Bloody Vampire (JiminBTS - Fanfikce)

Vraždy

Ina seděla u snídaně a rozhodla si pustit televizi, aby se v domě necítila, tak sama. Zrovna si dala do pusy lžíci s jogurtem, když si v televizi získala její pozornost naléhavá zpráva. „Dnes ráno se našli tři těla dívek z místní střední školy. Přesná hodina úmrtí není jasná, ale stalo se to večer, když dívky měli namířeno domů ze školy. Na všech tělech obětí se objevili řezné rány a neznámé škrábance či kousance. Policie vůbec netuší, zda byl pachatelem člověk či zvíře." Ina se dívala, na zakrytá těla, které odváželi. Odtrhla zrak od televize, když někdo zaklepal na dveře. Vypnula televizi a vyrazila ke dveřím. „Ahoj, říkal jsem si, že se pro tebe stavím a rovnou se ti omluvím za včerejšek." stál tam opřený Jungkook. Ina za nimi zahlédla ostatní kluky. Postávali tam nervózně a čekali. „Ahoj, zrovna jsem dojedla, tak můžeme vyrazit." řekla a vzala si klíčky a batoh. Zavřela za sebou a rovnou šla pozdravit ostatní a přitom stále Jungkooka ignorovala. Jungkook si toho všiml a raději nic už neříkal. Zasloužil si to. Neměl ji obviňovat s něčeho o čem ani nic neví. Nechápe, že se zase nechal Jiminem ovlivnit. Ale po té včerejší noci, už Jiminovi nevěří. „Z čeho jsi tolik nervózní Ino?" zeptal se Hoseok. Chytil ji za ruku a ona se nechtěla přiznat, že je nervózní z Jungkooka a tak se začala bavit o té události v televizi. „Ale dnes jsem viděla ve zprávách tu strašnou událost o třech dívkách, které byli včera večer zavražděny. Je to strašný, že? Jak někdo může něco takového udělat a navíc policie ani netuší zda to byl vůbec člověk." sklopila hlavu, protože se Jungkookův pohled do ní vpíjel, a jí to bylo nepříjemné. „Slyšeli jsme o tom. Musel to být nějaký maniak. Takový případ jsme tu už před lety měli. Oběti se rozrůstali a nikdy ho nechytili. Tentokrát si, ale myslím, že ho dostanou." řekl Yoongi a všichni se zase na sebe podívali těmi pohledy, že vědí něco víc, než Ina, ale nesmějí to říct. „Co mi tajíte?" zeptala se Ina, která už to nemohla vydržet. „Nic." odpověděl rychle Taehyung. „Ale něco tajíte nelžete, už od té doby, co přišel Jimin si vyměňujete pohledy, jako by jste věděli něco, co mi nesmíte říct a vždycky to děláte, když se to týká jeho." pustila Hoseokovu ruku a zastavila se. Všichni se zastavili s ní a dívali se na ni nevinně. „Vážně ti nic netajíme Ino." řekl Namjoon. „Jen máme o tebe strach. Víš....bojíme se, aby se ti taky nestalo něco takového, už to, že jsi Jiminův terč. To značí, že jsi ve velkém nebezpečí." řekl Tae a dostal pohlavek zezadu od Jina. „Ty prostě nevíš, kdy máš držet jazyk za zuby." řekl mu Jin a usmál se na ni. „Já jsem jeho terč? Proč? Co jsem mu udělala?" zeptala se. „Ty nic, ale si prostě vždycky našel nějakou holku, kterou celé dny šikanoval." odpověděl Jin. „A jak se ho ty holky zbavili?" zeptala se zvědavě. Zase na sebe všichni podívali. „Co se s nimi stalo?" zeptala se znovu nedočkavě. „No odjeli třeba z města a už jsme o nich nikdy neslyšeli." odpověděl Namjoon, ale Ina tušila, že jí zase něco tají. Rozhodla se to dál neřešit, není to její věc, když jí to nechtějí říct, je to pro její dobro asi. Rozhodla se jim věřit a pokračovali v cestě do školy.

Na hodinách si k ní zase sedl zpátky Jungkook. Ignorovala ho. Snažil se její pozornost nějak upoutat, ale ona ho vždy odbila jen jedním slovem. „Co takhle si zajít dnes na kafe do kavárny?" tuhle větu by před pár dny slyšela velice ráda, ale teď ho nenáviděla stejně, jako Jimina. „Ne." odpověděla znovu a Jungkook to vždycky na pár minut vzdal, ale poté začal zase znovu. Nespočetně se jí už omlouval, ale ona nad jeho omluvou jen mávla rukou. Odpustí mu to až zítra, řekla si.

