Víš, kdy začnou právě problémy?
Když ráno při návštěvě koupelny,
koukáš na svůj odraz v zrcadle
a ten vypadá nějak přepadle.
Ale vzápětí se usměje a zamává.
Najednou je pryč ta ranní únava.
Koukáš zmateně na svůj odraz
a snažíš se najít důkaz,
že jistě nejsi blázen,
ty spíš a tohle je jen snění.
Odraz zahledí se ti do očí
i ruku zvně na zrcadlo položí.
"Já nejsem jen sen.
Provádím tě nocí i dnem.
Jsem tu, když odejde ten dobrý.
Abych mohl ostatním škodit.
Za vinu mi to nedávej,
možná jsem jen zlej.
Ale já jsem ty. A ty jsi já.
I kdyby celý svět odešel, zůstaneme sami dva.
Protože já jsem tvá nenávist a zloba,
která říká ta slova,
když ve víru emocí
jsi zaslepen a ztracený.
Ale nemusíš mít strach,
tohle není jen o nás.
Každý má svoji druhou část,
kterou se snaží uschovat.
Ovšem příjmi moji existenci
a ostatní nebudou mít šanci.
Staneš se mocným pánem,
se srdcem tvrdým jako kámen.
Protože to je znakem silných,
těch silných a neomylných."
Když odraz domluví,
zahalí ho temný kabátec havraní.
Po krátkém zamyšlení,
kývneš na stvrzení.
Postava v zrcadle
se narovná a zasměje.
Ve tmě zalesknou se
zuby nepřítele,
který chytil tě do spárů,
i když ještě před chvílí
sliboval ti slávu.
"Mám tě."
skřehotavě zapěje.
On si s tebou celou dobu jen hrál.
Ty jsi mu svoji duši dal.
Tu, po které se tak sápal.
Probíráš se z blouznění
a hledíš do zrcadla,
kde zmizela tvoje druhá strana.
Ale za zrcadlem nic není.
Jen černá, jež zrcadlí se
je barvou tvojí duše.
ČTEŠ
Odvrácená strana poezie
PoetryPoezie, která vypráví příběhy. Příběhy, které chtějí být slyšeny. *** Sám. Zase sám jsem bez tebe. Už nejsem vězněm ve svém těle. Odcházím. Odcházím do nebe. Dal jsem ti vše i sám sebe. Neměl jsem už nic. Nic co bych ti dal. Tak proto jsem umíral sá...
