Kateřina Andrewsonová Riddlová a Zmijozelův dědic

Dobbyho varování

Profesor Lockhart od oné neblahé události s rarach, žádné živé stvoření nepřinesl. Místo toho nám předčítal úryvky ze svých knih a občas nám některé dramatičtější předváděl. Ze zábavné hodiny, které okusil jenom Nebelvír, se stal jen nudný a nezajímavý předmět. Četl nám úryvky, které ani neudělal. Leželo mi to krkem. Ještěže jsem mu nemusela dělat herečku, protože do toho strkal Harryho. Zase mi vyprávěli, že Harryho vytáhl z lavice a chtěl, aby předstíral vlkodlaka. Kdyby vytáhl mě a donutil to udělat, zabila bych ho pohledem. Protože jsme ale pana učitele potřebovali v dobré náladě, tak na to Harry kývl. Pěkně hlasitě zavyj, Harry- to je ono! ...a potom, přestože tomu možná nebudete věřit, jsem ho udeřil- takhle- srazil jsem ho k zemi- pak jsem ho jednou rukou podržel a druhou jsem mu přiložil ke krku svou hůlku- a pak jsem sebral zbývající síly a provedl jsem nesmírně složité Lidotvaré kouzlo- vlkodlak úpěnlivě zasténa... Na co čekáš, Harry?-o trochu výš- teď to je dobré!...srst naráz zmizela, tesáky se mu zmenšily a proměnil se znovu v člověka. Prosté, leč účinné- a další vesnice na mě bude vzpomínat jako na hrdinu, který ji zbavil hrůzných útoků vlkodlaka, které se měsíc co měsíc opakovali. Za domácí úkol dostali napsat báseň, jak porazil vlkodlaka Wagga Waggu! Za učebnou jsem se měla s nimi setkat. Už v minulých dnech jsme přemýšleli, kdo za ním půjde. Ron nepřicházela v úvahu. Toho nemá ani v oblibě. Byl zvažován Harry. Jenže ten tak intrikovat neumí. Mezi mnou a Miou to tak těžké nebylo. Obě jsme nejlepší v ročníku, já k tomu ale umím i intrikovat. Tak vešla jsem dovnitř a pozdravila jsem.  Přistoupila jsem k Lockhartovu stolu a pevně jsem svírala v ruce kousek papíru. Ehm- pane profesorem, vypravila jsem ze sebe, chtěla jsem- totiž, rádabych si z knihovny vypůjčila tuhle knihu. Jako doplňkovou četbu, rozumíte. Podávala jsem mu připravený lístek a ruka se mi chvěla. Jenže ta kniha je v oddělení s omezeným přístupem, takže mi to musí podepsat někdo z učitelů- jsem přesvědčená, že mi to pomůže pochopit to, co uvádíte v Géniovi a ghůlech o pomalu působících jedech... Ach ano, Génius a ghůlové!probral se Lockhart a vzal si ode mně lístek a obdařil mě širokým úsměvem. Jedna z mých velice oblíbených knih. Líbila se Vám? Ano, samozřejmě,přitakala jsem horlivě. Bylo to opravdu důmyslné, jak jste posledního ghůla polapil sítkem na čaj. Jsem si jist, že když nejlepší studentce z ročníku trochu pomohou, nikdo tomu nebude nic namítat, řekl Lockhart a vytáhl svoje obrovské paví pero. Děkujeme, poděkovali jsme. Nehrajete zítra proti sobě ve Famfrpálu? Oba jsme pokývali hlavou, že jo. Já i Harry budeme chytači. Jenže Harry za Nebelvír a já za Zmijozel. Nemohli jsme uvěřit, že se na papírek, ani nepodíval. Vždyť je to moula, řekl co si myslel Ron. Lockhart není moula, za stala se ho Hermiona. Dorazili jsme za madam Pinceovou.

