Bloody Vampire (JiminBTS - Fanfikce)

Vzdor

„Být tebou, tak bych pustila moji ruku." řekla Ina a snažila se to říct, co nejklidněji. Ale bylo to těžké, krev ji vřela v žilách. Už toho měla dost, jak se do ní všichni naváželi, že je vrah. Myslela, že to tady bude jiné, že se to nikdo nedozví, ale mýlila se. To on to věděl a jak je vidět má v plánu to povědět všem. Ale jak se to dozvěděl? Nikde ve zprávách nezmínili její jméno, nebo neukázali její tvář ani toho kluka. Jak on to může vědět? „Nebo co? Co uděláš Ino? Myslíš, že se tě bojím? To ty by ses mě měla bát." odpověděl jí s úšklebkem na rtech. Chvíli přemýšlela, co mu má na to vlastně říct, ať chtěla vyslovit cokoliv, ty slova by mu utvrdila, že by byla schopná zabít člověka. Až tak škaredá slova, se mu chystala říci. Jen chvíli sobě koukali do očí. Navzájem si vyměňoval naštvané výrazy. Až to uťal Namjoon. „Protože to říkám i já Jimine. Pusť Ininu ruku. Je to naše kamarádka a je pod naší ochranou." zastal se jí a Ině poskočilo srdce. Vážně ji brali, jako kamarádku. Nemohla tomu uvěřit, po všech těch dnech utrpení a samoty, konečně  má přátelé. Jimin na něj otočil hlavu a díval se mu do očí. Poznal, že to Namjoon myslel opravdu vážně. Neochotně pustil její ruku. Ale stále cítil její tep, cítil, jak její krev plyne v jejím těle rychleji, byla opravdu naštvaná a vyprovokovaná. Byl spokojený s tím, jaký na ní měl efekt. Tak se tady posadil zpátky. „Ale neřekl jsem ti snad, že s námi sedět nebudeš?" řekl Namjoon znovu. Jimin si povzdychl a naštvaně si tedy odsedl. Jungkook ho následoval, ale než od nich odešel řekl:„Doufám, že jsi spokojená Ino. Něco na tom, co Jimin říká bude pravda. Já mu věřím. Myslel jsem si, že jsi dobrý člověk, ale jsi lhářka." a pak konečně odešel za Jiminem. Ina se posadila a zavřela oči. Vydechla všechen vzduch z plic a podívala se na Namjoona, který už pokračoval s ostatními v jídle. „Děkuji." zmohla se jen na tohle jedno slovo, ale doufala, že to Namjoonovi, jako poděkování stačí. Jen se usmál a přikývl.

Až Ina konečně dojedla, rozloučila se s kluky a vydali se každý svou cestou. Ona vyrazila přímo na toalety. Nikdo tam nebyl, což se jí zrovna hodilo. Zastavila se u umyvadla a opláchla si obličej studenou vodou. Pak se podívala na sebe do zrcadla. Zavřela oči a zaklonila hlavu dozadu. „Zatraceně!" vykřikla. Otevřela oči a zase se podívala do zrcadla. Tentokrát za jejími zády viděla odraz Jimina. „Jsi vražedkyně." řekl a ona si všimla, jak jeho oči vypustili slzu. Díval se na ní se záští, ale zároveň byli jeho oči plné smutku. Zdálo se jí to snad? Nebo tam opravdu je? Rychle se otočila za sebe. Nikdo. Už má asi vidiny. Vypnula kohoutek, z kterého stále ještě tekla studená voda. Otočila se a zamířila se sklopenou hlavou ke dveřím. Najednou si všimla bot. Někdo stál před ní a ona do něj narazila hlavou. Podívala se vzhůru. Jeho výraz byl stejný, jako v tom odrazu, ale tentokrát bez náznaku smutku. Teď ho ovládala zášť a nenávist. Lekla se ho, protože to byl on. Stál tady doopravdy. Na ženských záchodech. Co po ní chce? Chce jí snad něco udělat? Ustoupila o krok dozadu, když on udělal krok dopředu. A další a další, až zastavila o zeď neměla kam utéct. „Co tady děláš? Tohle jsou dámské záchody." řekla. „Přišel jsem za tebou. Už mě to unavuje. Myslím, že musím udělat něco, co tě přinutí odsud vypadnout. Abych tě už konečně neměl na očích, ty lhářko." Ině se z jeho slov udělalo špatně. „Jestli mi něco uděláš, budu křičet." řekla a dívala se mu přímo do očí a zahlédla, jak v jeho očích něco zablesklo. „To by se mi líbilo, ale ostatní by si mysleli, že jsem tě tady napadl." řekl a najednou se usmál. Ina nechápala, co tím myslel. Chce jí snad znásilnit? „Drž si odstup, parchante!" řekla nahlas a odstrčila ho od sebe a k jejímu překvapení se nechal. I když věděla, že on má větší sílu než ona. „Mě neutečeš. Nikdo ti nepomůže. A až pod tvojí kůží...." ale nedořekl to, protože dovnitř si rozrazili dveře kluci. Stál tam Namjoon s Yoongim. Nel na ně překvapeně koukala a kluci si všimli, také jejího strachu v očích. Yoongi obešel Jimina a přišel až k Ině. Prohlédl jí a oddechnul si. Přišli v čas. Vzal ji za ruku a vytáhl ji ven. „Říkal jsem ti, aby ses od ní držel dál. Je pod naší ochranou!" zakřičel už velice naštvaný Namjoon. Jimin ji stále pozoroval a usmál se. „Nebudete ji chránit vždycky."

