Děj minulosti

5

Přišly všichni a nikdo z nich nespal. Nebylo to kvůli tomu že nemohli usnout, ale kvůli tomu že všichni přemýšleli nad tím světlem uprostřed noci.

Ticho, které přerušil až Alex když zíval bylo celkem příjemné.

,,Nevíte co by to mohlo znamenat?"

Klarisa pohlédla na svého muže, který i když stejně jako ona nespal, tak na rozdíl od ní vypadal dosti čile.  Pousmála se a podívala se po ostatních.

Místností zaznělo ne.

Lloyd pouze sklonil hlavu.  

,,Lloyde...Nevíme co to bylo, ale určitě na to příjdeme."

,,Já vím, Klaris.." 

..

,,Já vím..." Klarisa pochopila že mluví k sobě a ne k nim. 

---------

Dívala se na svět kolem. Nevěděla co je to za svět. 

Vydala se na cestu.

Již se proměnila do lidské podoby. Neměla jiné oblečení než svoji uniformu. Nevěděla kam šla. Korunu držela ve své ruce.  Svírala jí pevně.Neměla v plánu jí spustit z očí. Vesnička do, které se dostala vypadala opuštěně. Úzké uličky byly temné a zdálo se že barvy a radost opustili toto místo. Některé okna domů byla rozbitá, zakrytá, nebo okenice úplně vypadly, na takových místech zůstala jenom prázdná díra do domu. Zdi byly popraskané, polorozpadlé a špinavé. Studený vítr si hrál se záclonami. Podívala se do okna jednoho z domů, přísahala by že viděla rychle se pohybující stín.Ovšem ať už to bylo cokoli,jestli to vůbec existovalo, teď už to bylo pryč.

Zvuk rychle se přibližujících kroků jí donutil podívat se vpřed. Zpoza rohu vyšli dva svalnatí muži, drželi řetěz ke kterému byl připoután muž, kterému mohlo být okolo třiceti let.

Korunu si položila na hlavu.

Z té stejné uličky vyběhla mladá žena a za ní šel starší muž. Plakala když jí jeden z těch dvou odstrčil. Pustil řetěz a vzal si svůj meč.

,,Už jednou jsem tě varoval ženská."

Několik zvědavých hlav vykouklo z vrchních oken dvoupatrového domu za nimi. 

,,Silvo!"

Druhý muž si muže který vykřikl jméno ženy přitáhl a dal muži dýku na krk.

,,Opovaž se ceknout." Muž se potutelně usmál. ,,Jinak uvidíš umírat tu ženu, svého otce ale i syna. A stejně potom půjdeš s námi. Necháme tě žít s těmi obrazy. Buď zticha a možná se nic z toho nestane."

Tiše se k nim vydala. Nikdo si nevšímal dívky, která se opatrně a tiše přibližovala ze strany.

 Muž kývl na druhého a on zvedl meč do výšky.

,,Řekl jsem možná."

Meč svištěl vzduchem.

Tichem se ozvalo zařinčení kovů. 

Meč se zastavil o krásný meč, až teď si všichni uvědomili, že tu byl i někdo víc, kdo  je pozoroval.

Muži vyklouzl meč. Dívka svým mečem máchla a sekla muže do stehna. S výkřikem si klekl na jedno koleno a chytl se za ránu. Dívka mečem máchla znovu ale tentokrát nesekla. Zastavila meč těsně u krku muže. Zanechala mu ranku, která nebyla dostatečně hluboká nato aby ho zabila, avšak jizva po ní bude pěkná. 

Obešla muže a přibližovala se k druhému. Zastavila se metr před ním.

,,Vem svého přítele a vypadni dřív než si rozmyslím to že vás teď nezabiji. A už sem NIKDY nechoďte."

Nevěděla co to do ní vešlo. Použila hlas, který neznala.Hlas královny.

Muž pustil řetěz a vyběhl. Chytl svého druha a rychle odtamtud vypadl.

Přešla k muži který měl ruce provizorně svázané řetězem. V podstatě to byl jen řetěz na těsno obmotaný kolem jeho zápěstí. Uvolnila mu ruce a odstoupila. Nikdo přitom neřekl ani slovo. 

Kolem ní proběhla žena a skočila muži kolem krku. Plakala mu do ramena, muž jí objal a něco jí šeptal do ouška. Ženiny po kolena dlouhé, rudě červené šaty byly umazané od hlíny. Muž zabořil hlavu do černých vlasů své družky. Pak začal plakat také.

Stařec kulhavým krokem došel až k nim a již s tváří od slz se k nim přidal.

Po několika minutách se všichni otočili na dívku.

,,D-Děkuji. Zachránila jsi mě i mojí rodinu." Muž se usmál.

Žena na ní promluvila. ,,Kdo jsi?" Pohledem padla na její uniformu, znak na ní a korunu na její hlavě.

Dívka se uklonila.

,,Jsem Bluevi Farce z rodu Xiamllocblocků,poslední žijící člen královské rodiny, 6. královna Eratii. Avšak, pro přátele jsem pouze Farce."

/Blúví Ferc Ksiamlocbloková /

,,A co taková královna dělá  tady?" Zeptal se muž ochraptělým hlasem.

,,Při boji o království mě magie přenesla sem. Teď musím najít cestu zpět a pomoc svému lidu zchopit z dlouhotrvající války."Přelétla je pohledem.,,Teď, jestli mě omluvíte, musím se vydat na cestu."

,,Počkejte!" Žena vykřikla. ,,Možná toho nemáme mnoho, ale musíme Vám to oplatit. Takhle se tímhle světem promenádovat nemůžete, aspoň ne s korunou na hlavě. Dám vám oblečení ve kterém zapadnete a taky tašku na tu korunu. Pomůžu vám schovat zbraně aby je nikdo neodhalil. "

-------------------------

,,Jen se trochu bojím že znovu příjdou...a pokusí se ho zase odvést."

Žena si povzdechla zatímco královně dělala drdol na hlavě.

,,Proč to vlastně chtěli udělat?"

,, Byly to poskoci Krass, moc zlá žena, buduje si vojsko takovým způsobem že pošle vojáky-kdykoli a kamkoli- odvedou muže i ženy kteří jsou silní a potom jim proti jejich vůli ovládne mozky a donutí je ji poslouchat."

Královna se zamračila. 

,,protéctor eórum" Podívala se na vyděšenou ženu. Před nimi stál vysoký válečník. Bylo přes něho vidět protože to byla magie. ,,Nebojte. To co jsem řekla znamená "obránce". Jestli že se vrátí, ochrání Vás."

Usmála se na ženu zatímco bojovník  zneviditelněl úplně. Ale stále tam byl. a až ho bude potřeba, ukáže se.

,,Děkuji." Žena se vřele usmála a chytla svého němého synka do rukou. ,,Tohle bude vše. Teď vypadáte jako každý druhý lovec."

,,Teď zase děkuji já Vám."

S tím se usmála a odešla.