Bloody Vampire (JiminBTS - Fanfikce)

Krevní banka

Ina hodila batoh na zem a podívala se na sebe do zrcadla. Nikdy v životě nezažila tolik pozornosti od kluků. V životě si jí nikdo tak nevšímal, jako oni. Ale proč tolik najednou? Srdce jí bušilo o sto šest. Pak si vzala knihu, kterou jí doporučil Namjoon a rozhodla se číst.„Čím dřív budu o nich všechno vědět tím líp." řekla si a už chtěla běžet nahoru do svého pokoje. Když někdo zaklepal na dveře. Otevřela je s knihou stále v rukách. „Koukám, že máš ráda velmi zvláštní literaturu." řekl Jimin, který upíral pohled na knihu. Podívala se za něj a Tae nikde nebyl, škoda. „Pokud hledáš Taeho, tak už šel. Slíbil jsem, že ti neblížím." řekl. Takže už věděl, že ona ví, že je upír? „Co chceš Jimine?" zeptala se. Možná to ještě neví. Ale drží knížku o upírech, to je asi nenápadný, řekla si. „Věříš na upíry nebo co?" zeptal se. Takže to nevěděl. „Ne, jsou to jen pohádky. Tuhle knihu mi doporučil Namjoon a tak jsem si řekla proč to nezkusit." podíval se na ni zkoumavým pohledem. Nic ta holka neví. Nic ji ještě neřekli, řekl si Jimin. Jak dlouho to před ní chtějí skrývat? „Ale vážně, to jsi přišel jen postávat a klábosit o věcech do kterých ti mimochodem nic není?" zeptala se nedočkavě. „Ne přišel jsem, protože vím, že zítra ve zprávách uvidíš další oběti. Vím, že dnes někdo kvůli tobě zemře Ino.Někoho dnes večer zabiješ." Chystá se zabít další oběti a to jen kvůli ní. Ině se udělalo špatně.Nechce z ní pít. Stále se drží, aby jí nepil krev. A proto je zase zabije. Chtěla říct, aby se z ní napil, aby ti lidé netrpěli, ale jen se usmál a odešel. Dívala se na jeho záda a sledovala ho odcházet. Proč za ním neběžela? Mohla zachránit ty životy, ale něco ji uvěznilo na místě. Strach.

Četla si v té knize celou noc. Kniha vypravovala příběh Namjoona. Byl to takový deník a na každém konci kapitoly byl napsán zákon nebo poznámky, které jí prozrazovali něco více o upírech. Dozvěděla se, že upíři zemřou i smutkem. Dozvěděla se, že i spí. Nedokáží vydržet víc jak týden bez krve. Ale i tak vydrží týden bez krve jen ti nejvytrvalejší. Jimin k nim určitě nepatřil. Pak se dostala do kapitoly, kde Namjoon objevil svoji krevní banku. Tu dívku.

