Bloody Vampire (JiminBTS - Fanfikce)

Zbraně

Jimin ujistil Namjoona, že je rozhodně plně pod kontrolou. Opravdu se cítil plný, jako nikdy dříve. Cítil sice stále intenzivně Ininu vůni a její krev na svém jazyku, ale rozhodně už na ni nemyslel, jako na jídlo. Ina si ho stále prohlížela, cítil to. Zrovna přesvědčoval Namjoona a Jina, aby Inu nechali vyspat, ale nechtěl ji tady nechat samotnou. „Já ji pohlídám. A navíc, myslím, že máte spíše vetší práci s tím nejmladším. Varuji vás, že jestli se Jungkook k Ině přiblíží budu ho muset zabít." řekl Jimin a Jin přikývl. „Dobrá tedy, myslím že jsme si toho dnes už zažili dost. Postaráš se o Inu a mi o Jungkooka." Jimin přikývl. Ina Jimina stále pozorovala a obdivovala jeho krásné rysy. „Jak to, že jsem si nikdy nevšimla, že je tak nádherný?" zaznělo Jiminovi v hlavě. Musel se usmát, Ina mu totiž nevědomky poslala myšlenku. „Tak mi jdeme, a Jimine neber pouto na lehkou váhu. Jasné? A ty Ino, pokud se tě pokusí znásilnit křič, možná tě uslyší Tae, nežije od tebe až tak daleko." řekl Namjoon a oba opustili pokoj i dům. Najednou když všichni byli pryč, bylo v domě až moc velké ticho. 

Jimin si odkašlal a otočil se na Inu, která ho stále pozorovala. „Líbím se ti?" zeptal se a Ina se okamžitě vrátila do reality. „Cože? Ne!" vykřikla až moc nahlas. Jimin byl u ní v rychlosti a naklonil se k jejímu obličeji a ona se zaklonila více dozadu, aby se jejich tváře nedotkli. „Vím, že se ti líbím, vím teď každou tvoji nejhlubší touhu, nejhlubší myšlenku. Dokážu tě teď lehce přečíst." řekl a slyšel, jak ji tlouklo divoce srdce. „Ale já toho vím o tobě ještě mnohem více a vím, že jsi lhář a vrah. Nejsi můj typ, takže se mi rozhodně nelíbíš." odsekla sebevědomě Ina a odstrčila Jimina ze své postele a zakryla se. Zhasla si světlo a pokoj naplnila tma. Jimin se na ni nevěřícně díval. „Jako vážně jdeš spát a budeš mě ignorovat?" a Ina naštvaně zamručela. „Jdi pryč, já nejsem jako vy monstra, já jsem stále člověk a chci spát." řekla už slabým hlasem a pomalu začala usínat. Když ucítila Jiminovi ruce, které ji najednou objímali zezadu kolem pasu. „Hej!" zakřičela a praštila ho po rukou. „Ani nevíš, jak mě to urazilo, když jsi mě nazvala monstrem. A navíc, víš jak dobře voníš?" zašeptal ji do ucha a ona cítila jeho chladný dech na svém krku. „Mám křičet?" zeptala se vytočeně. „Klidně, už jsem ti říkal, že jednou se toho dočkám, byl bych moc rád, kdyby to bylo už dnes. Moc rád bych slyšel moje jméno ze tvých úst znovu. Ani nevíš, jak moc jsem s to užíval, když jsi vyslovila moje jméno, když jsem ti pil krev." Ina se nadechla a vstala z postele. Sebrala si všechny přikrývky a přesunula se do ložnice své matky a Daemona. Jenže než si na ni stačila lehnout Jimin už na ní čekal. „Přidáš se ke mě? Tahle postel je přece jen větší, tady by jsme se mohli vyřádit." řekl a plácl sebou na postel. „Tohle je ložnice tvých rodičů? Nebo mám spíš říci, tvé matky a jejího nového přítele?" řekl a zvedl jedno obočí. Ina pustila všechny přikrývky na podlahu a sedla si naštvaně na zem. „Tak budu spát na zemi, proč ne." řekla a začala si ustýlat na tom starém koberci. Když najednou ucítila pod kobercem něco železného, jako by takové kolečko na otevírání poklopu. Zvědavě se zvedla a odtáhla koberec. Byli tam malá padací dvířka, ale opravdu malá.  Musel tam něco skrývat možná peníze? „Ten přítel tvojí matky je asi pořádný tajnůstkář, zajímalo by mě co tam má." řekl Jimin, který byl najednou vedle Iny. „Co tam asi skrývá?" zaznělo Jiminovi v hlavě. „Tak to zjisti a pořád mi neposílej takové tázavé myšlenky. Nebo chceš abych se tam podíval já?" zeptal se a díval se na Inu. Ina zakroutila hlavou a chytila za železný kroužek. Malá dvířka otevřela a v podlaze ležel velký černý batoh. Vytáhla ho a začala se v něm prohrabovat. „Že by rád zabíjel?" zeptal se Jimin, který držel v ruce pálku, která tam taky ležela. Měla v hlavici zabodnutých několik hřebíků. Ina našla řetězy, další pistole, pouta, a nakonec pár dýk. Jedna byla podobná té její, kterou ji dal Jungkook. A pak ji to došlo.

„Jimine pusť to." vykřikla a on se na ni podíval. „Proč? Tenhle chlápek se mi začíná líbit, má rád hardcore stejně, jako já." usmál se. Ina mu ukázala kartu, kterou také v batohu našla. „On je lovec upírů Jimine a tyhle všechny zbraně jsou stříbrné." řekla a JImin položil pálku zpět.  Vzal si od ní kartičku, kde byla jeho fotka a údaje. „Tak klub Nočních lovců? Slyšel jsem o něm, ale naštěstí jsem se s nimi ještě nesetkal." řekl klidně. „Ale co když se vrátí a uvidí tě tady?" zeptala se Ina. Jimin vycítil menší obavy, které k němu cítila. „No tak mě tu uvidí, nemyslím si že je nějak zkušený a že by na mě poznal, že jsem upír. Vždyť se na mě podívej. Typovala by jsi mě na upíra?" a usmál se, tedy snažil se o úsměv. Ina protočila oči. „Ty jsi upír už na první pohled." řekla a sklouzla k tomu, co držel v ruce. „Co s tím chceš udělat?" zeptala se. Držel pouta, očividně nebyli stříbrná, jelikož by je Jimin nemohl držet. Jeho kůže by bylo pěkně popálená. „Vypůjčíme si je na naše hrátky, co myslíš?" zaznělo Ině v hlavě. „Ne! Nic z toho si nepůjčíme. Vrať to a já jdu spát, zítra mám školu a ty taky." řekla a zvedla se. Jimin všechno vrátil zpátky a schoval zase do podlahy a nenápadně si schoval ty pouta do kapsy od svých kalhot a následoval Inu do jejího pokoje. Uvelebila se na posteli a Jimin ji pozoroval ode dveří. Sledoval ji dokud neusnula a pak začal realizovat svůj malý plán.