Nel nechápala, co se v posledních hodinách stalo. Vůbec nerozuměla, co tak Jiminovi vadilo, jak vůbec mohl tušit, že ona by mohla být vrah? Nic mu neřekla o sobě, o své rodině, o své minulosti. Jak? Stále byla zamyšlená, když už si razila cestu s Namjoonem a ostatníma klukama na hodinu klavíru. „Jsi v pohodě?" zeptal se Yoongi. „Jo, ale kluci nemuseli jste jít se mnou. Já se ubráním sama. Ale i tak díky." řekla a vešla hned do třídy, když konečně dorazili. Nechala je stát venku a ani nečekala na jejich odpověď. Rychle se posadila za klavír, protože učitelka už na ni čekala.

Až učitelka odešla, trénovala, jako pokaždé ještě chvíli sama. Užívala si hudbu, kterou vytvářela. Milovala to. Její srdce se uklidnilo. A její myšlenky odpluli. Cítila se šťastná a naplněná. Zavřela oči a zaklonila hlavu. Mezi tím nechala svoje ruce hrát, co chtějí. Překvapivě se z toho vyloudila jí velice známá melodie, kterou trénovala, každý den, co našla ty papíry, na kterých tahle skladba, byla napsaná. Ani si nevšimla, že někdo vešel dovnitř. Pozoroval ji u dveří. Věděl, že je někdo určitě sleduje. Že ji stále hlídají, po tom všem, co se stalo dnes, ale neměl jí tentokrát v plánu ublížit, zatím. Sledoval ji, jak si užívá hudbu, jak si užívá jeho písničku. Ano, přiznal si, že možná tak trochu chtěl, aby tehdy ty noty našla, ale netušil, že se ji tak rychle naučí. Zadíval se na ni. „Kéž by jsi sem nikdy nepřijela Ino." zašeptal a ona přestala, jako by ho zaslechla a podívala se jeho směrem. Kupodivu se ho nebála. „Není to trošku neslušné, vejít do místnosti bez zaklepání, když zrovna hraji?" pozvedla obočí a už si začala balit všechny knihy a noty. „Ty noty.......ty které jsi nedávno našla, patří mě. Ta písnička je moje." řekl a odkašlal si. Nel se zastavila, jak mohl? Vždyť tady ještě ani nebyl? „Kecáš." řekla a smála se. „Řeknu to jen jednou a slušně Ino, ty noty jsou moje a já je chci už zpátky. Nemyslím, že ty jsi ta která je hodna, tuhle písničku hrát." řekl ostře. „A tak si je klidně vem, já už ji stejně umím nazpaměť a budu si ji hrát, kdy chci." řekla, když už kolem něj procházela ven. „Stále nechápu, že jsem v tvé blízkosti k mému překvapení stále pod kontrolou. Před rokem jsem tě málem zabil a teď?" řekl si sám pro sebe Jimin a díval se na dveře, kterými Ina odešla.