Shingeki no kyojin - Křídla Svobody

10.

Yeey! Konečně!" skákala jsem, jako kdyby každé dopadnutí bylo skočení na oblaka.
,,Jsi moc hlučná..." konstatoval Kris.
,,A ty jsi morous." vyplázla jsem jazyk. ~ ,,Noták... Nezlob se~ Příště jim ten nos nezlomím." zaškemrala jsem.

,,Víš jak mi muselo být?!"
,,Velice špatně?" optala jsem se.
,,A kvůli čemu?"
,,Kvůli krvi?"
,,Protože jim ta krev tekla kvůli tobě! Vyvoláváš spory jen kvůli tomu, že si myslíš, že je to špatné... ~ Nic v tomto světě není podle pravidel a fér. Tak to už sakra pochop a nenech se strhávat vztekem." zvýšil hlas.
*To se chce hádat?*

,,Můžu nastolit pořádek. Já myslím..." nadechla jsem se ,,Já vím, že to dokážu. Proč by ti měli brát jídlo?! Jídla je dostatek! Hradby i domy jsou znova postaveny. Brambory, zelenina i ovoce je, tak proč by ti měli brát jídlo a kopat do tebe?!" stejným tónem hlasu jsem zahájila protiútok.
,,No tak to je skvělé! Myslíš, že je to odradí?! Než se jim rány zahojí zmlátí mě znova! A co uděláš ty?!" supěl.
,,Zabiju je." naoko bezemočně jsem konstatovala.

Hned když jsem vypozorovala, že rudne hněvem, zasmála jsem se a objala ho.
,,Jak, že to bylo? Neboj se Krisi! Ochráním tě." zavzpomínala jsem. ,,Takže nešil."

,,Nešil? Já ti dám nešil! Na výcviku tě přejde mlátit lidi.~"
,,Hihi~ Výcvik... Jdeme na výcvik... Yeeey!!!" začala jsem znova skákat směr výcvikový tábor.

~°~°~
,,Kristophere?" přilítla jsem k němu.
,,Tady máš jídlo!" podala jsem mu jej.
~
,,Košili!"
,,Vodu!"
,,Nasekala jsem dříví!"
,,Pomohla tvé matce uklidit dům."
,,Chceš ještě jídlo?!"
,,Potřebuješ něco?" každou chvíli jsem mu něco přinášela nebo dělala práci za něj.

,,Chiko!!!" chytil mě za flígr, když jsem se chystala znova zase někam běžet.
,,Je to od tebe milé, ale já jsem vpořádku. Probodnutí dlaně neznamená celá ruka. ~ A pocit viny mít také nemusíš, kdybych nechtěl, tu ruku mu tam nestrčím." zasmál se.

,,Já ti jen chtěla ulehčit~ práci?"
,,Nepotřebuji!" přiblížil se ke mě tak, že jeho rozhodnuté oči byly blízko těch mých.
,,Chápu!~" podívala jsem se na oblohu, která se poměrně rychle zatáhla.
~°~°~

,,Pozor!!!" zařval barytonový tón hlasu.
*Myslím, že jsem ohluchla i na druhé ucho...* v duchu jsem si sama pro sebe konstatovala.

,,Jmenuji se Armen Horst a jsem váš instrukor." ~ ,,Zítřejší den začíná testem způsobilosti. Neuspěješ, - vypadneš..." ~ ,,Rozumíte?!" rozeřval se tak, aby ho všichni slyšeli.

,,Ano pane!" zasalutovali jsme, dokavaď instruktor Horst neodešel a členové pomocného týmu nás neodvedli do našich kasáren.

,,Já jsem Anna... ~ Já jsem Michel. Nejlepší kámošky? Kyaaaa~..." celou cestu do kasáren jsem neslyšela nic jiného než ječící dívky, co si hledaly své spřízněné duše.

,,Tak pak Chiko večer." poplácal mě po rameni Kris a odešel s klukama do kasáren určené pro opačné pohlaví.

,,Ahoj!" přicupital ke mě energetický hlásek, který měřil okolo 150 centimetrů.
,,Zdravím." jedním okem jsem si ji změřila a dále se soustředila na cestu, kterou nás vláčili.

Hned co nás dopravili do dívčích kasáren, jsem si šla zabrat palandu blízko okna, ze kterého bylo krásně vidět na les.
Batoh s oblečením jsem si hodila na lože, které bylo blíže k zemi a sama si na něj lehla.

,,Tak já budu nad tebou." rádoby nevinným úsměvem se malá dívka vydrápala nade mně.

,,Měli bychom jít asi do jídelny.~" s úmyslem strategického úprku jsem se zvedla z matrace.
,,Jo-jo, to bychom měli." seskočila z palandy a běžela za mnou.

Když jsme došli do jídelny, kde jsme dostali chléb s polévkou, urychleně jsem těkala pohledem ze stolu na stůl hledajíc Kristophera. ~ Našla jsem ho. - Obklopeného neznámými chlapci.
,,Vypadá, že se baví..." usmála jsem se, když se celý jejich stůl začal smát.

Spolu s malou dívkou jsme si přisedli k jiným kadetům, rozpoutajíc všerůzné debaty o smyslu života.