Je dvanáct moc? (15+)

Já tu uklízečku zabiju

Terezin pohled:
Vyprovokala jsem ho do toho bodu kdy se na mě vrhl a začal mě líbat. Položil mě na lavici a chytil moje ruce a dal mi je za hlavu. I přesto, že o tohle mi částečně šlo, tak jsem byla překvapená.

Začala jsem mu polibky oplácet. V tu chvíli mi bylo jedno, že on je můj učitel nebo, že je o dvanáct let starší. Užívala jsem si každýho pohybu jeho rtů. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, kvůli nedostatku vzduchu. Dívali jsme se sobě do očí a zpracovávali jsme co se stalo.

Leviho pohled:
To je v prdeli, to je v prdeli, co jsem to udělal, teď jsem v prdeli. Rychle jsem se odtáhl a sedl si zpátky. Teď mě vyhodí. Zachvátila mě panika. Zírali jsme na sebe a nikdo nevěděl co dál.” A co k té látce”, zeptala se najednou.

Terezin pohled:
Zíral na mě a nevěděl co dělat.” A co k té látce”, zeptala jsem se, protože jsme se k tomu pořád nedostali.

Pevně jsem se soustředila a po čtvrthodině jsem to konečně pochopila.” Vidíš nebylo to tak těžký”, řekl pan Ackerman a já se vděčně usmála.” Děkuju mnohokrát”, poděkovala jsem, zabalila si věci a chystala jsem se odejít.” O tom co se tu stalo se nikdo nedozví jasné”, poručil učitel a já jen přikývla. Chtěla jsem otevřít dveře, ale nešlo to. Začala jsem s nima lomcovat, ale marně.

“Co blbnete”, okřikl mě učitel.” J-je zamčeno”, vysoukala jsem ze sebe vydešeně.” COŽE”, vykřikl pan Ackerman. Ani on však s dveřmi nic neudělal.” Já tu uklízečku zabiju”, vztekal se. Tupě jsem civěla na zamčený dveře. Chtělo se mi brečet. Třída byla malinká, já jsem klausrofobik a moje nejhorší noční můra je skončit někde zamčená. Nádherná kombinace.

Schoulila jsem se do rohu a čekala, až se z téhle noční můry probudím.” Terezo co blbnete”, ptal se nechápavě pan Ackerman. Když jsem mlčela zeptal se znovu a znovu, pak se mnou i lomcoval, ale já stále ignorovala, nechtělo se mi, postupně se mi začalo mlžit před očima. Pak mi přilítla facka a ta mě vrátila do reality. Naskytl se mi pohled na vydešeného učitele.

Leviho pohled:
Schoulila se do rohu a neodpovídala na moje otázky. Pak začala omdlívat. První co mě napadlo, bylo jí vlepit facku. Kupodivu to pomohlo a mě se ulevilo.” Co se děje”, zeptal jsem se snad už po sté. Řekla mi, že je klausrofobik. Skvěle!!!

Najednou se začala klepat, tak jsem ji objal a ona se křečovitě držela mého trička. Vypadala vydešeně, jakoby prožívala svojí noční můru. Začal jsem jí vískat v jejích jemných vlasech hladit po zádech. Moje srdce bušilo tak, že se divím, že mi ještě nevyskočilo z hrudě. Byl jsem rudý až za uši. Myslel jsem, že se zblázním, ale počkat já už se zbláznil, do ní.

Po chvíli se uklidnila a pohlédli jsme si opět do očí. Ne, ne, to ne. Tahle jsme skončili na lavici. Zírala na mě těma kukadlama a já se v nich začal opět ztrácet. Je tak blízko.

Chci jí znovu políbit, ale dovolí mi to. Nahlásí mě, když to udělám. Než jsem si to stihl promyslet naše rty se, dnes už po druhé, spojili. Byl jsem v sedmém nebi. Nezdá se mi to? Ona mi to oplácí?

__________________
Omlouvám se, že vydávám až dnes nedošlo mi, že budu pryč celý prodloužený víkend. To tedy platí i pro příště, takže další kapitola až v úterý.