Jmenovala se Irma. Kráčela ulicemi a usmívala se. V ruce držela knihu, četl jsem jí. Nečekal jsem dlouho. Něco mě na ní tak uchvátilo. Byl jsem, ale velmi nezkušený upír. Neuměl jsem se ovládat. Promluvil jsem s ní jen pár slov, když jsem cítil, jak se mi pokaždé stáhlo hrdlo, když její vlasy rozčesal vítr. Ta její vůně. Nutila mě se do ní zakousnout. Nechtějíc moje tesáky vyjeli. Rychle jsem si je zakryl a doufal, že je Irma neviděla. Jen se na mě podívala. Rozloučil jsem se ní a běžel co nejdál od ní. A tak začal večer plný krve. V temných ulicích jsem zabil tři lidi, kteří mě padli do cesty. Nemohl jsem se ovládat a proklínal jsem se za to. Celé hodiny jsem toho litoval. Ale časem jsem se zlepšoval. K Irmě jsem získal cit a ona ke mě. A pak jsem potkal jednoho dospělého upíra. Jmenoval se Jin. Varoval mě. Tohle se prý stalo i jemu. Tahle dívka byla pro mě stvořená. Když se z ní napiji vytvořím si sní pouto až do její smrti. Bude moje. Bude cítit moje city intenzivnějí, každý dotek. Můžeme si na dálku posílat myšlenky, budeme propojeni. Ale taky jeho varování obsahovalo, to že mě může úplně zničit. Udělat ze mě zrůdu. Možná nebudu schopný svůj apetit ovládat a bude stačit jen malý impuls zlosti a budu schopný ji i zabít.  Nechtěl jsem tomu uvěřit a ani nevěřil, byl jsem až moc zamilovaný. Až moc naivní, ty krásné věci které se mají stát mi zaslepily mysl. Neposlechl  jsem Jina a nechtěl s ním odejít pryč z města a nechat ji samotnou. Ale měl jsem to tehdy udělat. Bohužel jsem večer chtěl zpečetit naše pouto. Chtěl jsem jí mít, jako svoji krevní banku.Bude to znamenat, že se nebudu moct napít od nikoho jiného jen od ní. A ona mě bude milovat ještě více, budeme svoji více, než kdy dřív. Ale když jsem se do ní zakousl nemohl jsem přestat. Křičela, tak moc křičela, ale prostě to nešlo. Byla až tak moc sladká. Probudila ve mě zvíře. Nepřestal jsem dokud jí nezmizela barva kůže a nevydechla naposledy. Pak padla na zem a já viděl její bezvládné tělo. Byla mrtvá, necítil jsem její srdce. Brečel jsem a nevěděl jsem, co mám dělat. Přiběhl k nám muž, chtěl nám pomoci, ale byl jsem příliš zoufalý bál jsem se, že mě nahlásí na policii za vraždu. Zabil jsem i jeho. Běžel bych do ulic a možná zabil další lidi, ale Jin přišel a zastavil mě. Zachránil je a mě taky.  Když jsem pak více studoval o poutu. Dozvěděl jsem se, že je na něj i zákon. Ten kdo si vybere družku a napije se z ní, patří jen jemu, stejně tak jak patří jí on. Ale pro ni to znamenalo, také ochranu před ostatními upíry. Nikdo se z ní nemohl ani napít. Jinak má právo ten upír zabít toho upíra, který to udělá. Mohla být pod mojí ochranou, ale já ji neochránil já ji zabil.

Ina zavřela knihu a překvapeně koukala do blba. Bylo to až příliš. Litovala Namjoona, litovala Irmu. Tak moc by jim přála lásku. Ale zároveň jí v hlavě naskočila nová otázka. Proč ji neproměnil v upíra?  Musí se zeptat zítra Namjoona. Lehla si do postele a zhasla světla.

„Jsi v nebezpečí." řekl mi ženský hlas. Podívala jsem se na blondýnku. „Kdo jsi?" zeptala jsem se. Ta dívka se na mě usmála. „Jsem Irma." a podala mi ruku. Podívala jsem se na její ruku a zpět na její tvář. Najednou měla temné oči. „Jsi krevní banka, jako já. Skončíš jako já." řekla hrubým hlas a začala jsem se celá třást, protože kolem nás začalo sněžit a mráz mě studil po celém těle, když se mě dotkla. Bolelo to, když mojí ruku pevně stiskla.

Jimin přišel do jejího pokoje. Ano slíbil, že jí neublíží. Neměl to v plánu, ale nechtěl čekat, nechtěl už dál zabíjet. Slyšel jak její srdce prudce bije. Škubla sebou a něco mumlala ze spánku. „Irmo." řekla. Slyšel snad špatně. Vzpomněl si na Namjoonovu družku o které často mluvil. Rozmyslel si to. Bude lepší, když umře tisíce lidí, než ona. Musí za každou cenu vydržet. Ale co když Tae bude první? To taky nesmí dovolit. Ublížil by jí. Tae je ještě mladý, stejně jako on. Zabili by ji oba. V křečích se k ní sklonil a ledové rty jí přitiskl na tvář. A pak co nejrychleji zmizel, jinak by se neovládl. Když, ale běžel parkem narazil do jedné dívky. Cítil její krev už na kilometry daleko. Pokousal jí nějaký pes. Křičela o pomoc. A Jiminovi se to zrovna hodilo. Nebyla sice tak chutná. Ina by chutnala tisíckrát víc, ale jeho žízeň to na chvíli uklidilo. Její bezvládné tělo pustil  a jeho oči se zase červeně rozzářili. Podíval se na psa v dáli, který vypadal velmi nebezpečně. Byl to ten, který tu dívku napadl. Udělá tím vlastně službu tomu chlapci, který seděl na lavečce a brečel. Pes už se chystal na něj zaútočit, ale Jimin ho popadnul a vzal si svoji další oběť stranou. Dnes ochutná psí krev. Pro chlapce si přišla maminka a rychle utíkala a křičela, když zahlédli mrtvého psa a dívku. Jimin už skrýval mezi stromy a musel se usmát. „Dnes jsi mě nestála tolik obětí Ino." řekl a utřel si krev z úst.