Děj minulosti

1

Vysoký, blonďatý muž ,který křičí na své údajné přátele. Nikdy mnoho přátel neměl...cítil se podvedený. Vyběhl, prorazil si cestu mezi nimi.Ze dveří ,kterými práskl, vyběhl s tváří od slz. Bylo mu teprve osmnáct. 

Vzpomínal kdy tohle všechno začalo. Kdy se všichni začali chovat takto arogantně.  

Chodil ulicemi se sklopenou hlavou a se sluchátky na uších. Jednu ruku měl v kapse od krásně zelené mikiny, která začala promokat. 

Ani si snad neuvědomoval že prší, snad mu to bylo i jedno. Možná že by takto šel ještě dlouho.  Ale malá dívka mu položila ruku na rameno. 

Muž se zastavil a pomalu se podíval za sebe. V prvních chvílích si neuvědomoval kdo to proti němu stojí. Když se mu dívka zahleděla do očí..

,,Kdo pak jsi?" Zeptala se malá holčička která stála předním.

Klučina pociťoval strach a nervozitu. Nevěděl co dělat. Dívčin úsměv se změnil ve starostlivý pohled.. Její krátké hnědé vlasy jejiž černé konečky jí padaly do očí byly celé rozcuchané.  

,,Jak pak se jmenuješ?" 

Své tmavě modré oči s panenkami ve tvaru srdce- ta levá byla černá a ta v pravém oku byla bílá-upřela do jeho očí. 

,,L-loyd..."

Dívka se usmála.

,,Já jsem Klarisa! Kolik ti je let?" 

,,Je mi 8..."

,,No mě je 6! Mám strašně ráda modrou barvu! Ale nemám ráda pavouky! Jsou tací  chlupatí a  a a a jsou prostě odporní!" 

Při posledním slově dívka vyplázla jazyk jako znak znechucení.

Lloyd se zasmál.

,,Tu není nic k smíchu. Pavouci jsou odporní!!" 

Po těch slovech se dívka zadívala na kluka , který se smál za vysokým plotem. Pohled na jeho úsměv jí donutil se usmát.

Věděla že by tam neměla být. Věděla že by si s ním neměla povídat. On je sirotek a máma jí zakázala se s těmito dětmi bavit. Přesto tam stála a povídala si s klukem který byl oproti ostatním plachý a  zamlklý.

,,Klaris!?" Lloyd si na ní vzpomněl.

,,Ahoj, Lloyde. Dlouho jsme se neviděli."

,,No...to ano." 

Lloyd se cítil provinile. Jednou odešel z děckého domova a ani se s ní nerozloučil.

,,Eh...jak se ti vede."

,,Jo! F-fajn. Co tobě?"

,,Alee deto."

Padající kapky bylo to jediné co přerušovalo napjaté ticho mezi nimi.

,,Klaris.."

,,Ano??"

,,Omlouvám se...měl jsem se aspoň rozloučit."

Klarisa si oddechla

,,To je v pořádku." 

Chvíly bylo ticho..

,,Máš něco v plánu Lloyde?"

,,Vlastně ne."

,,Nechceš si jenom tak někam vyrazit?"

,,Fajn!"

Spolu odešly. Lloyd úplně zapomněl  na to všechno "doma".

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-