Trápení není řešení...
28.10.2018- 14k👀
FF-Marcus Gunnarsen
Info: Příběh jsem psala když mi bylo 13, proto prosím o váš soucit s chybami i s někdy přehnanými situacemi. Až se jednou najde čas celou knihu zakzualizuji. Děkuji
Ráno jsem se vzbudila,ale nechtělo se mi otevírat oči.Poprvý za dlouhou dobu jsem se pořádně vyspala sice na nemocničním pokoj není nejpohodlnější postel,ale já se vyspala.Když jsem se konečně uráčila otevřít oči,uviděla jsem slunce procházející skrz bílé záclony.Svůj pohled jsem však odvrátila od úchvatného pohledu z okna a koukla se na Am,která ještě spala.Vztala jsem opatrně z postele a rozešla se k zrcadlu na druhé straně pokoje.Podívala jsem se do zrcadla,moje oči už nebyli tak zarůdlé jako dřív.Upravila jsem si moje vrabčí hnízdo na hlavě abych nevypadala jak strašák a doktoři se mě nelekli.Upletla jsem si dva holandské copy a umyla si obličej.Vrátila jsem se zpět k postely.Tentokrát už se začala Am probouzet.
****
S Am jsme si povídaly,ale náš rozhovor přerušilo ťukání na dveře. ,,Dále"řekly jsme obě Do místnosti vešel doktor,sestra a Mark. Doktor nás jen prohlídl a řekl že můžeme jít zítra ráno domů.Odešel a Mark si k nám přisedl.
,,Tak jo Am pojedeš s námi do Norska,vše jsem zařídil a jsi naše."řekl Mark
,,Vážně?"zeptala se Am
,,Jo"odpověděl
,,Marku?Musíme se vracet do Norska?"
,,Jo"řekl rázně
Já jen protočila oči vzhůru a zabořila se obličejem do polštáře.Slzy se mi pomalu draly z očí a já je snažila zahnat rychlým mrkáním,což se mi i povedlo.
Celý den jsme se s Am dívaly na filmy a kreslené pohádky.Bylo okolo sedmé večer a nemocnice se začala utišovat,hlučná chodba se náhle stala strašidelnou a tichou.S Am jsme se šly umýt a po té hned spát.Ulehla jsem do postele ,ale nedalo mi to spát,nechci se vracet do Norska a už vůbec ne do školy a za ním.....
Celou noc jsem se vrtěla a nemohla spát.Am už potichu pochrupovala,ale za to já...no jak jinak než jsem vzala mobil a začala projíždět sociální sítě.
Maya byla aktivní a tak jsem se jí rozhodla napsat ,asi to je blbost a budu toho litovat ,ale nudim se...
Mia:Mayo?
Maya:No?
Mia:Ahoj?
Maya:Ahoj....pořád jsi v nemocnici?
Mia:Jo
Maya:Co ti je Mark říkal že nic važnýho ,ale nic víc neřekl
Mia:Mám jen poraněnou nohu a trochu škrábance ,jinak měl Mark pravdu nic závažnýho to není
Maya:A proč píšeš a nespíš?
Mia:Nemůžu spát ty nespíš proč?😑
Maya:Protože jsou tu kluci.😍
Mia:Jaký?😏
Maya:Brácha,Tinus a Mac proč?
Jen jsem si to zobrazila a radši odhodila mobil pryč.
Byl úplněk a já přez nemocniční bílé záclony vyděla odlesky světla měsíce. Hodiny v našem nemocničním pokoji byly pověšené na bílé zdi a neutišitelně tikaly.Bylo to až tak otravné že jsem usla.....
RÁNO Vzbudilo mě bouchnutí skla o zem od vedlejšího pokoje.Vztala jsem z postele a šla do pokoje ,kde se rozbila nějaká skleněná věc.Od téhož pokoje se rozléhal pláč nějaké dívky.Opatrně jsem vzala za kliku a vešla dovnitř.Dívka seděla na zemi a měla v ruce nůž a okolo ní se válely střepy. ,,Nedělej to!"vykřikla jsem na ni
,,Jako proč?"
,,Znám ten pocit,kdy se chceš na vše vykašlat ,ale nesmíš to vzdát,ať je to cokoliv dá se to vyřešit,Vždy!"
,,Neznáš to"
,,Polož ten nůž ,prosím"
přistoupila jsem blíž a napřáhla ruku tak aby mi onen nůž dala do kukou.
,,Ne"řekla a řízla se hluboce do levé ruky.
Její čin se opakoval ještě dvakrát,ale pak se rozhodla přejít k žílám.Přiložila nůž na její krvavou pokožku.To už jsem nevydržela a vylístla po ní.Snažila jsem se jí to vytrhnout z ruky ,praly jsme se jak málé.Rychle jsem vystřelila ke zdi kde byl zvonek,který přivolal pomoc.Obrátila jsem se k té dívce a snažila se jí to vyrvat z rukou.Nůž namířila proti mě a bodla mě do břicha.
Začala se mi špatně dýchat já začala okamžitě krvácet.Ta dívka začala couvat a nervozně kličkovat.
,,Přivolej pomoc,prosím"řekla jsem co nejhlasitěji ,ala moc to nešlo
Dívka utekla a začala hysterycky brečet po chodbách.
Pak jsem se jen sesunula po zdi níž a upadla do bezvědomý.
RÁNO Pomalu jsem rozlepovala víčka odsebe abych viděla jaké je dění v pokoji.Uslyšela jsem dva hlasy jeden mě dobře známý a druhý neznámý.
Doktor:Ztratila hodně krve ,ale bude v pořádku.
Mark:Děkuju
Mark si ke mě přisedl a chytl mě za ruku.Mlčel a pozoroval mě jak bezmocně ležím na nemocniční postely.
O MĚSÍC POZDĚJI: Právě mě doktor v bílém plášti a černými velkými brýleny kontroluje jestly je vše v pořádku.Abych už konečně mohla jet s Am a Markem domů.
Po kontrole se se mnou doktor rozloučil a odešel z pokoje.Obtížně jsem se zvedla z postele a zbalila si věci do mé tašky.Am a Mark čekali na chodbě a já se zatím chystala domů. Rychle jsem se oblékla do:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A vyšla z pokoje.Přehodila jsem si tašku přez rameno a šla chodbou za Am a Markem.Am se ke mě se šťastným úsměvem rozběhla a objala mě.Já jen lehce sikla bolestí.Moje břicho totiž nebylo ještě úplně srostlé a já okolo pasu měla obvaz.Am mě chytla za ruku a Mark mě vzal okolo ramen.Tohle je moje vysněná rodina ne ta co na mě no asi ne na mě ,ale čeká doma.Vyšli jsme ze žluté budovy a šli směr auto.
Sedla jsem si do auta a Mark nastartoval.Celá cesta byla klidná,ale obávám se příjezdu domů.Am si furt chtěla povídat a tak jsem si ani moc nestačila prohodit řeč s Markem.Až když konečně po třech hodinách v autě zavřela oči jsem si nasadila sluchátka a usla.A ano jeli jsme autem Mark prý nechce nic NIC! ryskovat. No myslím že jedna nehoda stačí to je pravda.Po své oblíbené písničce jsem zavřela oči a usla......
Ahoj!❤ Tady je další kapitola,teď se budu snažit psát ty kapitoly častěji...
