Je dvanáct moc? (15+)

Výměnný pobyt

Měla jsem už zabaleno a chystala jsem se na odjezd. Dnes odlétám na výměnný pobyt v japonské Osace. Osaka je jedno z největších měst v Japonsku a já tam budu měsíc už se nemůžu dočkat.” Dávej na sebe pozor Terezko”, loučila se se mnou mamka.” Budu neboj”, ujistila jsem ji a jela jsem na nádraží.

Dojela jsem vlakem do Prahy a odtud rovnou na letiště. Letěla jsem poprvé a proto jsem byla nervózní. Naštěstí jsem prošla bez problémů a nastoupila jsem do letadla. Nemám ráda výšky ani létání, ale jinak se tam nedostanu.

Let trval několik hodin a já jsem se krásně prospala. Jediné, co mě štve je to, že mě nevzali na intr a nemám kde spát. Naštěstí ředitel říkal, že spolu něco vymyslíme. Je hrozně přátelskej. Dokonce mi nabídl, jestli tu po dokončení studia nechci učit. To jsem ještě nezmínila, že jsem studentka pedagogické střední školy a právě začínám třetí ročník.

“Slečna Mádrová Tereza”, optal se vysoký muž s blond vlasy a podivně velkým obočím.” Ano”, vyhrkla jsem a pozdravila jsem.” Jmenuji se Erwin Smith a jsem ředitel školy, na kterou jste byla poslána”, zasmál se a také mne pozdravil.

Protože bylo už pozdě, vzal mě ředitel Smith k sobě domů. Bydlel ve větším dvou-bytovém rodinném domku. Byla jsem nervózní, ale to je asi pochopitelné.” Nemusíte být nervózní Terezo”, uklidňoval mě pan Smith. Slabě jsem se usmála.

Vešli jsme dovnitř. Pan Smith bydlel v druhém patře tak jsme museli do schodů. Pan Smith mi gentlemansky vzal kufr. Nahoře odemkl dveře a vstoupili jsme. Naskytl se mi pohled na velkou místnost, kde bylo snad všechno, přes předsíň, kuchyň a obývák až po spižírnu a sklad. Napravo byly dvoje dveře. Jedny vedly do ložnice a druhý do koupelny.

“Máte to tu pěkné”, pochválila jsem mu jeho obydlí.” Ah děkuji”, usmál se a nervózně se poškrábal na hlavě.” Akorát tu máte neskutečný nepořádek”, pokárala jsem ho.” Připomínáte mi jednoho našeho matikáře”, zasmál se pobaveně.” Ale ostatně vy ho vlastně poznáte, protože to bude váš třídní učitel”, dodal se šibalským úsměvem.

“Teď nevím jestli se mám bát”, smála jsem se. Atmosféra výrazně prořídla.” A kde budu spát”, zeptala jsem se po chvíli.” Prozatím u mne v ložnici a pak se uvidí”, odpověděl klidně a otevřel mi dveře do jeho ložnice.

Tak jsem se nastěhovala. Ložnice byla celkem prostorná až na to, že postel zabírala většinu místnosti. Kufr jsem si dala do rohu a vyndala jsem si noční košili. Pak do pokoje přišel pan Smith.

“Kdyby vás to zajímalo ve skříni je vaše školní uniforma”, oznámil a zase odešel. Vykoukla jsem ze dveří a viděla jsem jak něco papíruje.” Papírování je hrozná nuda věřte mi slečno Terezo”, řekl najednou a mě zamrazilo. Ten chlap má oči snad i na zádech, to bude asi tím, že je učitel.

Zavřela jsem dveře a přesunula jsem se ke skříni. Když jsem ji otevřela našla jsem spoustu mě nepatřícího oblečení a až po chvíli hledání jsem našla objekt svého zájmu, mojí uniformu. Skládala se z bílé košile s knoflíky, tmavě modrého kabátu a sukně stejné barvy. Sukně byla na můj vkus až moc krátká, ale co nadělám. Popřála jsem panu Smithovi dobrou noc a ulehla jsem do postele, kam bych se vešla nejmíň třikrát.