First Love✓

-7-

Běžela jsem ulicemi,všichni na mě koukali.Všechny ty vyděšené , nechápavé a zmatené pohledy spadaly jen a jen na mě a můj vnitřní strach a bezmoc.Já vím že za to nemůže nikdo okolo, ale já ano.Takhle se cítim už od maminy smrti.Moje srdce se rozpadalo každou chvílý na víc a víc částí.Každá prasklinka a šrám na něm způsobila.Má nespokojenost sama se sebou a s lidmy okolo mě.Můj sen mě při každém kroku doprovazel.Před očima jsem měla černo a roznazáno od mích upřímných slz.Můj útěk před realitou směřoval k parku.Mac už za mnou nebyl a já tak zpomila.Sedla jsem si na lavičku a složila tvář do dlaní.Vedle mě si někdo přisedl.Jeho ruce mě objaly a já vzhlédla nahoru.
M:Marcusi!Proč mě ničíš?
Mac:Neníčím!
M:To tvrdíš ty...
Mac:Já ti miluju Mio!
M:Já....promiň! já už jdu.
Vztala jsem z lavičky a vyšla domů.Byla už půlnoc a já nebyla stále doma.
Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.Nikdo tu nebyl naštěstí!Všichni už asi spěj.Vyšla jsem naše dřevěné schody až do mého depresivního pokoje,myslím že se ke mě dost hodí...Vytáhla jsem kufr z podpostele a začala si balit věci.Zbalila jsem si oblecení,kosmetiku,elektroniku a i nějaké jídlo a hlavně peníze.Ve tři ráno odlétá letadlo do Paříže.Objednala jsem si letenky a šla se osprchovat a NAJÍST!Jop najíst.Umyla jsem se a k večeři si udělala špagety.Snědla jsem vše a šla jsem se oblíct.Byla 1 ráno a já si zavolala Taxi.

***

Napsala jsem pro Maca dopis:
Ahoj,
Marcusi ,promiň.
Vše co jsem řekla včera bylo z toho všeho okolo.Moje stabilita klesla dost nízko a já se psychycky zhroutila.Promiň.Už ti dál život otravovat nebudu ani nikomu okolo.Myslím že můj život je hodně zníčenej a nechci,aby tak ještě někdo dopadl.Asi nikdy nezapomenu na tebe a zážitky spojený s timhle minulým životem.Ikdyž bych někdy radši zapoměla a už nevzpoměla.Děkuju
Mia
Dopsala jsem dopis a slzami jsem smáčela celé psaní.Celé jsem to vložila do obálky a na ní napsala velkým písmem MARCUS.Položila jsem to na postel a šla před dům.Tam už stál taxi.V autě jsem přemýšlela a byla jak bez ducha.Ani jsem si nevsimla že mi slzy máčí mojí tvář.Taxi mě dovezl až na letiště.Vystoupila jsem z auta a vyndala kufr z kufru.Letiště se rozléhalo na obrovské ploše.Bylo to pro mě zvláštní odejít od nejbližších.Vešla jsem do té ohromné budovy a vyšla směr letadlo.

***
(v letadle)

Právě sedím na sedačce v letadlu mířícím pryč z téhle země.Vedle mě seděl nějakej chlápek,kterej vypadal že každou chvíly omdlí.Bylo to celkem vtipný ho pozorovat.

Nevím proč ,ale zajímala by mě Macova reakce,až si přečte ten ,,dopis"
Do Paříže jsem se sice těšila ,ale zároveň ne.

Nasadila jsem si sluchátka a zaposlouchala se do rytmu písniček.Po chvíly jsem i usla.

***

Vzbudila jsem se o dvě hodiny později.Podívala jsem se z okýnka a naskytl se mi krásný pohled na narůžovělé mraky.Bylo to překrásný.Hned jsem to vyfotila a hodila na instagram.

***
Už jsme pomalu přistávali.Bylo by to celkem v klidu,kdyby však ten chlápek vedle mě nezačal jančit a neodepl se.
Začal běhat po celém letadle ,až k pilotovy.Nevím co se stalo,ale letadlo začalo nekontrolovaně padat.Ten chlápek právě zařídil že se staneme važně MINULOSTÍ.Byl to strašný pocit letadlo klesalo k zemi lidi ječeli,jen já seděla na místě a užívala si ještě poslední pohled z okýnka na strácející se mraky.Byl slyšet jen jekot lidí ,ale pak nastala strašná rána a letadlo,,přistálo" na zemi.Všichni byli zraněný i já ,ale né tak jako ostatní.Už jsem skoro upadala na zem,ale ne.Vstala jsem ze sedačky a šla k východu.Všimla jsem si trochu poraněné nohy ,ale jinak nic.Nechápu že mi nic víc není....

