Děj minulosti

13

Charles zaťukal na dveře od domu.  Po chvilce se v nich objevila starší dáma.

,,Charlesi!" Usmála se. ,,Zlato! Je tu Charles." Houkla za svá záda. 

,,Mami.."

,,Pojď dál synku."

Ustoupila a šla zpátky dovnitř. Charles otočil hlavou a nervózně se usmál. Nejdříve dovnitř vešli děti, na návštěvu přijeli úplně všichni. Kabaz a ostatní zústali před dveřmi. 

,,Mami, tati, chtěl bych vám někoho představit."

,,Jistě jen uvařím čaj." Žena se otočila směrem ke kuchyni.

,,Je tu Janova dcera!"

Žena se okamžitě zastavila a i muž sedící na pohovce strnul.  Pomalu se otočila a prohlédla si všechny na které viděla.

Charles se otočil a podal Farce ruku. Chytla ho za ni a vyšla vpřed. 

Oba starší lidé na ni upřeli zrak. Žena k ní pomalu přešla.

,,Je pravda" Žena se odmlčela. ,,Že až na liščí části vypadá jako Freya." Upřela na ni zrak. Dívala se jí do očí. Posuzovala jak se má zachovat.  Po chvilce se usmála, objala ji.  I muž vstal aby se přidal. Poté, když se odtrhli tak se posadili. Dívka si uvědomovala že to všechno bude muset říct jak svým prarodičům tak i bratranci a sestřence.

,,Co je s Janem? Co je s naším synkem?"

Farce pouze vzdychla a ucítila na rameni mužskou ruku. Charles na ni zakýval. 

,,Před třinácti lety můj otec." Zhluboka se nadechla. Roztřásl se jí hlas. ,,Opustil tento svět."

Stisk na rameni zesílil.  Neslyšela ale vůbec nic.

,,Stejně tak má matka.."

Teď již vzlyky slyšela.

,,Můj bratr.."

Teď to byla ona kdo vzlykl.

,,I mé sestry."

Chvíli mlčela.

,,Z naší rodiny jsem zůstala jediná naživu. Byly mi čtyři roky. Můj lid mě po celé ty roky schovával."

Zase mlčela.

,,Je mi líto že Vám to nikdo neřekl. Ale ani já jsem nevěděla že mám někde příbuzné." 

Konečně byla schopná zvednout hlavu a pohlédnout na plakající pár, zaskočené děti  a na vyrovnaný, mladý pár.  

,,Jak? Jak zemřeli?" Nerozeznala kdo to řekl.

,,Přepadli hrad a za pomoci temné magie se jim podařilo vyhrát. Má matka bránila mou sestru, která uprchla spolu se mnou do vozu, který nás odvážel pryč. Sestra zemřela na zranění která utrpěla. Vůz se převrátil a mě zachránil mladý pár. Můj bratr a druhá sestra zemřeli protože byly zrovna na nádvoří když to vypuklo. Můj otec bojoval s vojáky a odmítl utéct. Tátu zajali a chtěli ho popravit. V ten den kdy se to mělo uspořádat se lidé vzbouřili a dostali tátu do svého držení. O dva měsíce později zemřel na zranění z mučení která mu udělali v období zajetí."  

chvíli bylo ticho. Poté ho přerušila její babička.

,,A tebe celé ty roky skrývali?"

,,Ano. Putovala sem z rodiny do rodiny." Odmlčela se. ,,Nyní je moje království volné."

,,A ty jsi novou královnou?" Byla to její sestřenka kdo se zeptal.

,,Ještě ne.." Farce se podívala do svého batůžku a rukou pohladila zlatou korunu. ,,Ještě se musím vrátit a nechat se korunovat.." Prstem zakroužila na rudém kameni. Usmála se.

Její babička se zhluboka nadechla.

,,Takže náš syn a celá jeho rodina kromě tebe zemřeli. Království bylo ve válce. Po tolika letech jsi si ho vzala zpět. Nyní sedíš tady a snažíš se najít cestu zpět do Eratie aby jsi mohla být korunována a stala se královnu."

,,Ano."  

,,Kdo se tedy stará o tvé království teď?" Bratranec...

Farce si povzdechla.

,,To nevím, ale doufám že Tom..."

,,Kdo je Tom?"

,,Můj přítel.."

...

ticho.

příjemné ticho..