Celé hodiny nezahlédla nikde Jimina. Ze začátku ji to přišlo super, ale pak jí to přišlo zvláštní. Co když má něco společného s těmi vraždami? Ale pak tuhle myšlenku zase zahnala, přece to, že se člověk nekáže jednou ve škole neznamená, že se něco udělal a že se teď skrývá. Čas plynul velmi pomalu. U oběda řešili jen srandovní záležitosti a rozhodli se nebavit o těch vraždách. Tak dlouho se nenasmáli. Ina dokonce zapomněla na to, že je na Jungkooka naštvaná a skončili zase spolu v hluboké konverzaci. Až na tolik, že v hodinách byla za trest několikrát vyvolaná k tabuli. Jungkook se jí vždy jen posmíval a pak se nabídl, že ji zase doprovodí na hodiny klavíru. „Jak to, že se dnes Jimin ve škole neukázal?" zeptala se zvědavě. „Všimla sis. No včera jsem šel s ním domů ze školy. Ale byl zvláštní, pořád jen mluvil  o tom, že je mu špatně. A tak jsme se nakonec rozloučili v parku. Tam jsem ho viděl včera naposledy. Přišel jsem domů a začal jsem hodně přemýšlet o těch jeho narážkách na tebe. Všechno jsem si to přerovnal a rozhodl jsem se jeho kecům nevěřit. Přece jen ho znám už dlouho a moc dobře vím, že udělal mnohem horší věci než ty. I když věřím, že jsi to určitě neudělala." vykoktal ze sebe. „Jaké horší věci? A jak vůbec tohle všechno o mě ví?" zeptala se. „No....to....já....řeknu ti to jindy, už spěchám jo. Takže se uvidíme zítra." řekl nejednou rychle a než ho stačila Ina zastavit už pádil pryč.

Ina se vracela z hodiny klavíru domů celá klidná, ale taky unavená. Procházela si to temnými uličkami. Pouliční lampy svítili velice slabě, sotva viděla na cestu. Najednou začalo pršet. Zaklela.„Kurva, zrovna když si člověk nevezme deštník." A přehodila si přes hlavu kapuci. Sklopila hlavu a rozběhla se rychleji k domu, aby byla co nejdříve doma. Ale všimla si muže, který stál pod pouliční lampou. Stál tam, jako by tam na ni čekal. Chtěla kolem něj rychle přejít, ale lekla se, když ji chytil za paži. Podívala se na něj. Měl taky na sobě kapuci. Byl to Jimin. „Co tady děláš?" zeptala se stále vylekaně. Srdce ji bušilo divoce. Jimin se usmál. „Ty to pořád nechápeš co?" smál se pošetile, ale v jeho smíchu byl smutek. „Čemu nerozumím? Tak mi to vysvětli, proč mě tolik nenávidíš? Proč...." Jimin ji přerušil křikem. „Proč?! Ty za to můžeš. Ty můžeš za to, že ten kluk umřel. A teď jsi zodpovědná za vraždu těch tří holek!" vykřikl na ni a stále ji pevně držel za paži. Chvíli se na něj dívala a v očích jí začali pálit slzy. Rychle je ale zahnala, nechtěla aby ji viděl brečet. Jimin si uvědomil, že křičel až moc. Pustil její ruku a čekal, co řekne. „Ani mě neznáš. Jak mě můžeš s takových věcí obviňovat? Si myslíš, že bych něco takového udělala? Tak moc bych chtěla najít vraha, jak moc. Znám ten pocit, když někoho zabijí a ty někoho ztratíš a oni ti řeknou, že pachatele nenašli. Když můj otec zemřel, taky pachatele nenašli, ale to že jsi někoho důležitého ztratil z tebe nedělá soudce, který má právo obviňovat nevinného." řekla a snažila se při tom, aby se její hlas netřásl. Přehnal si to Jimine, řekl si. „Ani jeden z nich nebyl člověk, který by mi chyběl. Já vím, že za to můžeš ty. To ty jsi mě donu....." zastavil se a praštil do lampy vedle něj. Ina si všimla, jak se kus kovu ohnul. Ten má, ale sílu. Je to vůbec možné? Odstoupila od něj. Otočil se na ni. „To ty jsi tohle všechno způsobila. Způsobila jsi, že se nemůžu kontrolovat. Ovládat." přistupoval k ní pomalu a ona se otočila rychle k útěku. Jeho výraz ji děsil, už vedle něj nechtěla být ani minutu. Běžela, co jí nohy stačili. Zabočila do temné uličky a najednou jí to vše přišlo tak povědomé. Proč se rozhodla zrovna pro tuhle uličku. Slyšela za sebou kroky. Byl blízko. Přidala, ale cítila se, jako by mu snad ani nemohla utéct. Docházel jí dech a ulička se zdála nekonečná. „Mě neutečeš Ino." řekl hlas za ní. Cítila jeho chladný dech za krkem. Byl opravdu blízko. Zahnula za roh a nejednou už kroky za sebou neslyšela. Ale i tak běžela dál. Dům už měla na dosah.