Děj minulosti

22

Farce se opírala o parapet okna a pozorovala jak se ostatní usmívají nad šálkem čaje. Tom ji políbil do vlasů a zlehka ji k sobě přimáčkl.

,,A co v Eratii? Vše v pořádku?" Pohlédly na ni a ona jim pohledy oplácela.

,,Hrad se zhroutil do trosek. Podařilo se nám a tvému lidu zachránit většinu obrazů a bohatství. Teď se staví nový hrad." 

,,Nemyslím si že máme tolik peněz aby jsme zvládly všechno opravit." Zasmál se.

,,Věř mi nebo ne, připadlo ti ohromné bohatství, lidé ti chtějí pomoc zadarmo a královská rodina z Horrenu ti je neomezeně k službám." Probodávala ho pohledem. ,, Jejich slova. Spojenci tvých rodičů z jiných světů ti rádi zašlou materiál, jídlo nebo peníze, klidně prý i další lidi. "

Layra se šibalsky usmála. ,, Všichni se dozvěděli že potomek Xiamllocblocků se vrátil s takovou silou že by to zničilo i celé království, a srovnal se zemí hrad jenž byl poskvrněn špatným a neprávoplatným vládcem. A tak radši pomohou a uzavřou spojenectví než aby se pokusili tě odmítnout." Farce se zamračila.

,,Jejich strach je zbytečný, nezačnu novou válku teď, když jsme vyhráli jinou."

Ozvala se Huhu. ,,Ne začala válku, ale ve vteřině zničila zemi." Ušklíbla se.

,,Moje moc není tak velká.." Tom ji znovu lehce políbil. ,,Já vím, ale trocha strachu uškodit nemůže." Musela se zasmát. Políbila ho a položila mu hlavu na rameno. 

,,A co šlechta? Přežil někdo?" Rozhlédla se po nich.

,,Někdo ano, třeba šlechta z Milu. Ti přežili. Ale rodiny z Bridisu a jiných ne. Je jich asi tak patnáct.." Zněl smutně. Jakoby si na něco vzpomněl. ,, Zemřeli dokonce i lidé z Ligioru."

,,Ochránci posvátného území?" Zeptal se trochu zmateně Filip a jeho rudé vlasy se zaleskly. ,,Všichni?"

,,Ano." Jeho čokoládové oči potemněly, zatímco Sam mu položila ruku kolem krku a zajela mu prsty pod košili a pohybovala rukou jako by tam měl něco co ji nutilo jezdit pořád stejně.

,,Zajímalo by mě kam se před lety ztratil liguorský roh." Ucítila jak  Tom ztuhl. I Huhu a Ira přestali leštit zbraně. Tázavě se na ně podívala. 

Ira si povzdechla. ,,Jsem nejvyšší velitelkou Andělů Temnoty." Farce zvedla obočí. ,, Můj 10. předchůdce dostal Liguorský roh darem." Když se na ně všichni otočili tak všichni tři přísně stiskly rty. ,,To je vše co Vám mohu prozradit, musíme svou minulost držet v tajnosti."

 Tom se uvolnil a změnil téma rozhovoru. ,,Nenašli jsme ale tvoji korunu, královno." Při tom posledním slově jí zrůžověly tváře.

,,Zaprvé, ještě nejsem královnou." Usmála se.,, A zadruhé.." Začala hrabat ve své tašce. ,,..korunu mám já." Vytáhla zlatou korunu s jediným velkým drahokamem. Všichni na ni překvapeně zírali. Letní vánek jí odvál vlasy z jedné strany a na druhou.

,,Jak si..?"  Ira zamrkala.

,,Nevím, když jsem se probudila, tak mi seděla na hlavě." Pokrčila rameny. ,,Každopádně, těším se domů." Položila si hlavu na hruď Toma a korunu položila na parapet kde se před chvílí opírala. ,,Budeme se muset ještě pro někoho zastavit." 

Nico se usmál. ,,A pro koho?"

,,Pro mého strýčka a jeho rodinu." Tom ji políbil na krku. Malinko vzdechla a usmála se. 

,,Tak dobře, dojedeme pro ně, a odjedeme zpět domů. A posadíme tě na trůn."