On My Way Home | F. W.

5.

~Few months later~

Všichni seděli u ohně, povídali si a zpívali. Jen Finn seděl na lavičce u lesa, sám. Natalia už to nevydržela, zvedla se a zamířila k němu. Millie si toho ani nevšimla, povídala si s Noahem a Sadie.

Sedla si vedle něj a chvíli nic neříkala, odhodlávala se. Finn se na ní nechápavě podíval.
"Já jen. Myslím že by ti pomohlo promluvit si s někým v podobmé situaci." Mnula si ruce a koukala do tmavého lesa. "A s kým jako?" Uchechtl se. "Třeba semnou.." povzdechla si a navázala oční kontakt. "O čem bys prosimtě chtěla mluvit" řekl s nadsázkou.

Natalia ignorovala poslední větu co řekl, zase jen chvíli seděla a přemýšlela jak to má zformulovat.

"Uzavírání se do sebe, pocit nepochopení." Zadívala se zase do lesa. Finn na ní koukal už dost nervózně, nejspíš mu došlo k čemu míří. "Millie ti to řekla, co?" Hlesl. Bylo poznat že teď už mluví vážně. "Ne. Millie mi nic neřekla, nechtěla jsem to vědět." "Tak to jsi asi první, všichni se vždycky vyptávají." "Jo. To znám." Smutně se na něj usmála.

-

Millie zjistila že vedle ní nesedí Natalia. Rozhlédla se a zaostřila směrem k lesu. Když viděla dlouhé blonďaté vlasy, uklidnila se. Pak jí ale došlo s kým se Natalia baví. Šťouchla loktem do Sadie a znovu se podívala směrem k lesu.

-

"Počkat, když ti to Millie neřekla jak víš co se stalo?" Zarazil se Finn. "Je to na tobě vidět, sice nevím co přesně. Ale zrovna tohle-" nedořekla to. "C-co se stalo" pozoroval jí nepřetržitě Finn. "Umřel." Zase se zahleděla do lesa.

"J-já. Omlouvám se." Hlesl Finn. "Vždyť si nic neudělal." Řekla překvapeně, ale pořád jako zhypnotizovaná koukala k lesu. "Teď jsem udělal třeba něco co nenávidím když mi někdo dělá. A celou dobu tě ignoruju, je to ubohý." "Co? To jak se chováš? Není to tvoje chyba. Je to normální, přesně tohle jsem dělala taky. Nevyčítej si to." Tentokrát už se mu dívala přímo do očí.

Odvrátila pohled. "Sakra." Zamumlala a složila si hlavu do dlaní.