Trápení není řešení...
28.10.2018- 14k👀
FF-Marcus Gunnarsen
Info: Příběh jsem psala když mi bylo 13, proto prosím o váš soucit s chybami i s někdy přehnanými situacemi. Až se jednou najde čas celou knihu zakzualizuji. Děkuji
Ráno jsem se vzbudila na zvuk budíku.Vylezla jsem z postele jako vždy.Umyla jsem si obličej a šla se obléct:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sešla jsem schody a posadila se ke stolu ,kde kolovala rodiná pohoda.
Vzala jsem si jen čaj ,který jsem rychle vypila a počkala jsem na Am.
Když konečně dojedla ,tak jsme se obuly a vyšly ven.Am si cestou pobrukovala písničky a u toho si vymýšlela různé vtipné tanečky.
Tehne týden jdu naposledy na prohlídku mého břicha.Po tom zranění.Zajímalo by mě co se té dívce stalo a kde teď je....Nevadilo mi že mě zranila.Nevyčítám jí to,vůbec ne.Její život jí štval a ona byla v šoku.Nemohla za to....
Došly jsme před Aminu školu.Objala mě a zmizela ve dveřích školy.
***
Ve škole to bylo jako vždy nuda a nic zajímavého se nedělo.Až na menší važně menší incident.Jeden kámoš po učitelce hodil vzteky banán.(jak mě tyhle věci napadaj??😂🍌)
PO ŠKOLE Vyšla jsem ze školy a uviděla partu lidí.Stál tam i Lukas s Mayou.Pořád dělají průšvihy a pak z něj chtějí vykopat.
Chtěla jsem odejít ,ale Maya mě vzala za ruky a táhla k nim. K té jejich hrozivé partě.
Šla jsem s nimi neznámo kam.Nechtěla jsem dělat nic nebezpečného.A hlavně ne jít s touhle pochybnou partou.
Šli jsme k nějaké zřícené budově ,která byla blízko skály z které jsem chtěla před pár nedělemi skočit. Zachránil mě Marcus jinak bych vážně skočila .Teď už ne ,teď je tu se mnou Am,Mark ,ale ten kterého teď nejvíc potřebuju tu není.Chci ho u sebe a chci ho objímat a už nikdy nepustit.Chybí mi!Strašně mi chybí...
Všichni si sesli na zítku okolo budovy. Vytáhli cigaret ny a alkohol, no jo puberta.Vedle mě si sedl nějakej frajírek s cigaretou v hubě. ,,Tak co?" optal se
,,Co co?" nepochopila jsem jeho otázku
,,Co ten tvůj boy?Ti radši zdrhnul co?" zeptal se a začal se nechutně smát
Nic jsem neřekla,vztala jsem ze zítky ,stoupla jsem si proti němu a strčila do něj.On sebou zavrávoral a spadl,nadzvedl nohu a kopl mě do mého zraněného břicha.
Sikla jsem bolestí a chytla se za ránu. Začala mi z ní téct krev,jen trochu ,ale přeci.Bojím se že se mi něco stane a už se to nezahojí...
Ten kluk skučel bolestí,třeba se mu sněco hne v hlavě a přestane se hrabat ve věcech do kterých mu nic není.A hlavně ať se nesere do toho proč je Marcus pryč.
Pak jsem se vydala k doktorce. Došla jsem k Maya a naklonila se k její hlavě: ,,Mayo jdu k doktorce " řekla jsem z posledních sil
,,Dobře" odpověděla a dál se věnovala svým debilním kamaradům
Šla jsem parkem zamotala se mi hlava.Vše okolo mě se motalo a já spadla na zem.Vnímala jsem ,ale nemohla se hnout.Jako bych odešla a nechala tam ležet mozek.Bylo to strašné.....
Uslyšela jsem známý hlas...nemohla jsem si vzpomenout komu patří.....
Pak jsem zřejmě omdlela a už nic nevnímala.
Možná že by bylo pro všechny lepší ,kdybych umřela no ne?Chci aby tu byl,aby tu byl se mnou.Abych se mohla svíjet v jeho objetí a pocítit jeho horké rty na těch mích.
Zajímá mě proč odjel a proč nechtěl říct proč.
Moje přemýšlení bylo snad nekonečné.....
***
Vzbudila jsem se znovu v té bílé místnosti.
Kolikrát tu ještě přistanu?Kolikrát návštívím tenhle ústav?Ne že by to bylo horší než škola ,ale přesto....
Ležím na lůžku s příšerným bílým povlečením,přemyšlím a koukám na strop nademnou.
Někdo najednou zaklepal na dveře od pokoje a já sebou leknutím trhla.
Dovnitř vešel doktor a podíval se na mě vystrašeným pohledem.Jak mamka ,když jsem spadla z houpačky a odřela jsem si kolena.
,,Tak zase Mia jo?"
,,Bohužel..."
,,Fajn,ale teď chci věděť co se ti stalo." řekl přísně
,,Bouchla jsem se o roh skřínky" řekla jsem lež
,,Dobře....,ale teď vážně!"
,,To je pravda doktore!"
,,Není Mio!"
,,Fajn ,tak si myslete co chcete!"
,,Řekni mi pravdu!"
,,Šla jsem s partou ven,jeden kluk mě provokoval tak jsem ho schodila na zem a on mě kopl do břicha omylem"
,,Vážně omylem?"
,,Slibuju!"
,,Fajn, podstoupila si novou operaci a teď tu zůstaneš asi zhruba dva až tři měsíce ,pro kontrolu!"
,,Hm.."
,,Fajn,kdyby jsi něco potřebovala zavolej někoho"
,,Ok"
Odešel a já začala zase brečet. Teď sem mu chtěla zavolat,ale co když si řekne zase otravuje?Co když je tam s někým jiným a už mě nemiluje.....
Přemýšlení je jak pomalá a bolestivé zabíjení.....
😍Ahoj!😍 Jakpak se máte?
Jako vážně 700 přečtení a 100 hvězdiček????😱😘
Názor na kapitolu?😏😘
Vydala jsem novou knížku YOU AND ME? můžete se jít klidně kouknout😘
