Je dvanáct moc? (15+)

Je to studentka to nelze

Leviho pohled:
“Sakra”, vztekle jsem mrsknul s taškou o zem. Měl jsem strašně špatnou náladu a čtyřočko to vůbec nevylepšuje. Nejen, že se mnou ta nová zametla, ale navíc mě to ta čtyřoká omlátí o ksicht.

Sedl jsem si do obýváku v přízemí. Rozhlížel jsem se po místnosti, která pokrývala skoro celé přízemí a obsahovala gauč, televizi, stůl s židlemi a kuchyňský kout. Rozhodl jsem se, že tu uklidím.

Po hodině uklízení v přízemí jsem se přesunul do prvního patra. Vyšel jsem po schodech nahoru a došel jsem do chodby. Nejprve jsem šel do prvních dveří vlevo, kde je spižírna. Tam jsem utřel prach, vyhodil jsem, co bylo prošlé a šel jsem dál. Koupelna byla za druhými dveřmi vlevo. A nakonec jsem uklidil v ložnici, v jediné místnosti napravo.

Sešel jsem klidný dolů a chystal jsem si udělat večeři. Nemohl jsem si pomoct, musel jsem furt přemýšlet nad tou novou, jakže se jmenuje Mádrová Tereza.” Má přinejmenším zvláštní jméno, ale co je to cizinka”, přemýšlel jsem nahlas.” Ale na cizinku umí pěkně japonsky odkud vlastně je”, uvědomil si najednou.

“Je dost chytrá”, rozebíral jsem ji dál.” Určitě studuje na pedáku jinak tohle není možný”, spekuloval jsem.” A je i pěkná”, při těch slovech jsem si dal facku. “ Sakra vždyť je to moje studentka”, nadával jsem si, když jsem se přistihl, že o ní fantazíruju.

Najednou mě přešla chuť na jídlo.” Přece se nezamiluješ do svojí studentky”, praštil jsem hlavou o stůl, ale ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nemohl jsem na ni přestat myslet.” Do prdele”, zaklel jsem.

Terezin pohled:
Nastěhovala jsem se k Rin. Očividně jí to nevadilo a jejím rodičům taky ne. Dokonce mi poděkovali, že jsem její první kamarádka. Jen jsem se zasmála. Těšilo mě, že jsem někomu udělala radost.

Už je to týden, co tu jsem a s Rin konstatujeme změny na našem třídním.“ Beztak po tobě jede”, ušklíbla se Rin.” Je to učitel”, vyhrkla jsem.” Tobě se líbí”, zašklebila se Rin a štípla mě do ramene.” Ne”, odsekla jsem a zírala jsem před sebe.” Je o dvanáct let starší než já”, bránila jsem se, ale věděla jsem, že má pravdu.

”To by mě zajímalo, co uděláme dneska”, změnila téma a zamnula si ruce.” Můžeme otestovat jejich trpělivost”, navrhla jsem šibalsky.” Dobrý nápad”, souhlasila Rin.” To je poprvé co se těším do školy”, zasmála se, když jsme se přezouvali u skříněk.

“Co máme”, zeptala se mě Rin, když jsme došli do třídy.” Ájinu”, zaúpěla jsem. Normálně mám angličtinu ráda, ale jak se říká učitel dělá předmět. To oči ničicí stvoření je ještě horší než pan Ackerman, ten vás aspoň nechá domluvit.

“Jaký jazyky vůbec umíš”, zeptala se má zákeřná sousedka.” Japonsky, anglicky, německy, španělsky a česky plyně”, začala jsem nahlas počítat.” A italsky, francouzky a rusky tak napůl”, vyjmenovala jsem většinu evropských jazyků.” A který jazyky neumíš, to bude rychlejší”, drkla mě Rin do ramene.” A proč to chceš vědět”, zeptala jsem se, jelikož jsem nevěděla na co to chce zneužít.” Mluv na ní jiným jazykem”, zamnula si ruce.