Bloody Vampire (JiminBTS - Fanfikce)

Pravá tvář

Ina se chtěla v posteli otočit a vypnout ten otravný budík. Ale nemohla se pohnout. Spíše nemohla pohnout rukama. Otevřela  oči a zjistila, že má ruce přivázané k posteli. Uslyšela vedle sebe smích. Jimin se jí vysmíval. Ležel vedle ní a prohlížel si ji. „Teď si můžu dělat co chci." řekl s úsměvem a chytil ji za tvář. Otočil ji, aby se na něj dívala a on na ni. Obdivoval její krásnou tvář. „Co mi plánuješ udělat?" zeptala se Ina s vyděšeným výrazem. „Jen se k tobě takhle přiblížím a...." začal se k ní více naklánět, chtěl ji políbit, ale když uviděl, že se Ina do toho opravdu nechala zatáhnout zastavil se a díval se na ni, jak měla zavřené oči. Měla je křečovitě zavřené a čekala na nejhorší. Když dlouho nic Jimin nedělal podívala se na něj. Jimin měl vážný výraz. „Opravdu by jsi mě nechala? A co kdybych se přesunul k tvému krku?" řekl a taky udělal. Cítila jeho chladný dech na svém krku a polkla. „Nechala by jsi mě, abych ti vysál každou kapku až do poslední a zemřela by jsi?" Jimin polkl. Její vůně, vzpomněl si na chuť krve a chtěl ji znovu ochutnat. Olízl si rty a přitiskl je na její kůži. Cítil, její rychlé srdce. „Jimine....." řekla najednou. Tak jemně a odevzdaně to řekla, vůbec to neznělo, jako varování. Spíše....vášeň? Jimin se od ní odtáhl. Naposledy si ji prohlédl a než otevřela oči vyběhl pryč. Jeho plán vyšel. Nechtěl, aby s ním dnes šla do školy. Chtěl ji jen pro sebe. Nelíbilo se mu, jak na ni Tae a Jungkook koukají.  Před domem čekali ostatní. „Kde je Ina? Nejde s námi?" zeptal se Hoseok. „Ne. Necítí se ještě moc dobře, takže zůstává. Jsem s ní spojený, takže kdyby se jí něco dělo, hned mi dá zprávu a přiběhnu za ní. Nemáte se čeho bát."řekl pohodově a kluci se podívali směrem na dům, ale následovali Jimina. Za to Jimin měl v hlavě bordel. „Pusť mě ty parchante!" posílala mu naštvané myšlenky a on se je snažil vypnout. „To pouto je otravné. Ty jsi otravná." poslal jí myšlenku a na chvíli ztichla.

Až se dostali do školy, přivítali Jimina další dívky. Obmotali se kolem něj a Namjoonovi se to vůbec nelíbilo. Jen Tae měl odvahu se k němu přiblížit a vrazit do něj. „Pouto není žádná sranda Jimine, tak neber Inu na lehkou váhu, rozumíš?!" vyhrožoval mu Tae. Jimin se na něj zamračeně podíval. „Ale prosím tě. Ina je jen moje krevní banka, miluju, jak si myslí, že ji miluju, že si to myslí i Namjoon. Zahrál jsem to dobře." řekl a Tae mu uštědřil další ránu. Namjoon k nim přistoupil a přimáčkl Jimina ke stěně. „Ty hajzle! Já ti věřil a ty máš Inu jen tak pro krev, to vážně k ní nic necítíš? Vždyť máte pouto a to by se jen tak nevytvořilo." zasyčel mu do ucha Namjoon. Jimin se začal smát. „Jak říkám je to jen moje krevní banka. A tobě děkuji, že jsi mi k ní dal přístup Namjoone. Kdyby jsi mě v tom lese tehdy zastavil, nevěděl bych jak už se k ní dostat, ale ty ses nechal uchlácholit těmi věcmi a smlouvě s radou a dalšími bláboly. A teď je Ina moje." řekl radostně Jimin a stále se usmíval. „Ty....nejraději bych tě uškrtil." řekl Namjoon, ale učitelé už začali zasahovat a oni se nechali. Všichni ostatní si  Jimina měřili nenávistnými pohledy. Jak si mohli myslet, že se JImin změní? „Musí milovat aspoň trošku, jinak není možné pouto vytvořit." řekl si sám pro sebe Namjoon, když odcházel s ostatními pryč od Jimina.

„Jak je to možné Namjoone? Jak jsi se mohl nechat takhle oblafnout? Teď na něj nesmíme vztáhnout ruku a ani na Inu. Jak ji máme zachránit? Před tímhle monstrem? Je to moje chyba...." řekl Jungkook a praštil do nejbližšího stromu. Ten se zapotácel a ztratil pár listí. „Je to chyba náš všech. Ale hlavně moje, měla jsem ho zastavit. Neměl jsem mu dovolit, aby se z ní napil." řekl Namjoon. Stáli daleko od školy a měli namířeno k jejímu domu. Museli si s ní promluvit. Rychle všichni chtěli vejít dovnitř, ale nejednou stál Jimin ve dveřích. „Kam máte namířeno? Ina ještě spí." řekl a oni se snažili dostat dovnitř. „Ustup nám z cesty!" vykřikl Jin a Yoongi. „Řekl jsem, že Ina je moje! Nebudete se s ní už dál scházet! " vykřikl na ně Jimin a dostala se k němu další myšlenka. „Co to děláš Jimine? Kdo je tam dole?" Ina se ho ptala v hlavě. „Je nás víc, nemáš na to nás všechny porazit." řekl klidně Namjoon. „Ale ano Ina je mým zdrojem síly a pokud vím, vy lidskou krev nepijete už týdny, jste slabší." řekl Jimin. „Zkus nás." řekl Yoongi a vyběhl proti němu. Jimin ho jednoduše odhodil několik metrů daleko od domu. A pak zaútočili další. Namjoon dostal Jimina a zem, ale dlouho to netrvalo a byl taky venku. Jimin se jen zasmál. „Přijď tě až budete silnější." a zamával jim, když zavřel dveře hned vyběhl nahoru za Inou. Ta měla slzy v očích a dívala se na něj. „Co jsi zač? Já ti věřila!" vykřikla. Jimin přišel až k ní a naklonil se k jejímu uchu. „Je to tak, jsi jen moje jídlo. Nic víc, až mě budeš nudit zabiji tě."  Ina se otřásla po jeho slovech. A hrnuli se jí další slzy do očí. „Zničila jsi mi skoro celý život Ino. Co jsi čekala, že tě ponesu na rukou? Celé ty roky jsem se musel ovládat ani nevíš jaká je to bolest, když nemůžeš uspokojit svou žízeň po krvi!" vykřikl a ona se znovu otřásla. Nemohla se na něj ani podívat. „Takže proč jsi skoro zabil toho kluka v mojí bývalé škole?" zeptala se. „Původně jsi to měla být ty, ale on se mi vpletl do cesty. A tvůj otec. Bože jak moc se tě snažil zachránit, když jsi byla ještě mladá. Když jsem tě poprvé uviděl nemohl jsem tě přestat lovit. Tvůj otec mě chtěl zabít, ale nepovedlo se mu to." řekl a Ina vykřikla. „Ty vrahu!"