"Jak pomoci vám mám dnes?
Mluvte o svých pocitech!"
Začal psychiatr sezení,
tím věcným sdělením.
Sám nevěděl,
jak pomoc tomu, kdo před ním seděl,
Jenž škubal sebou a vztekle křičel.
"Už nevím jak dál!
Jak pomoc vám?
Jen tu tak sedíte a vztekle křičíte.
Co o sobě si myslíte?
Já snad sám blázen jsem,
nebo všechno jest jen sen?
Ptát se blázna, co myslí si o sobě?
Proč ptát se zrovna na tohle?"
Na to blázen zpozorní,
ustane ve svém pohybu.
Co to? Snad prvně vidí,
psychiatra v neklidu.
Pacient v tom vidí šanci,
na lůžku upraví si provazy.
Narovná svou galantní róbu s číslíčkem,
od jeho cely, která zamčená je - tím klíčkem,
který visí okolo krku doktorova,
jenž marně vzteky hledá slova.
On však právě je našel,
předstírá diskrétně kašel,
když doktor se na něj zlostně podívá,
narovná se a povídá.
" Zkusil jste se někdy pane,
vcítit do kůže pacientovy?
Jenž, vždy když noc nastane,
se strachem za okny z mříží,
marně svoje oči klíží.
Který dávno ztratil svoji hlavu,
není více jedním z davu.
Peklo! To je pro něj celý svět,
ač se dívá tam i zpět.
Demoni hrají táhle na svoji trumpetu.
Padlí andělé slibují vám odvetu.
A já stojím tam na kraji,
slyším ty zvony, jak hrají.
I křičím ještě z plných plic,
co celému peklu chci říct.
Poslechni si ta slova,
nikdy neřeknu je znova.
Démoni baží po mé duši.
Já z posledních sil držím v ruce kuši,
a postupuji zády k propasti temna,
kam zahnat mě chtějí služebníci pekla.
Tady se pravda nenosí,
a každý, kdo se jí říct pokusí,
skončí na dně řeky duší,
protože tam mezi mrtvými mu to sluší.
Démoni dohnali mě do pasti,
na samý konec propasti.
Už je pozdě. Noha šlápla do prázdna.
Šťastný konec - pro blázna."
Psychiatr od stolu tiše hledí,
na blázna, co na lůžku klidně sedí.
Náhle zbrunátní vzteky,
z dveří ordinace linou se jeho skřeky.
Když do dveří vběhne ochranka,
blázen zvedne hlavu a zajásá.
"To je dost, že jste tady!
Nevěděl jsem si s ním rady.
Podívejte, co mi provedl!
Na lůžko mě upoutal,
že prý doktor bude sám!
Uniknout chtěl v přestrojení,
za doktora psychiatrického oddělení.
To by byla tragédie.
Už jen z pomyšlení mi srdce bije.
Rychle ho do cely odveďte,
na jeho řeči nedbejte.
Bude tvrdit, že je psychiatrem,
že provede vás každým patrem."
Když doktora odvádějí,
blázen mává mu na rozloučení.
Tohle není pravý příběh z psychiatrie.
Jen jedna malá parodie.
ČTEŠ
Odvrácená strana poezie
PoesíaPoezie, která vypráví příběhy. Příběhy, které chtějí být slyšeny. *** Sám. Zase sám jsem bez tebe. Už nejsem vězněm ve svém těle. Odcházím. Odcházím do nebe. Dal jsem ti vše i sám sebe. Neměl jsem už nic. Nic co bych ti dal. Tak proto jsem umíral sá...
