Paní osudu

Pravda

Zdálo se mi jak někdo plave na loďce a drží v ruce malé miminko, a předává ho někomu na druhé straně. Také jsem viděla jak se s nádherné krajiny mění na zničenou.

Probudila jsem se trhnutím. A vedle mě seděla Arwen, které na mě koukala. „Jsi v pořádku mami“ pohladila jsem ji po vlasech „ano jsem“. Arwen si mi sedla na nohy a začala mě lechtat, začala jsem se nahlas smát.  Přišel Elrond „co se tady děje“ Arwen mě přestala lechtat a tvářila se jako by se nic nestalo, lehla si ke mně. Elrond si sedl na postele „to jsem ti zapomněl říct Elrohir a  Elldan jeli ke Galadriel aby se naučili žít i bez rodičů“ ( to poslední řekl trochu ironicky) já se na Elrond podívala nechápavě „a proč?“ „protože jsem tím prošel taky“ řekl klidním hlasem, „dobře “ chvíli jsme leželi všichni tři v posteli a koukali do stropu. Lindír zaklepal a  oznámil nám, že bude snídaně. Tak jsem se zvedli a šly do jídelny. Seděla jsem u stolu tak jsem přemýšlela o tom snu co to může znamenat hned po tom co jsem dojedla tak jsem šla do knihovny, našla jsem informace o Galadriel,  zjistila jsem že Galadriel měla dceru která se ztratila. Byla jsem v knihovně dlouho a za tu dobu jsem shromáždila dost informací abych mohla dospět k závěru že je Celebrian ztracená dcera Galadriel ale nic víc, buď se záznamy nedochovali nebo je někdo důkladně smazal. Někdo mi zaťukal na rameno otočila jsem se a zamnou stal Elrond „ Megan prošvihla si oběd a za chvíli bude večeři, co se děje“. „ale nic, jen se mi zdál sen a hledám informace o Galadriel.“ Elrond se na mě podíval a pohladil mě po zádech „pojď si lehnout už je pozdě.“ Já se zvedla, a šla na večeři. Potom jsem šla do pokoje a lehnula si. A nakonec  jsem usnula.

Bylo ráno a já vstala z postele, Elrond ještě spal v posteli a tak jsem se oblíkla a vyplížila se s pokoje. Šla jsem do kuchyně kde už se připravovala snídaně kuchař měl plné ruce práce a tak jsem radši šla do stájí, chtěla jsem se projed na koni. Když jsem připravila koně tak jsem nasedla a vyjela do lesa.

Když jsem zastavila na louce a sesedla s koně tak jsem si všimla temných stínů a taky jsem zaslechla zlověstní smích, chvíli jsem poslouchala, a pak jsem naskočila jsem spět na koně a tryskem jsem odjela zpět do Roklinky. Než jsem dojela do Roklinky bylo už poledne a pořád jsem musela přemýšlet nad tím co se stalo v lese.( ano pořád musím nad ničím přemýšlet).  Elrond neklidně stál u zdi a vyhlížel mě. Když jsem seskočila s koně, tak Elrond ke mně přiběhl a hned objal. „Kde si byla tak dlouho“ řekl vyděšený hlasem. „Jen jsem se byla projet na koni“.