Shingeki no kyojin - Křídla Svobody

12.

~ Zavrávorala jsem.

Jednu ruku jsem dala blíže k zádům, druhou opačným směrem a jednu nohu jsem nepatrně skrčila. ~ Ztracená rovnováha byla okamžitě nalezena.

Vítr se mohl bouřit jak jen chtěl, jelikož mé tělo se spolu s ním pohupovalo v rytmu jeho melodie.

,,Spusťte ji." podíval se na mě instruktor.

Mezi tím, co jsem byla spouštěna na zem, se vítr rozhodnul, že bez pádu nevyváznu.
Těsně před tím, než mé nohy měly dopadnout na zem, se vítr zvedl natolik, že rovnováha mi dala sbohem. ~ zazmatkovala jsem v ten moment, kdy se začali dva kluci pošťuchovat natolik, že jeden z nich poskočil blíže k dřevěným kůlům, kde jsem zrovna bojovala se svou rovnováhou.

Boj s rovnováhou jsem prohrála na plné čáře.
Místo bolestivého pádu na zem jsem spadla do měkého, ale pro toho na koho jsem spadla, to příjemné být nemohlo.

,,Bolelo to hodně?" pohlédla jsem na mladíka, který ležel podemnou.
,,Ne... Lehká jako pírko." lehce se zasmál a otevřel své oči.

V tu chvíli jsem musela vypadat vážně komicky. ~ Se svým tělem, které bylo ještě napůl ve vzduchu jsem upřeně hleděla do temných jantarových očí.

,,Jsi v pohodě?" optal se, když jsem delší chvíli na něj vyloženě civěla.
,,Ehm~" došlo mi, že to není v pořádku. ,,No samozřejmě!" urychleně jsem se vyvlíkla z popruhů, které byly upevněny na kůly.
,,Chybička se vloudila." s hlasitým zasmaním jsem mu pomohla znova na nohy.
,,Kdybychom nechybovaly, nebyli bychom lidé." lehký úsměv mu pohrával s jeho pobledlou tváří.

,,Taková slova se slyší zřídka." konstatovala jsem.
,,Děkuji za záchrazáchranu před matičkou zemí." poděkovala jsem a záhy se vydala hledat Aiko.

Po zbytek dne, kdy všichni podstoupili zkouškou umění balancu, nám bylo zděleno, že toto není konec. ~ ,,Zítra pokračuje test způsobilosti... Ti, kteří dneska splnili první úkol, mají dveře otevřené do zítřejšího dne." informoval a odešel.

,,Co jsem počítala, tak minimálně sto uchazečů to nezvládli.~" přišla ke mě Aiko, kterou jsem nemohla najít.
,,Bude jich více, počkej do večera. " přesunuli jsme se do dívčích kasáren, kde jsme ze sebe strhali popruhy a vydali se na večeři.

,,Dobrou chuť!" div neslintajíc nám Aiko popřála a pustila se do jídla.
,,Dobrou chuť." popřala jsem skoro jednohlasně s dalšími pěti dívkami u stolu.

,,Co říkali kluci, tak minimálně třista uchazečů dneska skončilo." začala novou debatu jedna z dívek ~ Natalia.
,,A to teprve začínáme." usmála jsem se. ,,Každý nemá na to se stát kadetem. Je to fyzická a psychická zátěž pro tělo i duši."

,,Proč tedy~" chtěla něco říct Natalia, která ale byla přerušena chlapeckým hlasem.
,,Zdravím vás dámy... Smím si přisednout?" znova jsem pohlédla do krásných jantarových očí, které žádaly přisednout si.

,,Samozdřejmě." zasmála se Lisa, která se přisunula blíže k Natali, aby uvolnila místo.
,,Abych se představil, ~ Mé jméno je Nicolas Redlichkeit." zběžně se na každou podíval.
,,Já jsem Natalia." ~ ,,Lisa..." ~ ,,Já jsem Aiko... Těší mě." ~ ,,Alisha." ~ ,,Naomi... Těší mě." ~ ,,Trista." ~ ,,No a já jsem Chiko." postupně jsme se představili a znova začali jíst a debatovat o všem možném.

,,Vyprázdnilo se to tady." podíval se po celé jídelně Nicolas.
,,Polovina uchazečů odešla ~ a to jsme tepr~" tentokrát jsem byla přerušena já.

,,Ahoj Chiko... Je super, že jsi prošla." zákeřný hlas se rozezněl přes celou jídelnu.
,,Teprve začali." dořekla jsem a začala se věnovat osobě, která mě oslovila.
,,Zase ty?~" povzdechla jsem si. ~ ,,Měla jsem po tobě hodit větší balvan." konstatovala jsem stále koukajíc do zbylé polévky v misce.