Zeptala se nás: Lektvary nejmocnější? Tady. Na. Chcete si to ještě prozkoumat? Přidržela papírek proti světlu, jako kdyby chtěla chtěla odhalit padělek. Zkouška dopadla dobře a odešla pro knihu. Vrátila se po několika minutách s obrovskou knihou. Pečlivě jsem ji schovala do brašny a vyšli jsme ven. Snažili jsme se nespěchat ani nechovat provinilé. Pět minut na to jsme vkročili do umývárny Ufňukané Uršuly a já zatarasila dveře. Rychle jsem nalistovala stranu Mnoholičného lektvaru. Mie to připadalo velice složitě. Já to zvládnu. Pro mě to nebude tak těžké. Denivky, pijavice, žabník a truskavec. To nebude těžké, všechno je to ve skladišti pro studenty a tam si to můžeme vzít. Ale- podívejte- rozemletý roh lidožravého dvojrožce nebo nastrouhaná kůže z hřímala- to bude potíž. Já si ale myslím, že oboje bude mít v kabinetu profesor Snape. A samozřejmě ždibec z toho, v koho se chceme proměnit. Cože?naježil se Ron. Co tím myslíš, ždibec z toho, v koho se máme proměnit? Já odmítán pít něco, v čem by byly nehty z Crabbeho hnátů... To bude poslední. Neboj se, nehty se tam většinou nedávají. To spíš vlasy či případně jen krev. Uvědomuješ si, co všechno budeme muset ukrást? Nastrouhaná kůže z hřímala ve skladišti pro studenty nebude, takže co uděláme- vloupeme se do Snapeových soukromých zásob? Pokud to bude nutné, tak jo. Ale pokusím ho přemluvit, ať mi to půjčí. Všichni víme, že to není dobrý nápad. Ale co máme dělat? Nechat někoho, aby vyhrožoval dětem mudlů? Pokud se bojíte do toho jít, vrátíme knihu madam Pinceové, řekly jsme obě. V životě bych nečekal, že zrovna Hermiona nás jednou bude navádět, abychom porušili řád. Zeptali se ještě, jak dlouho to bude trvat. Odpověděla jsem: Jelikož žabník se musí natrhat za úplňku a denivky se musí jednadvacet dnů louhovat...počítám, že bychom ten lektvar mohli mít za měsíc, pokud seženeme všechny přísady. Kluci vyjekli: To ale někdo může napadnout polovinu mudlovských žáků. Když jsem s Miou se rozhlížely, jestli je vzduch čistý, zaslechla jsem Rona, jak Harrymu říká, že by bylo lepší, kdyby ho zítra shodil z koštěte.
V sobotu jsem se probudila velice pozdě. Začala jsem panikařit. Vyskočila jsem z postele, kvapně se oblékla a vlítla do Velké síně. Všichni z družstva už seděli u stolu. Zase jsem neměla hlad. Tak moc jsem chtěla. Tak moc jsem potřebovala něco sníst. Nedokázala jsem to. Postavila jsem se a vykročila ke dveřím. Něco ve mně se ale zlomilo. Zamlžilo se mi před očima. Viděla jsem. Tmu. Černo či co. Upadla jsem. Neviděla jsem toho moc, ale vím, že všichni ze síně se ke mně rozeběhli. Probrala jsem se po několika hodinách. Harry, co tu dělám?zeptala jsem se. Na snídani jsi omdlela. Za chytače zvolili Malfoye a střelec byl zase ten.... Na jméno si asi nevzpomenu. Byl to ten náhradní, který si sedl na lavičku, když jsi vstoupila do jejich famfrpálového týmu. Tak to jistě myslíš Grahama Montangueho. Jo toho. Vyhráli jste asi vy, že?ještě jsem se projistotu zeptala. Jo, jenže taktak. Zlatonku měl u ucha. K tomu mě chtěl zabít Potlouk. Nevím, co jsem mu udělal, řekl mi ironicky. To já též ne. Před chvílí tu byl George. Řekl mi, že hulákal na Malfoye, že ji měl u hlavy a nevšiml si jí. Pochválil mě za můj let a přinesl i sladkosti. Bylo jich hodně, tak jsem si je schoval. Spoustu dal i tobě a přál Ti, ať se brzy probudíš. V noci za námi přišel Dobby. Říkal mu, že měl jet domů, když mu ujel vlak. Harry měl na Dobbyho zlost. Proč tohle nosíš?zeptal se Dobbyho zvědavě. To znamená, že domácí skřítek je otrokem. Ještě se na něčem dohadovali, ale já neposlouchala. Uslyšeli jsme ale lidi a Dobby se přemístil. Vešli se Brumbál a prof. McGonagalová. Zavolali madam Pomfreyovou. Ptala se co se děje a on jí řekl, že ho našla Minerva na schodech s vínem. Asi se chtěl proplížil za Potterem, dumali dospěí. Podívali se do foťáku s nadějí, že se mu toho útočníka podařilo vyfotit. Co to znamená, Albusi? Znamená to, že Tajemná komnata je opravdu znovu otevřená. Ale Albusi...to přece...kdo vlastně?divila se Minerva. Otázka není kdo, řekl moudře Brumbál. Otázka je jak... Podle výrazů paní zástupkyně i madam lékařce jsem poznala, že to nechápají o nic víc než on.

Vítám Vás u další kapitoly. Snad se Vám líbil. Přeji Vám krásný zbytek dne.
Vaše klarickaK