Painfull life 💔

Začátek, část 1.

Jsem looser, nosím černé oblečení a většinu času mám na sobě sluchátka. Chodím na střední školu, ve třídě sedím vzadu, aby si mě nikdo nevšímal. Vlastně ani nikdo nechce.

Je pondělí, začátek školního roku. Vejdu do školy, nevšímám si okolí jen poslouchám hudbu. Přejdu ke skřínce, vedle mě je jedna volná a dalo by se říct, že tenhle blok je kromě mé skřínky a skřínky spolužáka prázdný. Vytáhnu si blok, penál a učebnice. Náhle mím směrem jde ředitel,v závěsu s pěti klukama. Zřejmě nováčci, no hodně štěstí. ,,Dobré ráno slečno Blacková" ,,Dobré pane řediteli" pozdravím ho nazpět tiše, vezmu si věci a odcházím do třídy. Cestou se pohled můj a černovlasého kluka na vteřinu spojil. Rychle skloním zrak a odejdu. Ve třídě je zase chaos, namyšlené holky sedí na lavicích i ti kluci, kteří moc rádi dělají machry. A někdy i na mě. Posadím se dozadu a vybalím si učebnice, čekám než zazvoní a zatím sedím tiše v lavici a přemýšlím. ,,Hele, kdo pak je tohle?" ,,Spíš, co je tohle?" zasmějou se ty namyšlené holky, podívám se na ně. Nebaví mě to s nimi, ale musím to zvládnout. Náhle mi jedna z nich schodí věci, zatváří jako by nic a odejde se smíchem na místo. Vzdychnu si a sehnu se k tomu, abych je sebrala.Náhle mi ten frajírek podrazí židli a já spadnu. Do očí se mi vhrnou slzy, seberu si věci zatím co se mi ti týpci a namyšlený holky smějí.
Tohle jsou moje každodenní muka, musím je snášet a přežívat. Zvednu si věci a zazvoní na hodinu, zvednu se. V ténhle třídě nemám ani jednoho přítele, všichni jsou s namyšlenými. A to asi nejvíc bolí. Do třídy vejde učitelka, za ní jde ten černovlasí kluk. Podívá se na nás, všechny si prohlédne a skloní zrak. ,,Třído tohle je váš nový spolužák. Pan Cobban se sem přistěhoval z Bristolu, můžete se posadit" vyzve ho, namyšlené holky si ihned uvolňují místa vedle sebe. Nemám naději, že by se ke mě zrovna posadil. Skloním zrak k učebnici a posadím se. Se zrakem skloněným k lavici vedle sebe ucítím pohyb. Podívám se kdo je to a je to on. Usměje se a vyndá si všechny věci. Všechny namyšlené holky se na mě otočí a já polknu. Tohle skončí špatně. Hodina začne, ten kluk pořád něco píše. Najednou mi posune na polovinu papír.

M: Ahoj jsem Mikey, jak se jmenuješ ty? :)

T: Tessa..

Odpovím mu stručně a podám mu ho zpátky. Přečte si ho a usměje se. Má hezký hřejivý úsměv.

M: Moc hezké jméno, ty jsi ta co byla dnes ráno u skřínek, že?

T: Ano to jsem byla já.. Zdá se, že dole máme místo jen pro nás :)

M: Zdá se. Nepřipadala jsi mi v pořádku, děje se něco?

T: Prosím nech to být. Nechápal bys to...

M: Určitě ano :/

Odepíše mi, podívá se na mě zvláštním pohledem, odkloním zrak a začnu psát zápisky. Cítím jak si povzdychl a začal pracovat. Konec školy, scházím dolů ke skřínkám. Narazím, ale do jednoho kluka. ,,Já... moc se omlouvám nedávala jsem pozor" omlouvám se rychle, je to blonďák. Usměje se a podá mi sešit, který mi spadl. ,,To nic." řekne a podívá se mi do očí, náhle vypadá starostlivě. Před chvíli jsem se neovládla a slzy mi tekly proudem. ,,Jsi v pořádku?" ,,Mám se fajn, už musím jít" řeknu rychle, odejdu ke skřínkám a vezmu si věci. Odejdu ven, přesně to co jsem čekala mě dostalo. ,,Blacková. Tady je hoši, postarejte se o ni!" řekne Sasha, alfa samice všech namyšlených. Pro to, aby se s ní vyspali udělají kluci ze třídy vše. Jeden mě chytí pod krkem a přitlačí ke zdi. ,,To co se stalo dneska si s tebou teď vyřídíme" ucedí mi, snažím se bránit ale nejsem nejsilnější člověk. Za to jeho stisk je dost silný. ,,Nesahej na mě, Donovane" přecedím, hodí se mnou o zem a začnou mě mlátit. Zachvilku padám na zem, jsou to spíše dvě sekundy. ,,Hej, nechte ji být!" uslyším náhle Mikeyho přísně, vrhá se na Donovana a začnou se prát. ,,Pojď rychle" pomůže mi další brunet, chytne mě do náruče a utíká se mnou od nich pryč. Položí mě na lavičku a přiběhnou ke mě ostatní nováčci. ,,Kde je Mikey?" ,,Musíme za ním nebo ho domlátí" řekne jim, kývne na dva z nich a běží zpátky. ,,Tady máš" podá mi další blonďák kapesník. ,,Jsi v pořádku?" ,,Jen pořádně namlácená. Je to moje chyba, kdybych s Mikeym nemluvila, tak by se tohle nestalo" chytím se za hlavu a začnu brečet. ,,Hej to bude v pohodě, počkat tobě ta skupina tam zakazuje co máš dělat a ještě ti ubližuje?" zeptá se mě starostlivě, hladí mě po zádech a já se na něj podívám. ,,Dalo by se to tak říct" ,,Tohle jim neprojde. Teď jsme tu my a pomůžeme ti. Ochráníme tě, Mikey se tam pro tebe vrhl hned co viděl že ti ubližují a to on nemá rád. Takže ti týpci budou dost pomlácený, nebudu se divit až pojede sanitka" zavtipkuje, usměji se a otřu si nos. ,,Pamatuj, co jsem ti řekl. Jinak jsem Andy" ,,Tessa. Díky za kapesník" ,,Pak ho chci vrátit" usměje se, zasměji se a podíváme se směrem k přicházejicím klukům. Všichni vypadají potlučení, ale nejvíc Mikey. ,,Bude potřebovat ledovat a péči" ,,Takhle domů autobusem jet nemůže" zavrtí hlavou Andy, zvednu hlavu a podívám se na všechny. ,,Pojďte ke mě, nikdo není doma a tak vám můžu pomoct" nabídnu, všichni se na sebe podívají a Mikey se pousměje. Vypadá strašně. Roztržený ret, monokl pod okem a krev mu tekla z nosu. ,,Jestli máš zmrzku a film" ušklíbl se jeden, usměji se a přikývnu.