First Love✓

-6-

*****

RÁNO
Vzbudila jsem se a rovnou vyšla do koupelny.Rozčesala jsem si své dlouhé zacuchané vlasy a umyla si obličej.Namalovala jsem se a šla se obléct.Vzala jsem si:

A šla jsem dolů.V kuchyni už seděla Maia i Lukas se svými frendy Macem a Tinem u stolu.Já si vzala jen čaj napila jsem se .A běžela na záchod.Zase se mi udělalo blbě.

***

Po chvíly jsem vylezla z koupelny a šla ke dveřím.Vzala jsem si batoh na záda a obula si boty a radši šla.Cestou mi slzy mokřily obličej.Vešla jsem do školy,fuuuujjj škola!Naští jsem to přežila,celej den jsme nastěstí nic nepsali a jen si povydali.

***

PO ŠKOLE
Vyšla jsem ze školy jako tradyčně s mokrým obličejem.Vzhlédla jsem od země výš a srdce se mi zastavilo.Předemnou byla....byla Sarah!!Rozběhla jsem se a obejmula jí.
Ona mi to jen oplatila.
S:Ahoj!
M:Ahoj,co tu děláš?
S:Přijela jsem tě navštívit neviděly jsme se...(nenechala jsem jí domluvit)
M:Pět let.....

***

Se Sarah jsme strávily celé odpoledne a já se po té vydala domů.Kde už vyhlížel Mark.
Mark:Kde jsi byla?
Mia:Já byla venku...se Sarah
Mark:To je kdo?
Mia:Moje nejlepší kamarádka neviděly jsme se pět let!
Mark:To jediný tě omlouvá!

Po našem rozhovoru jsem vyšla po schodech nahoru.Sarah jsem se ,se vším svěřila.Dost jsem si ulevila tím že jsem se měla konečně někomu svěřit.Rozhodla jsem se dojít za tátou na návštěvu do vězení.
Mia:Marku?
Mark:No?
Mia:Jdu ven!
Mark:Fajn!
Vyšla jsem ze dveří a nasadila jsem si sluchátka do uší.Šla jsem temnou ulicí a měla jsem pocit že mě někdo sleduje.Otočila jsem se a spatřila tmavou siluetu člověka.Začala jsem couvat a začaly se mi klepat ruce.Neviděla jsem mu do obličeje a dost jsem se ho bála.Na konci ulice byla však zeď.
Mia:Ku*va!
Ta silueta se začla přibliżovat a zesvětlovat.
Mia:Marcusi?
Mac:No,Mio?
Mia:Ty mě špehuješ?
Mac:Ne...
Mia:Proč?
Mac:Nechci konec!
Mia:Já....taky ne!Ale teď jdu!
Obešla jsem ho a šla dál.Pořad šel za mnou a já zmizela v bráně věznice.
Vešla jsem do té temné budovy.Všude byli stráżníci a pochybní lidé.

***

Po návštěvě u taty jsem vyšla z věznice a šla zpět domů.Mark se nesmí dovědět że jsem byla za tátou.
U brány však někdo stál.Nebyl to strážník.Byl opřený o bránů a koukal do země.Byl to Marcus.
Mia:Marcusi co blbneš?
Mac:Jdu s tebou!
Mia:Hele tohle zvládnu.
Mac:Co se ti stalo ráno?Jak si vylítla do koupelny jak blesk?!
Mia:To je jedno....
Mac:Myslím že ne!řekni mi to!
Mia:Hele to je moje věc!
Mac:Proč ne?
Mia:Prostě ne!
Nechtěla jsem se a ním bavit níčí mě jen slyšet jeho hlas.Nenávidím ho ,ale zároveň miluju!Je to strašně těžký.Mohla jsem čekat že je stejnej děvkař jako můj bratr.Ale on je stejný ,ale zároveň jiný.Nedokáže si všímat jen jedné holky musí jich mít víc.Nevím vlastně ani proč ho miluju,proč?Zvláštní je to že on mě pořád dokáže ignorovat ,ale já jeho ne.Vždy když je mi na blízku cítím to.
City jsou postižený!........

Najednou začalo pršet a já začala moknou a koukat se do studeného deště.Který mě chladí stejně ,když ho nemám na blízku.Ten déšť co mi stéká po tvářích.Déšť plný bolesti ,stejně jako mé srdce.S máminou smrtí jsem se stále nesmířila tak jak bych chtěla.Marcus už je jen má tajná minulost ,kterou se nikdo nechce chlubit.Má sestra ,která se s vámi nebavý a ani nevíte żádný důvod proč?Můj otec o kterém ani nevûme proč je ve vězení.Můj bratr (Mark)nikdy od narození jsem ho neznala a teď se tu jen tak oběví.Lukas to je jiná liga ,prostě děvkař ten se už nezmění.A Sarah....chybý mi její obětí a její hlas a slova která dokážou spravit každou ránu.Ať myslím na co chci za vším vidím je tyhle osůbky ,ktetý někdy nenávidím ,ale miluju ,protože jsou součástí mého života.Nudná story!Jooo!Je! Ale moje story!Kterou se nemám chlubit.Já vím!

Došla jsem na vysokou 'skálu' která byla takový zdroj bolesti.Neznala hranice šel z ní strach a chlad.Přistoupila jsem blíž ke špičce ,která vypadala že každou chvily praskne a ja se stanu takovou nepotřebnou součástí minulosti.Jak jinak,jak.....Vždy jen nepotřebná a neviditelná a zranitelná......Popošla jsem víc dopředu.Už to vypadalo že jsem VÁŽNĚ MINULOSTÍ!Ale to by mě Mac nemohla odtáhnout z kraje skály.
Mia:Co to jako děláš?
Mac:Zachraňuju tě!
Mia:Nejsi můj anděl strážný! Tak se mi už sakra nepleť do života Gunnarsene.Zasloužil sis u mě v srdci cenu zrádce a podvodníka tak o co ti ještě jde!Já už nechci sdílet svět,místo,vzduch,město ulici a všechno možný jen a jen s TEBOU MARCUSI!
Marcus se na mě jen poukal s udivem na tváři a já běžela v chladném dešti dál.Moje city byly silné a ja to v sobě nedokázala nechat.
Mia:Macu!MILUJU TĚ!
Po téhle větě se mi srdce rozbušilo jak nikdy jindy.Musela jsem utýct.Všichni se na mě s údivem ve tvaři dívali jako na blázna.Tak jak jinak ,kdyby jste viděli holku promočenou jak slepici s rudýma očila od lítostných slz.S rozbušeným srcem ,který jí za chvíly vyskočí z těla.A když běží ze všech sil a křičí na kluka ,který za ní běží:MILUJU TĚ! Taky bych se divila.
Macova slova mě zaskočila
Mac:Miluju tě Mio!
Ale já stejně běžela dál.......