Kateřina Andrewsonová Riddlová a Zmijozelův dědic

Dobby je volný!

Když jsem s Harrym, Ronem, Ginny a Lockhartem stanuli na prahu v hábitech pokrytých špínou a slizem, zavládlo v místnosti ticho. Za okamžik vyšel výkřik: Ginny! Byla to paní Weasleyová, která předtím seděla pod krbem a tiše vzlykala. Oba byli rázem na nohou a vrhli se ke své dceři. Já s našimi kluky se, ale dívali jinam. Přes rodinu Ronalda ke krbové římse. Stál tam náš nejoblíbenější ředitel, teď už se zářivým úsměvem. Vedle něj se tyčila paní zástupkyně McGonagallová s rukama na hrudi, aby se uklidnila. Fénix Fawkes prosvištěl nám kolem ucha, kdy paní Weasleyová stiskla, Harryho, Rona a nakonec i mě v náručí. Tys jí zachránil! Jak se Ti to povedlo?vyptávala se dál. Ron, Ginny, Lockhart i Harry chtěli něco namítnout. Jediným pohledem jsem je všechny umlčela. Nikdo si toho nevšiml, až na Brumbála. On na mě mrkl a já mu uvolnila mysl, aby se mohl podívat. Mezitím ho Minerva vyzvala a on začal vyprávět. Když si ředitel vyčetl můj úhel pohledu, zaposlouchal se i do Harryho. Já si všimla, že na stůl položil meč se kterým bojoval a zbytek deníku. Téměř čtvrt hodiny povídal do nábožného ticha. Paní profesorka nemohla propásnout chvilku na jedovatou poznámku. Jen nechtěla věřit, jak jsme vyvázli živí. Pohlédli jsme na sebe. Doteď nemluvil ani o Ginny, ani o mě, ani o deníku. Harry začal chrapět a tak jsem pokračovala. Rychle jsem si vymyslela, že jsem musela se s Dracem rozloučit a pak utíkala za kluky. Draco mě samozřejmě zdržel a proto ti dva dávno byli s Lockhartem v čudu. Vběhla jsem k Uršule, Pozdravila jsem se s ní a hned jsem promluvila hadí řečí. Umyvadlo se hned otevřelo a já neváhala a skočila. Lehkým klusem jsem probíhala kolem dlouhého hada a potkala Rona s Lockhartem. Oni mi vyřídili, že Harry zachraňuje Ginny. Já jsem nastopro věděla, že mu musím jít pomoct. Rozkázala jsem jim, ať se schovají za mě. Použila jsem kouzlo Bombarda maxima. Dost jsem jim pomohla. Oni zatím vytvořili otvor jen pro Vašeho fénixe. S rychlostí blesku jsme dorazili k dalším dveřím. Použila jsem hadí jazyk a vskočili jsme dovnitř. Teď jsem se zarazila. My, kteří jsme tam byli, to věděli, proč jsem se zadrhla. Teď jsem použila kohouta na záchranu před baziliškem. Teď mě to napadlo. Ten meč! Proč ses zadrhla? se mě zeptali. Hned jsem na to odpověděla: Potřebovala jsem si jen v hlavě srovnat, co se stalo. Přišli jsme právě včas na konec podívané. Harry klouzal dolů a bazilišek snažíc ho zabít. Ve chvíli, kdy se naše oči spojili v jedno, Harry dostal o nás strach, zavládla v něm bojovnost pravého Nebelvíra a pěkně vzhůru si vypracoval pro meč. Dostal se k němu, jenže bazilišek se napřímil. Měl teď skvělé vyhlídky na jeho sežrání, ale on reflexivně zvedl meč, čímž ho probodl. Znavený se vrátil zpět. Teď mě Brumbal přerušil s řečnickou otázkou na Voldemorta. Nikdo nemohl věřit, že vinen je Pán Zla. Oni se divili a nevěřili. Za to mohl ten deník, osvětlil Harry, napsal ho Raddle  v šestnácti letech. Ještě nám ředitel vysvětlil o jeho jméně. Nechápali, jak ji mohl ovládnout, ani že do něj psala. Přerušili nás, aby Ginny mohla na ošetřovnu. Nakonec jsem jim i dopověděla, co se tam dělo. Ten duch s ním rozhodně chtěl bojovat, ale vtom do toho vkročil Ron. Popadl zub a jím zničil deník. Duch se vypařil, Ginny probrala a my mohli se vrátit. No, tak všichni jste nějak se přičinili k záchraně. Harry zabil baziliška, tys pomohla s průchodem do komnaty a Roník zničil zlého ducha. Ředitel poprosil zástupkyni o přípravu na oslavu a nás tu nechali o samotě s Brumbálem.  Vyjeveně jsem se koukli na sebe se strachem, že nás potrestá. Klukům řekl, že by je musel vyloučit, pokud zas provedou něco proti řádu. Ale k tomu jim řekl: Což dokazuje, že i ti nejlepší  z nás musí občas vzít svoje slova zpátky. Udělil jim i body. Kluci prosebně žádali i mě, já ale odmítla. Promluvil i na profesora, ale my mu vysvětlili, že ztratil paměť. Pomohla jsem Ronovi dostat namyšlence do ošetřovny. My si to vyřídíme pak. Když jsem se s nima setkala o samotě Harry mi povykládal o jejich rozhovoru a o Dobbym. Jsem šťastná za něj, že už u nich nemusí otročit. Zaradovala jsem se, že nejsou zkoušky. Draco si na škole už nevykračuje, protože otec není v radě. Nakonec jsme si vzpomněli se zeptat Ginny na něco o tom Percym. Ta nám vysvětlila, že se zamiloval a dvojčata z toho byla tak PAF, že spadli ze židle. Dal nám telefonní číslo a chce abychom mu zavolali. Hermi si myslela že na něj budou pyšní a on jí to hned vyvrátil. Společně jsme vykročili vpřed k mudlům a já očima začala hledat odvoz.

Vítám Vás u další kapitoly. Snad se Vám líbil. Přeji Vám krásný zbytek dne.
Vaše klarickaK