Klišé ve fantasy knihách

Hlavní = perfektní

  Toto se nemusí týkat jen fantasy děl, ale jelikož se zaměřuji hlavně na tuto skupinu, budu tuto část aplikovat hlavně na tento žánr.  

Na téma hlavních postav bych toho mohla napsat mnoho a také to nejspíše udělám, ale rozdělím to do více částí, které se budou věnovat různým aspektům typického hrdiny. Mnozí z vás jistě znají pojem Mary Sue. Jedná se o postavu, která je ve všech ohledech dokonalá, všemi oblíbená a vše zvládá lépe než ostatní. V této části se chci zaměřit na jednu z věcí, která se takové Mary Sue bezesporu týká. Nebudu popisovat celý prototyp této klišé postavy, na to bude místo v dalších kapitolách.

Myslím, že s takovou hlavní postavou jsme se v průběhu svého života setkali už všichni, ať už v tvorbě někoho jiného nebo dokonce i ve své vlastní. Jedna z prvních věcí, co se o postavě dozvídáme je to, že má krásné dlouhé a husté, nejlépe blond, vlasy, oči výrazné, či neobvyklé barvy, hubenou postavu a mimo jiné má také dokonalé tělo. V případě mužské postavy to jsou tmavé vlasy, vysoký vzrůst a bezchybné vypracované tělo. Paradoxem však je, že ačkoliv se tak postavy mnohdy samy popíší, nepřipadají si ničím zvláštní ani tak krásní. Omyl. Jsou dokonalost sama.

Na řadu pak přijde to, co všechno umí. Ať už je to dokonalá hra na nějaký nástroj, boj s mečem nebo plynulost v cizím jazyce, kterým nikdo jiný nehovoří, hlavní hrdina aspoň v jedné věci exceluje a je v ní lepší, než zbytek kroužku/kamarádů/náhodných lidí a je si toho dobře vědom, což dává patřičně najevo všem okolo. A když to nedává najevo rádoby skromná hlavní postava, tak to dělají její přátelé, kteří jsou jen k tomu, aby mezi nimi Pan či paní Dokonalí vynikli.

Často se tedy stává, že pokud hrdina narazí na nějakou výzvu či činnost, co nikdy předtím nedělal, zkusí to s tím, že vůbec neví, o co jde - a světe div se! Podaří se mu to ihned na první - v horším případě na druhý - pokus, což je pro ostatní přítomné i nepřítomné signál, aby zalapali po dechu a začali ho až fanaticky obdivovat. Hrdina nad tím mávne rukou a řekne, že to nic nebylo. Málem bych zapomněla - většinou ho to nestojí vůbec žádné úsilí.

S takovým úspěchem jde ruku v ruce i skutečnost, že hlavní postava téměř vždy vyhraje. Pokud prohraje, byl to její úmysl. Samozřejmě, pokud se jedná o závěrečného protivníka na konci knihy, je nasnadě, aby vyhrál právě hrdina. Většinou je ale spousta potyček taková, že ačkoliv je protivník starší, silnější, zkušenější a ovládá bojové umění, ta dokonalá mladá osoba, z jejíhož pohledu sledujeme příběh, vždy vyhraje díky své znalosti kickboxu, karate a krav magy dohromady, které se naučila a zdokonalila během jednoho týdne a dokonce se jí podařilo přemoci i svého mistra, který ji učil a umění boje studoval dlouhá desetiletí. Pokud má hlavní postava štěstí, odnese si z bitky jen drsnou jizvu příhodně umístěnou tak, aby to dodávalo na jejím sexappealu a tajemnosti. Všechny potyčky nakonec končí tak, že je hlavní postava porazí sama bez jakékoliv pomoci, čímž tak postrádají smysl její společníci, kteří vedle někoho takového nemají šanci zazářit.

Není asi třeba říkat, že takový scénář, kde hrdina vše zvládne sám není moc pravděpodobný, pokud ovšem nemá schopnost naučit se vše v rekordním čase, to by pak dávalo smysl. Nejen v reálném životě platí to, že spousta věcí je jen o náhodě a ačkoliv je člověk v něčem dobrý, vždy se může najít někdo lepší. 

Pokud hlavní hrdina není robot, je vysoce pravděpodobné, že jen proto, že je velice schopný, neznamená, že vždy vše provede bezchybně a podle očekávání. To, že vždy všechny porazí, vše se mu povede a vše jde podle jeho plánu začne být po chvíli předvídatelná nuda a veškeré napětí zmizí, protože čtenáři už mohou tušit, jak vzniklá situace dopadne. Už se ani nebojí o hlavní postavu a nemá cenu jí fandit, jelikož to za ně zaprvé udělají jeho oddaní poskoci - ehm, tedy přátelé - a zadruhé vědí, že se čeho bát prostě není, protože postava nikdy nechybuje.

Jestli se vám nejen vaše hlavní postavy zdají až moc dokonalé a bez chyb, nechci nabádat k tomu, abyste jejich vzhled, schopnosti a osobnost otočili o 180 stupňů, ale měli byste zvážit aspoň trochu zlidštění a ubrat na jejich záři. Chápu, že kolem hlavní postavy se to vše točí, to by konec konců nebyla hlavní postava, ale zkuste také dát nějaké uznání a důležité skutky i vedlejším postavám a jejím společníkům, bude to tak mnohem reálnější a tak nebude nikomu lézt na nervy svojí dokonalostí. Není možné, aby toho jeden člověk dokázal tolik.

Samozřejmě, může mít nějakou schopnost, ve které je dobrá, ale nepřežeňte to s jejich počtem. Když se naučí novou dovednost či získá zvláštní sílu, dejte postavě trochu času, ať ji trénuje, ne že ihned bude vědět, co a jak. Nemusíte to sáhodlouze popisovat v několika kapitolách, stačí se sem tam zmínit o tom, jak to postavě jde a nechte tam časový rozestup, aby to byl běh na delší trať a ne záležitost jednoho týdne nebo měsíce. Díky tomu budete postavě přát, aby se zlepšila, aby dosáhla svého cíle.

Ať už je vaše hlavní postava zajímavá svým vzhledem, osobností či schopnostmi, vždycky bude něčím jedinečná a tím zaujme čtenáře. Proto to nepřežeňte s její dokonalostí, ať se jim brzy nezají a budou moci lapat po dechu pokaždé, když se ocitne ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Však ona to nějak zvládne - ať už sama, s pomocí přátel nebo pouhou shodou okolností.