano. Ale snad to bude i pro vás něco nového" ,,Stěhujeme se Los Angeles. To je to nejhezčí město, určitě to bude jedna velká část našeho života!" řekne velmi nadšeně, trochu mě to potěší a proto slezu. ,,Je dobře, že se těšíš" usměji se, Ann přikývne a odejdeme spolu do obývacího pokoje. Necítím se tu už jako dřív. Teď je to divné. Moc lidí tu ztratilo své blízké, jen kvůli mě. ,,Nepřemýšlej o tom" ozve se mamka, přejdu se svým zamyšleným pohledem k ní a vidím, že na mě všichni divně civí. ,,O čem?" ,,Díváš se tak, když si dáváš všechno za vinu" ozve se další povědomí hlas. Mesut. Zvednu se a spatřím ho před sebou. Stojí tam s tím svým milím úsměvem. ,,Mesute? Co tady...?" ,,Musel jsem přijet, věděl jsem že to budeš mít těžký" vysvětlí mi, v očích mám slzy protože se to ve mě všechno pere. Mesi mě obejme a taky já jeho. ,,Díky" ,,Přátelé jsou tu od toho, aby si pomáhali" řekne mi naprosto jistě. Podívám se na Suzan, dívá se ven. Poslední dobou je jako prázdná schránka. Doufám, že se to tímhle změní.
Jsme tu, všichni stojíme před hrobem Suzaniným rodičů. Vedle toho to hrobu je hrob Anniny matky a táty. Stojí trochu od ostatních, Mesut stojí při mě a objímá mě kolem ramen. Jen pozoruju obřad, jako bych sem nepatřila. Jako by tohle byli cizí lidi. ,,Není to tvoje vina" šeptne mi Mesi, skloním zrak a chytím ho kolem pasu. ,,Je to moje vina" ,,Ne není, tohle byla těch vyšinutých zlodějů. Neměli se zaplétat s Blackovou a její rodinou" pokouší se mi zlepšit náladu, jen se falešně pousměji a otočím se. Chytím ho za ruku a zamířím s ním ven. Potřebuju na vzduch. ,,Jak se cítíš?" ,,Jako prázdná schránka, jako že nesu vinu za tohle všechno" svěřím se mu, Mesi mě obejme a políbí na čelo. Musím se červenat, protože takhle blízko jsme nikdy nebyli. ,,Kdy odlétáš?" ,,Zítra" ,,Nechceš dneska zůstat u mě. Promluvíme si a tak" ,,Dobře" přikývnu, nic zlého na tom není. S Mesutem jsme si dost blízcí. Jsme nejlepší přátelé a stojíme při sobě. ,,Díky Mesi. Díky, že jsi tu pro mě a mou rodinu" ,,Nemáš zač, ty jsi pro mě jako rodina takže... Nic si nedlužíme" ,,Možná ano" řeknu, podívám se mu do očí a Mesi zase mě. Něco se v nich změnilo, už se na mě nedívá jako posledně. Dívá se na mě odlišně. Nahnu se k němu a spojím naše rty. Mesut je nejdřív překvapený, ale potom mi položí ruce na pas a vrací mi polibky. ,,Už dlouho jsem to chtěl udělat" šeptne mi, zasměji se a podívám se na něj. ,,Tenhle den není zas tak špatný. S tebou to začíná být lepší" ,,Kdykoliv mě potřebuješ, budu tady" ,,Díky" poděkuju mu, potom se podívám před sebe. Lisa přijela. ,,Omluv mě" ,,Jasně" přikývne, zvednu se a odejdu za svojí budoucí parťačkou. ,,Ahoj" ,,Vidím, že ses tu sblížila" pokyne k Mesutovi, začervenám se a přikývnu. ,,Dlouhý příběh. Díky, že jsi tady" ,,Přišla jsem se podívat, jak se vede mé parťačce. Zdá se, že lépe" ,,Jo. Mesut tu pro mě vždycky byl. Teď je tu pro mě nejvíc, jenže... Je to na nic, protože já budu v Los Angeles a on bude tady" ,,Je to daleko, vztahy na dálku většinou nekončí dobře" ,,Jo. To vím" přikývne, posadíme se spolu na lavičku, která je blízko hřbitova. ,,Vezmeš holky sebou?" ,,Jo. Bude se jim to tam líbit. Teda aspoň si to myslím" pokrčím rameny, Lisa přikývne a skloní hlavu. ,,Kdy odlétáš?" ,,Zítra v osm. Chci tam být, co nejdříve. Mám tam ještě práci" zamyslím se. ,,Budou mi chybět ty tvoje poznámky" ,,Mě budou chybět zas tvoje chytré narážky" poplácám ji po zádech. Lisa se zasměje a slezeme. ,,Tak běž, uvidíme se za rok a něco" ,,Užij si to tady a pochytej všechny lumpy a... Připrav mi auto" nakážu jí, Lisa přikývne a nastaví mi ruku. ,,Dávej na sebe pozor" ,,Ty na sebe taky" rozloučím se, plácneme si naposledy a pak obejmeme. Rozejdu se k Mesutovi a chytím ho kolem pasu. Zamáváme spolu Lise naposledy a pak se vydáme za rodinou.
