Trápení není řešení...
28.10.2018- 14k👀
FF-Marcus Gunnarsen
Info: Příběh jsem psala když mi bylo 13, proto prosím o váš soucit s chybami i s někdy přehnanými situacemi. Až se jednou najde čas celou knihu zakzualizuji. Děkuji
Ráno mi zabzučel mobil čímž já vstala z postele.Koukla jsem se na mobil,který ukazoval zprávu od neznámého čísla. Neznámé číšlo:Čau Mia: Ahoj,my se známe? Neznámé číslo:Ano a budem ještě voc jestly se k Macovi jen přibložíš!!😘 Mia:Jo tak už tě asi znám...
Vypla jsem mobil a šla rovnou do koupelny.Udělala jsem svou rání hygienu a šla ke skříni.A vzala jsem si:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak jsem vzbudila Am a šla s ní do kuchyně.Vzala jsem si müsli s mlíkem. Dojedly jsme snídani a připravily se do školy.Obuly jsme se a vyšly do školy.Am jsem odvedla do školy a šla do své školy.
Do uší jsem si dala sluchátka a zaposlouchala se do rytmu píšniček. V parku jsem si je zandala do batohu a šla tiše dál. ,,Mio!" zakřičel někdo a ja se otočila
,,Ahoj"řekl běžící Mac
,,Ahoj" odpověděla jsem a usmál
Šli jsme spolu ke škole,celkem jsem se divila že dokáže být milý a přátelský. Ale překlapilo mě to příjemně.
Došli jsme před tu děsnou budovu a bloncka do mě zabodla svůj ledovej pohled.Přímo mě jím zabíjela. Jen jsem jí zamávala a pokračovala dál do školy , po boku prince.
Cože ne!Maca...Maca!
Rozešli jsme se každý ke své skříňce. Vytáhla jsem si z ní učebnice a chystala se ji zavřít a zamknout , nebýt tý bloncky ,která mě držela okolo krku přitisklou na zdi.
,,Něco jsem ti snad řekla ne?!" zvedla její neupravené obočí
,,Jo? A co?" optala jsem se s nezájmem
,,Neprovokuj!" pohrozila mi
,,Nech mě napokoji!" řekla jsem podražděně a pdstrčila ji od sebe.Vydala jsem se do třídy a posadila se na své místo.Hned jsem vytáhla mobil a byla jsem na něm celý den,myslím že učitele byli radi že ode mě maj alspoň jeden den pokoj. O matice jsem napsala Markovi a psala si s ním ještě okolo hodiny.
Mark:Ty nejsy ve škole?
Mia:Sem?!
Mark:A jaktože seš na mobilu?
Mia:Zkus poslouchat našeho matikáře!
Mark:Ach jo ,ty si nedaš pokoj....
Mia:Hele já jdu máme konec,čau
Mark:Čs doma
Vypla jsem mobil a odešla ze třídy.U skříňky jsem se obula a vyšla domů.
***
Právě sedím na lavičce v parku se sluchatkami v uších a knížkou v ruce.
Najednou mi však někdo zavázal ruce a oči a táhl mě pryč.
Křičela jsem ,ale bylo mi to málo platné s šátkem na hubě. Vole kdo to je?! Až to zjistim zbiju ho!
Vzpírala jsem se a tak si mě přehodil přez rameno a nesl mě pryč.Pak jsem jen ucítila bolavý dopad na zem. Šátek mi asi nehodlal/a rozvázat a nejspíš odešel/a slyšela jsem jen zaklapnout dveře.Začala jsem sebou škubat a snažit se roztrhnout pevnou látku.
Už tu sedim asi tak dvě hodiny ,podle odhadu a nikdo se neozývá. Najednou klapnou dveře a někdo mi strhne šátek. A sakra!Bloncka!
,,Jé čau!"pozdravila jsem ji mile
,,Varovala jsem tě"řekla výhružně
,,Bezva" odpověděla jsem suše
,,A jestly budeš pořád dolejzat za Macem tak ti udělám něco horšího!"
,,To jsem si vždy přála"řekla jsem zasněně ,,a jak dlouho mě tu hodlaš věznit?"optala jsem se
,,Tak třeba dva týdny,až do tý doby než si vzpomeneš že MARCUS JE MŮJ!"
,,Jj" řekla jsem a ona odešla
Byla jsem tam vážně dlouho ,ale furt mě kontrolovala.
Pořád mi zvonil mobil oznamující telefonáty.Ale já měla jaksy svázané ručičky.
PO 7 DNECH: Stále se pátrá po Mie Black,která je postrádaná již sedmým dnem. -oznámil pán v černém obleku v televizy ,kterou sem schválně dala bloncka ,abych viděla jak mě zoufale hledají.
Najednou si mikrofon od reportéra převzal Marcus a začal mluvit: Mio ať si kdekoliv najdu tě,slibuju!" nad touto větou jsem se pousmála.
BYLA JSEM TAM DALŠÍCH 14 DNÍ: Než mi nezavolal Mark a já si konečně po třech týdnech dokázala sundat látku z dlaní. ,,Marku!"
,,Mio,kde jsi?"
,,Nwm,v nějakym hnusným baráku!"
,,Kde?!"
,,Je tu nějakej les a rybník!"
,,Hned jedu ,prohledat okolý!"
Položil hovor a já se podívala ze zamřížovaného okna. Čekala jsem 15 minut a stále nic.Dveře byli zavřené a já byla vevnitř. Vnímala jsem až do doby kdy mě někdo praštil ostrým předmětem do hlavy.Pak jsem bohužel upadla do bezvědomý.
*** Pootevřela jsem oči a uviděla že jsem v záchrance na cestě do nemocnice. Zase!Fuj nemám je ráda! Vedle mě seděl někdo s blonďatými vlasy a já ho viděla rozmazaně takže jsem nevěděla o koho jde. Moje víčka se k sobě plížila až jsem usla.
*** Vzbudila mě hrozná bolest hlavy.Otevřela jsem oči a zahleděla se do bílého stropu.Otočila jsem se na stranu a uviděla Maca držíc mě za ruku.Co tu dělá?
,,Macu?"řekla jsem potichu
,,Mio!?"
,,Co tu dělaš?"
,,Hned jak mi tvůj brácha zavolal kde se zhruba nacházýš,věděl jsem kde jsi." řekl
,,Jak si to věděl?"
,,Chodili jsme tam často s klukama"
,,Aha"
Ten den jsme si spolu jen povídali a já se s ním cítila šťastně a zamilovaně.
Mac tu se mnou spal a Mark přijed až večer po osmý,takže jsem si s ním už moc nepopovýdala ,protože jsem usla........
Ahoj!💞
★Omlouvám se za kratší kapitolu,snad to nebude vadit. Já jsem tak šťastná za tolik přečtení, vím že jich mají ostatní mnohem víc.Ale já jsem šťastná ,ne MEGA ŠŤASTNÁ!💕★