Když jsem zahlédla východ v duchu jsem zajásala.Pár lidí se hýbalo a někteří i mluvili.Za to většina ležela seděla a nedýchala.Otevřela jsem dveře od letadla ,ale nešlo to.Najednou jsem se sesunula ke zdi a usla....

***

Pribudil mě zvuk houkaček od sanitky a myslím že hasičů.Na sedačce seděla nějaká malinká holčička okolo čtyř let.Pořád plakala,vzala jsem jí do náruče a začala jí utěšovat,nic nepomáhalo,ale hasiči už se snažili otevřít dveře od letadla.Sedla jsem si nazem a začala jsem té dívce zpívat.Sice mi to moc nejde ,ale bylo to to jediný co na tí platilo.Asi po půl hodině nás hasiči dostali ven.Vzala jsem svoje a té holčičky věci.Její rodiče,říká se to těžko ,ale ..nepřežili.

Vzala jsem tu holčičku za ruku a šla jsem ven.K mému překvapení tam byl Mark,já se k němu rozeběhla.Začala mi vytékat nová dávka smutných slz.

Mia:Co tu děláš?!
Mark:Jedu si pro sestru!
Kdo to je?-ukáže na brečící dívenku.

Přistoupila jsem k ní blíž a pohladila jí po vláscích.

Mya:Jakpak se jmenuješ zlatíčko?
,,Amálie"odpověděla mi

Mya:Dobře Am pojedeme do nemocnice a pak ti najdeme rodinu ano?
Kývla na souhlas a chytla mě za ruku.Nikdy jsem neměla dobrý vztah k dětem ,ale ona byla roztomilá a hodná.

Sanitáři nás usadili na deku ,kde seděli ještě ti míň zranění.Mark nám přinesl čaj. Am se dívala do země a po tvaři jí tekly slzy.Podala jsem jí čaj ,kterého se hned napila.

Mya:Díky Marku
Mark:Proč si chtěla odletět?
Mia:Nemám ráda svůj život a chtěla jsem ho změnit a odjet jinam.
Mia:Pak si popovídáme,ale teď dostaň z Am co nejvíc informací.

Odvratila jsem pohled od Marka a podívala se na Am.

Mia:Řekneš mi něco o sobě,prosím

Am:No jmenuju se Am White.Je mi pět let a moje rodiče umřeli.Ty co umřeli v letadle mě adoptovali.A nikoho jinýho nemám.

Teď se mi chtělo nehorázně brečet.Jen pět let a tolik bolesti.

Mia:Jestli budeš chtít,tak ti slibuju že si tě vezmem do péče a budu se o tebe starat jak jen dokážu ano?

Nic neřekla jen vztala a objala mě.

,,Ano"odpověděla na což já byla šťastná,chci jí pomoct.Stačí že na mě se většina lidí vykašlalo.

***
Všechny těžce zraněné odvezli.Nas se ujala nějaká milá doktorka.
Doktorka: Vy jste sestry?
Mya:Ne ale budem
Doktorka: Dobře,pojďte odvezeme vás do nemocnice ať se ujistíme že jste v pořádku.Nastoupily jsme do sanitky ,která nás měla odvést do nemocnice.Ta paní vzala obvaz a začala obvazovat mou zraňenou nohu.Najednou jsem si všimla kameramana jak drží kameru a natáčí zraněné.Kameru najednou namířil na nás a já se lekla.Jestly se na tohle dívá Marcus tak to bude ještě ,,bezvadný".

***
Konečně jsme přijely před nemocnici,kde nás vyšetřili a prý pro jistotu uložili na pokoj.Naštěstí jsem byla s Am na pokoji.Přikryla jsem se dekou a hned usla......

Moc se omlouvám že dlouho nevyšla kapitola.S mojí kamarádkou pracujeme na druhé knížce DREAM LIFE OF TWINS.

A strašně moc vám chci poděkovat.
Hned na první knížce je přez 200 přečtení.Děkuju mega moc.💕💕😍😍😘😘