Děj minulosti

6

 Poslední dobou se cítila jinak než se pamatovala. V té vesnici do které jí poslaly se na ni všichni dívaly tak..zvláštně. Nedokázala popsat tu emoci, neznala tu emoci. A volali na ní nějakým jménem...

,,Emily.."Medvěd, který byl zavřený za ní na ni promluvil,,Prosím..."

,,Jmenuji se M159r ne "Emily"."

,,Jmenuješ se Emily. Ne M159r...To oni ti dali to jméno. To ona, já jsem tvůj brácha, Al-"

,,Mlč! Jmenuji se M159r. A ona, je mojí dobrou paní."

Chvíly bylo ticho.

,,J-jsem t-tvůj bratr..Alies...P-prosím...vzpomeň si...Emily prosím.."

Rozbolela jí hlava, jakoby měla závrať. Nebylo možné aby se jmenovala Emily. Její paní jí přece všechno řekla. To jak se jmenuje. To že byla stvořena proto aby jí pomohla spasit svět. Jak jsou tito lidé zkažení. 

,,E-emily, vymyli ti mozek. Ty jsi přece moje sladká malá sestřička. copak si nepamatuješ jak jsi jednou tak moc chtěla krabici s bonbóny, že jsi vylezla na tři krabice, vzala si bonbón a potom si spadla až dolů. Mohla jsi se vážně zranit, naše máma se o tebe tolik bála ale tobě to bylo jedno, byla jsi šťastná tak moc jenom z toho, že máš bonbón." Chvíly se odmlčel. ,,Nebo jak jsme jeli s tátou rybařit? A co tvoji přátelé? Pamatuješ jak jsem se jednou v lese ztratil a vy jste mě další dva dny hledali? Když to všichni začali vzdávat, tak ty ne. Ty jsi mě hledala a díky tobě mě taky našli v té chatce. Jinak bych tam možná seděl do teď." 

Hlavou jí probleskávali vzpomínky. Neslyšela co jí ten medvěd říkal. Stiskla otěže silněji až jí zbělali klouby na prstech.  Něco si vybavovala, nevěděla ale co. Zastavila koně a ohlédla se na toho muže.

,,Říkal jsi Alies?"

Medvěd se překvapeně podíval do jejích očí. I ona cítila že je něco jinak, a kvůli pohledu toho muže si tím byla jistá. 

,,Ano"

V tu chvíli jako by do ní uhodilo.

---------------------

,,Layro?" 

Layra zvedla hlavu a podívala se Lloyda, na svého otce.

,,Můžeš mi něco říct o svojí rodině?"

Zachvátila jí panika. Nechtěla o nich mluvit, moc si je ani nepamatovala.

,,Přesněji o tvojí sestře a otci..."

,,Proč?:.."

,,Prosím..."

V jeho očích viděla něco co jí donutilo sednout si a otevřít ústa. Poté je ale zase zavřela. 

,,Které?"

,,Té starší."

Layra si povzdechla a začala pátrat v paměti. Zacházela do koutů svojí mysli o kterých nechtěla ani slyšet. Vzpomínala na nějaké záblesky. Oči její matky...tak jasně modré. Les ve kterém si hrávala a ve kterém taky naposled vyděl svoji sestru.

,,Jmenuje se Krassandra. V tuhle chvíli by jí mělo být tak 20, Měla hnědé vlasy po otci ale oči jako já.  Jinak si toho moc nepamatuji. Jsou to pouze záblesky o kterých ani nevím jestli jsou pravdivé."

Bála se přejít na svého otce. Ty věci  si pamatovala a nechtěla si je připomínat.

,,Otec...nevím jaký byl předtím než upadl do drog a.." Na chvíli se odmlčela. Lloyd se posadil vedle ní, stiskl jí rameno.,, alkoholu, pamatuji si rány, bolest, strach, vybavuji si nějaké večery ale to co bylo před tím ne." 

Layra se zamyslela, zatím co potlačovala slzy.

,,Krass slíbila že se pro mě vrátí..."

Teď už jí z očí trskaly slzy. 

Lloyd jí okamžitě objal a přitiskl k sobě.

,,Pamatuji si jak přišel domů a po chvíli upadl a nevstal. pamatuji si jak se na mě díval. Prosil o to abych....abych.." 

,,Pssst, to bude v pořádku. Nemusíš o tom mluvit. Chápu že to pro tebe musí být těžké, chápu to."

Přitiskl si ji blíž k sobě.

,,M-mám tě ráda tati."

Layra přes vzlyky nemohla pořádně mluvit ale na tyto slova našla energii. 

,,Já tebe taky zlato."

Poté tam jen seděli. 

Nevěděli že skrz les se k nim blíží tři polozmlácení lidé. 

Stejně tak nevěděli že je někdo sleduje skrz okno.

Nevěděli že se někdo právě dostal z nadvlády kouzla.

Ale ani tak nevěděli že právě někdo podléhá stejnému kouzlu...