On My Way Home | F. W.

6.

"Máš pravdu." Povzdechl a podíval se na ní. "M-mám začít?" "Jestli chceš.." "fajn." Promnula si ruce. "Měla jsem kamaráda, takovej ten starší brácha." Usmála se a pokračovala "znali jsme se opravdu dlouho, měli jsme nahranou písničku a měl se točit videoklip. Jenomže mu zjistili leukémii. Všechno vypadalo dobře, ale pak se zhoršil. Bylo to na moje narozeniny, popřál mi a pak mě obejmul. A v ten moment.."

Začaly jí stékat slzy po tvářích. Finn jí dal ruku okolo pasu a přitáhl si jí do objetí. Zaleskly se mu oči, moc dobře věděl jak se Natalia cítí. "Víš že jsi první komu to říkám?" Setřela si slzy a pokusila se zasmát. Finn se na ní překvapeně podíval.

"Jestli nechceš nemusíš mi to řík-" "Ne, měl bych se někomu svěřit. " Skočil jí do řeči. "Přibližně před půl rokem jela  moje mamka vyzvednout bráchu z letiště. Cestou se vybourali, Nick to přežil ale ona ne.."

Natalia ho chytla za ruku, Finn propletl jejich prsty a zadíval se k lesu. "Obdivuju tě." podívala se na něj. Nechápavě se otočil. "Řekl jsi to najednou, neprojevil si tak silný emoce jako já-" Finn se k ní nahl a políbil jí, pochvíli se odtáhl. "Moc mluvíš" usmál se.

Natalia seděla jako přikovaná, nějak jí ještě nedocházelo co právě Finn udělal. Jen se usmála a otočila se směrem k ohništi. Nikdo tam už neseděl. "Asi by jsme měli už jít" Finn se díval na svůj telefon.

Natalia se zvedla a Finn taky, chytl jí za ruku a šli směrem k obytné části autobusu. Natalia se před ním zastavila "Mohl by ten rozhovor zůstat mezi námi?" Otočila se na něj. "Jo, jasně. Fakt jsem neplánoval to někomu říkat." Zasmál se.

Chvíli tam stáli a koukali na sebe, Finn jí pak objal. "Děkuju" zašeptal jí do vlasů. Z vedlejšího autobusu byl slyšet smích, byla to pravděpodobně Winona s Davidem. "Dobrou noc" řekla Natalia a odtáhla se od něj. Finn se na ní usmál a každý si to namířil do jiného autobusu.