Návrat domů

3. kapitola - Návštěva

Přátelství je jako zlatá nit, která když se přetrhne, jde sice ještě spojit, ale uzel už navždy zůstane.

„Slyšel jsem o tom, co se stalo u Lexe. Opravdu jsi ho poslal k vodě?"

„Hm..."

„Konečně jsi dostal rozum! Nechápu, co jsi na něm viděl!"

„Taky nevím... Ale už se to stalo více jak před měsícem. Nechápu, proč s tím začínáš zrovna teď."

„Možná proto, že jsem tě skoro měsíc pořádně neviděl?"

„Hm..."

„Harry, u Merlina! Vypadáš, jako bys týden nespal. Děje se něco?"

„Tak jako vždy. Jen... Minulý pátek se mi ozvali bývalí přátelé..."

„Bývalí?"

„Hermiona a Ron, chtěli by mě vidět a já nevím, jestli chci. Vím, že mi vyčítají to, že jsem tak zbaběle utekl..."

„A víš to určitě? Taky jsi věděl s jistotou, že Snape jr mrtvý a hle..."

„Tohle mi připomínat nemusíš! Vídám ho každý den!"

„Harry, měl bys s ním promluvit. Tady nejde jen o tebe a ty to moc dobře víš!"

„Felixi! Už jsem ti jednou říkal, že s tím parchantem nechci mít nic společného! Copak to nemůžeš pochopit! Ublížil mi..." Hlas se mi zlomil a já se zadíval do jeho ustaraných očí. Felix moc dobře chápal, o co tady jde. Zná mou bolest, a přesto se snaží dát nás dohromady? Proč?

„Ano ublížil a lituje toho."

„To ty vědět nemůžeš!" naštvaně jsem odsekl.

„Podle toho, co jsi mi všechno pověděl... To jak za tebou pořád chodí. Ty jeho poznámky ohledně tvé osoby. Asi si to neuvědomuješ, ale pořád o něm mluvíš. Zkus ho vyslechnout." Felix ke mně přistoupil blíž a objal mě.

„Nemůžu, Felixi."

„Ale ano, můžeš. Jen si to nechceš připustit. Ale to ti opravdu tak moc ublížil? Chtěl tě jen chránit. Věděl, že ve válce umře a nechtěl, aby sis to pak vyčítal. A ty jsi to přesto udělal. Znám tě Harry a záleží mi na tobě. Pochop jeho situaci a možná mu pak dáš šanci. Hm?"

„Pochopit? Co na tom mám pochopit? Že ve chvíli, kdy jsem mu řekl, že ho miluji, mě odkopl? Že mi řekl, že on na tom není stejně, a že mě jen využíval? Na tom není, co chápat! On už takový je a nezmění se..."

„Jak myslíš, ale říkám ti vyslechni ho a pak se rozhodni," řekl tiše. Ještě jednou mě lehce objal a zanechal mě v obývacím pokoji o samotě.

Ale já přece nejsem sám. Lehce jsem se usmál a nakoukl do vedlejších dveří, kde spal on. Ležel tak klidně.

Přešel jsem k posteli a odhrnul mu z čela černé vlasy. Políbil ho na spánek a pak šel taky spát.

„Harry!" vykřikla nadšeně Hermiona a ihned mě objala. Všiml jsem si jejího vypouklého bříška a musel jsem se usmát.

„Mio, jsem tak rád, že jste přišli."

„Chtěli jsme přijít dříve, ale Mioně nebylo dobře. Druhé těhotenství a navíc tak brzy za sebou," usmál se Ron a taky mě objal. Kousek za nimi ťapkalo malé dítko.

„Jé, ten je hezký! Povedl se vám," řekl jsem s nadšením a klekl si před prcka.

„Ahoj," řekl jsem a vzal dítě do náručí. Zamračilo se na mě a pak se zasmálo. Začalo si hrát s mými dlouhými vlasy a strašně se u toho bavilo.