Doběhli jsme k rozcestí pěti cest.
,,Tak a teď kudy?" zeptala se Aiko, zatímco jsem se díval okolo.
,,Pět nožů?" přišel jsem ke stromu, kde bylo upevněných pět dýk.
,,K čemu? To někoho máme zabít?" zeptala se Chiko.
,,Neměl to být jen běh?!" začali si všichni špitat.
,,Mohli bychom se rozdělit." konstatoval jsem.
,,Jak by jsme se rozdělili?" zeptala se Aiko
Zběžně jsem se podíval po všech, kteří zde byli.
,,Podle toho, kolik nás tu je, tak bychom se měli rozdělit do skupin po dvaceti~pěti lidech, z toho jeden bude mít nůž s privilegiem běžet jako první." vzal jsem všechny dýky.
,,Kdo se hlásí dobrovolně být prozatimním majitelem nože?" zeptal jsem se, avšak po této otázce nastalo hrobové ticho.
,,Beru zodpovědnost za první skupinu." po chvilce ticha zvedl ruku mladý muž, menšího vzrůstu, silně podviživený. ~ Akihito Spuk.
Vzal jsem nůž a podal mu jej.
Po další delší době jsme se konečně všichni rozdělili do skupin.
První skupina čítajíc deset členů pod vedením Akihita Spuka.
Druhá skupina čítajíc dvacet~devět členů pod vedením Yukia Liebe.
Třetí skupina čítajíc dvacet~osm členů pod vedením Tetris Teufel.
Čtvrtá skupina čítajíc dvacet~devět členů pod vedením Nicolase Redlichkeita.
A nakonec páta skupina čítajíc dvacet~devět členů pod vedením Worricka Steina.
,,No tak asi běžíme~." postupně jsme se všichni rozeběhli za svými vedoucími s noži.
Čím déle jsme běželi, tím méně jsme viděli.
Stromy se zužovali a bylo celkově těžké se vyhýbat větvím.
Běžel jsem hned za Yukiem, který křečovitě držel nůž.
Atmosféra čím dál tím více houstla a mezi náma se začal vznášet strach.
Najednou jsem uslyšel houkání sovy, které bylo obohaceno syčením hada blízko nás.
S hlasitým komorním áčkem jsem zařval a vyskočil s obmotáním nohou okolo Yukiovy hrudi.
,,H-h-had!" vykoktal jsem a tím rozpoutal paniku, která zapříčinila běh tryskem z lesa.
,,Jsme tu jako první?" rozhlídl jsem se a neochotně slezl z Yukia.
,,Co vám tak dlouho trvalo?!" přidupala k nám krákoravá vrána jménem Horst.
,,Tento běh vám měl trvat pár minut, né hodinu!" soptil.
Zpamatovávajíc se z nabíhajícího infarktu jsem se podíval na zbylé cesty, které vedly do lesa, ze kterého měl vyběhnout zbytek.
Uslyšel jsem křik z jedné z cest a ten křik Chiko určitě nepatřil~.
ČTEŠ
Shingeki no kyojin - Křídla Svobody
Fiksi Penggemar,,Je jedno v jak velikých nesnázích jste, hrdina vás nikdy nezachrání." vstala jsem ze země a vyzvedla onu naději, která nám měla dát možnost dále žít. Tato Fan-Fikce je vyprávěna mladou Chiko Freiheit, která ve stejný den ztratila domov a rodinu. ...
