20

38 3 0
                                        

Ezdra se usmála když přes celé přístaviště uviděla známou postavu. Středně vysokou ženu s černo modrýma vlasama a zelenými oči. Usmála se o to víc když k ní přistoupila malá dívka. Obě měli ale skleslé výrazi. Přistoupil k nim muž, mladší než Ira. černé vlasy sepnuté do dlouhého copu. 

Nevěnovala mu nijak velkou pozornost. Vysílala signáli Huhu, potřebovala prolomit její obranu až sejí to konečně povedlo a Huhu pohlédla jejím směrem. Setkali se pohledy. Ucítila jak jí Huhu odemyká dveře do její mysly.

Jak jste nás  našli? 

To, že mi uzavřeš svou mysl neznamená, že tě nenajdu Huhu.

Proč jste sem šli?

No ještě se ptej. Na jejím výrazu se oběvil znuděný, ironický výraz. Vydali se k nim. Ezdra následována Sam a Filipem se zastavila až u nich. Všichni se na všechny nejistě usmáli.

,,Budeme pokračovat?" Ucítila jak Huhu ztuhla při jeho hlase a kvůli omamně krásnému pocitu který jí zaléval mysl jakmile se zase spojily, byla i ona jako na jehlách. Toužila se dotknout Huhu, přitisknout ji k sobě a nikdy ji nepustit. Sama sebe se ptala proč to jěště neudělala. 

Ira se zamračila. 

,,Pavle, toto je Ezdra Snower, Samiela a Filip." Muž se usmál. Ale nic neřekl.

,,Počkám na Vás v našem domě." A s tím odešel. 

,,Kdo to byl?"Vyhrkla Sam.

Huhu se na ni pousmála. ,, To je Pavel, Náš bratr." 

Ira se při tom posledním slově naježila jako nikdy. Iře skrz její vlasy jí svítili bílé proužky.Všimla si jejího pohledu.

,,Až se vrátíme tak si budu muset zase obarvit vlasy."

,,Zase?" Filip.¨

,,Moje původní barva byla bílá přecházející do stejně světle modré jako Huhuiny."

Usmála se. ,,Měli by jsme jít."Řekla Huhu. 

Vím kde je..  

vícítila ta slova. A vycítila o kom mluví.

Děj minulostiKde žijí příběhy. Začni objevovat