Painfull life 💔

29/Dodání sebedůvěry😅

Je ráno.. Probouzím se v jeskyni, oheň zhasnul a dovnitř prostupují paprsky světla. Skye pořád spí, pomalu se zvednu a otevřu batoh. Musím si ošetřit tu ruku a pak ji zavázat. Odejdu kousek dál a začnu si to ošetřovat. Není to zrovna nic příjemného, ani nejlehčího ale zvládám to. ,,Tess?" ,,Jo?" zeptám se a odložím všechno. Teď už jen stačí zavázat. ,,Jsi v pořádku? Slyšela jsem tě křičet" ,,Jen jsem si potřebovala ošetřit ruku. Nedělej si starosti" usměji se a Skye ke mě přijde, posadí se a vyndá obvaz. ,,Pomůžu ti" ,,Donře" přikývnu a nastavím jí ruku, začne mi ji obvazovat a já se dívám ven. Je hezky, svítí slunce a určitě teď v Californii je hezké počasí. ,,Odkud jsi?" zeptám se jí po chvíli, podívám se na ni a usměji se povzbudivě. ,,Z Londýna. Bydlíme na kraji města, ty?" ,,Ve Windsoru. Je tam hezky. Mám tam dobré přátele, rodiče a taky kousek od tamtud i klub" ,,Jaký klub?" zeptá se zvědavě, zvednu se a vezmu si batoh. ,,Arsenal. Teď hraju v A týmu. Docela se mi daří, před tím ve škole mě šikanovali, mysleli si že mají navrch, ale já si našla zábavu při které mě všichni respektují a mám i fanoušky. Což je perfektní, konečně se mám dobře" usměji se a podívám se ven, rozhlédnu se a Skye přejde ke mě. ,,Je tam čisto?" ,,Vypadá to tak. Můžeme jít?" ,,Jo" souhlasí, chytím ji za ruku a vydáme se ven. Nejdřív jdeme pomalu, kontroluju všechny strany a dávám pozor. Tohle je čím dál tím víc nebezpečné. Ale já si snažím zanechat chladnou hlavu. ,,A co škola? Máš přátele? Všechno v pohodě?" ,,No.." ,,Co se děje Skye?" zeptám se a otočím se na ni. ,,Taky mě šikanují.. Nemám přátele, všichni si myslí, že jsem jen chudinka a ostatní věci" skloní hlavu velmi smutně. ,,A řekla jsi to někomu? Prostě s někým o tom promluvila?" ,,Ty jsi první s kým o tom mluvím" svěří se mi, na chvíli se zastavím a kleknu si abych byla v její výšce. ,,Nejsi sama. Na to vždycky pamatuj, vždy tu bude někdo kdo ti bude krýt záda. Tak pojď, ať jsme z toho lesa dřív než nás ti tupci najdou" vyzvu ji a jdeme dál. Cestou k silnici se nic neděje, proto si myslím že je to past. Chtějí nás sem nahnat a pak zajmout. Dobrý, ale na tohle jim neskočím. ,,Tudy nemůžeme" ,,Proč ne?" ,,Čekají na nás. Jednoho jsem zahlédla sedět na stromě hned naproti. Má samopal, musím se odtud dostat. Ale radši pojďme dál od nich a obejdeme je" navrhnu a vydáme se dál, ale trochu víc obklikou. Dojdeme k lomu, dolů vede jen strmá cesta. Ale je to jediná možnost. ,,Jdeme" ,,Já se bojím" zastaví se s velkým strachem Skye, zase se k ní skrčím a chytím za ramena. ,,Není se čeho bát. Budu tě jistit a nenechám tě nikdy spadnout. Jen se mě držet a nebo se drž lana, které ti uvážu kolem pasu. Rozumíš?" zeptám se ji povzbudivě, Skye přikývne a uvážu kolem ní a kolem sebe lano. Začneme lézt, jistím ji a zdá se jistější. Pak po nás začne někdo střílet, kryju se a Skye začne křičet. Pustí se a vysí jen na svém laně a tahá mě dolů. ,,Sakra. Skye chytně prosím" skloním k ní hlavu, drží se lana a pláče. ,,To zvládneme. Věř mi, jen se chytni" usměji se a zase začnou střílet. Jen mě tak napadá, jak se z tohohle průšvihu dostaneme.