First Love✓

-10-

Ráno bylo jako každé jiné ,ale přesto něčím jiné.Začalo mě nekontrolovaně bolet přicho a začala jsem krvácet z již ještě nezarostlé rány.Opatrně jsem vstala z postele ,kde stále spala klidná Am.Šla jsem dolů kde jsem si ihned sundala obvaz ,který byl celý od krve.
,,Marku!"zakřičela jsem a nasledně začala brečet
,,Marku,pomoc!"bolelo to čím dál víc a já už neměla sílu na to jít za ním.

,,Copak Mio?"

,,Bolo to!"zakřičela jsem
Hned jak mě spatřil svalenou na zemi v slzách se ke mně rozběhl.Hned zavolat záchranku a já upadla do bezvědomí......

Vzbudilo mě popání přístrojů vedle mé hlavy.Byla jsem vysílená a nevěděla jsem co mám dělat.Za dveřmi se ozývalo jemné šeptání a náhlé zaťukání.Dotyčný vešel dovnitř a ke mě se rozeběhla malá Am.
,,Ahoj"pozdravila mě a sedla si na postel

,,Nevím co se pokazilo"poznamenal doktor a podrbal se na zátylku.

,,Umřu?"zeptala jsem se

,,Stratila jsi sice dost krve ,ale určitě neumřeš.Ale musíme zjistit co se pokazilo."

Ten den jsem nic nedělala jen koukala do stropu a poslouchala Am s Markem jak říkají že se vše zahojí a vše se zpraví.Ale pravda je opakem.....nezpraví!Už nikdy.Kéž by se vše vrátilo zpět.Bylo by to možná lehčí.Láska je to co mě táhne ke dnu,ale život se bez ní neobejde....

***
Zapípal mi mobil oznamující příchozí zprávu:
Martinus:Kde jsi?
Martinus:Hej Mio?
Martinus:Halooo!!
Martinus:Marcus tě všude hledá,kde jsi?
Martinus:Neignoruj!

.....Asi jsem si těch zpráv nevšimla......
No neva nebudu mu radši odepisovat.Nikomu!

Neměla jsem to říkat o chvíly později mi napsal i dotyčný:Mac

Marcus:Mio?
Marcus:Prosím,kde jsi?
Mia:V nemocnici?
Marcus:To jako nevíš kde jseš?!
Mia:Vím?!
Marcus:Proč tam jseš?
Mia:Proč tě to zajímá je to snad tvoje věc?!
Marcus:Bojim se o tebe!
Mia:.........
Marcus:Co je?
Mia:Dáš mi už pokoj?Prosím!
Marcus:Ne..
Mia:Proč?
Marcus: Víš já.....
Marcus:Miluju tě.....
Mia:Dobrej vtip a teď už mě nech na pokoji!
Marcus: To není vtip!

Hmm,bezvadný.Asi už nemá objeť z který si může dělat legraci tak proč nevyužit mě!

V nemocnici jsem strávila týden a podstoupila dvě operace,břicho mě pořád bolí ,ale už je to lepší.Zbalila jsem si svoje věci do tašky a modlila jsem se abych už sem nikdy nemusela.
Oblékla jsem se do džínů a bílého trička.

Tašku s věcmi jsem si přehodila přez rameno a šla na chodbu.Vyšla jsem z nemocnice a uviděla osobu ,kterou jsem se chystala už nikdy nezahlédnout.Přede mnou stál Marcus v celé své kráse.Mark mi mezitím napsal že mám přijít domů sama ,nemocnice je jen par metrů od našeho domu takže se alspoň projdu.
Marcus nasadil svůj přátelský úsměv a rozešel se ke mně.

,,Můžeš mi říct co tu chceš?"zeptala jsem se ho

,,Nebyla to legrace!"

,,Kecaš,jdi obtěžovat někoho jinýho laskavě!"

,,Neobtěžuju tě "

Jestly tyhle jeho city jsou pravý tak jsem asi nejšťastnější člověk na zemi.

,,Ale ano!"

,,Ne"

,,Jo,hele nebudu se tu hádat!"

Rozešla jsem se směr dům ,ale to by nebyl on ,kdyby za mnou nešel a začal mě zase obtěžovat jeho blbostma.
Mluvil na mě ,ale ja se ho snažila ignorovat.Po chvíly mě dohnal a za ruku si mě obrátil obličejem k němu.Zadívala jsem se do jeho očí,měl je temné,někdy je měl jak ďábel celé černé a s malou jiskřičkou radosti.
,,Miluju tě Mio"řekl a přitáhl si mě k sobě blíž na coż já ucítila jeho horké dlaně propletené s mímí.Odtáhla jsem se z jeho sevření a zadívala jsem se mu znovu do očí.Začali jsme se k sobě nekontrolovaně přibližovat a Marcus spojil naše rty.Měl je horké a jemné a pohyboval jiny proti těm mím.

Když jsme se od sebe odtáhli zadívala jsem se už poněkolikáté do jeho očí.
Začal mi vyzvánět mobil a já se okamžitě začala hrabat v tašce.
,,Ano Marku"zeptala jsem se ho ,když jsem mu hovor přijala

,,Kde jsi tak dlouho?"

,,Už jsem před domem"řekla jsem a zavěsila sice to nebyla pravda ,ale jak znám Marka tak by mě vyzvídal.

Vložila jsem si mobil do kapsy a rozešla znovu domů.Po pěti minitách jsem opravdu došla před naše vchodové dveře a odemkla jej.

Vešla jsem do domu a ve dveřích se objevila Am,Mark,Lukas a Maya.

,,Ahoj?"řekla jsem nejistě

,,Kde jsi byla!!?"řekl přísně Mark

,,Promiň musela jsem se ještě vrátit nechala jsem si tam klíče"

,,Dobře"řekl a uvolnil mi cestu ,abych se mohla dostat dovnitř.Ve vnitř mu přichystali menší oslavu se vším všudy.Dokonce i balónky s heliem.

Bylo okolo čtvrté odpoledne a já se rozbodla projít.Jen jsem se obula a vyšla ven.Procházela jsem se parkem s velkými duby.Před tím byli plné zeleného listí a teď tem není ani jeden.Vše se tak rychle mění...Proč?

Sedla jsem si na lavičku a pozorovala poletující holuby.Znovu se navracely vzpomýnky s mámou.Každou středu jsme chodily krmit holuby do parku.

Kolem procházeli lidé a já se pozastavila nad pohledem Marcuse jak drží nějakou bloncku za ruku.Martinus byl samo sebou s nimi a to by mě byl on ,kdyby taky někoho neměl.Jestě před pár hodinama mi řekl že mě miluje a teď je s jinou.Pohled jsem zabořila do Maca a nemohla z něho sputit zrak.Naneštěstí se Mac otočil a spatřil mě.Mě ukápla slza a hned za ní další,rozešla jsem se radši pryč.Je mi jasné že to co mi řekl memyslel važně,ale já ho pořad miluju....

Hned jak s došla domů jsem si lehla do postele a usla s uslzenýma očima a vlhkou tváří....

Ahoj!💗
Děkuju vám moc za tolik přečtení skoro 350😱What?Děkuju moc si toho vážím!MOC!😘

Názor na tuhle knížku?(do komentáře⬇⬇⬇⬇)

PÁPÁ✋💕