Je dvanáct moc? (15+)

Rozvracečka vztahů

Leviho pohled:
Réza odběhla nahoru do ložnice.” Je hezká,” poznamenala máma s úsměvem. Nervózně jsem se poškrábal za krkem.” Kolik jí vlastně je?” prohodila jen tak mimochodem. Polknul jsem.” Dvaadvacet,” řekl jsem co nejpotišeji to šlo.” Cože?” vyhrkla,” vždyď je o dvanáct let mladší než ty.” Povzdychl jsem si.” Vážně se hádáte kvůli mému věku,” ozvala se rozhořčeně Réza.

Terezin pohled:
Stála jsem na schodech a poslouchla jsem celou tu jejich hádku. Já vím, že dvanáct je dost, ale v téhle etapě života to nehraje tak závažnou roli. Ne?” Ah Rézi, jak dlouho si tu,” vysoukal se sebe nervózně Levi.” Skoro celou dobu a navíc jsem vás jasně slyšela i v ložnici,” oznámila jsem jim a sedla jsem si na sedačku.“ Slečno Terezo omluvíte nás,” vyhrkla najednou matka a táhla Leviho nahoru.

Leviho pohled:
Vytáhla mě nahoru do ložnice. Neměl jsem z toho dobrý pocit.” Jak dlouho jste spolu,” vychrlila na mě. Já to věděl.” No,” naléhala.” Pět let vztahu na dálku,” odsekl jsem odevzdaně.” Nevěřím to by nevydržela, určitě tě podvedla,” uzemnila mě.” Ty ji neznáš ona není taková, proč by se jinak vracela,” bránil jsem ji.” Protože tu dostala práci, protože ji měla už, když odjížděla věděl si to?” vyštekla na mě. To mě zaskočilo.” A víš, kdo jí tu práci sehnal?” křičela dál.” Erwin?” tipoval jsem. Přikývla.

“A víš proč je s tebou? Protože si nechce pořizovat vlastní byt,” ryla do mě.” Vždyď mohla bydlet se svojí kamarádkou,” argumentoval jsem proti.” To si ty myslíš. Já takovýhle holky znám, to jsou rozvracečky rodin,” vzlykala. Stál jsem jako opařený. To nemůže být pravda.” Mami Réza naší rodinu nezničí,” utěšoval jsem ji.” Jedna taková ti sebrala otce nechci, aby mi další sebrala tebe,” vzlykala dál.” Nesebere neboj,” objal jsem ji.

Terezin pohled:
Slyšela jsem všechno. Brečela jsem. Proč jsem všem naobtíž? Sebrala jsem se a šla jsem do parku. Ráda sem chodím, protože je tu klid. A navíc sem nikdo nechodí, tak mě tu neuvidí ani neuslyší. Dnes jsem se ale mýlila. Uslyšela jsem kroky. Rychle jsem si utřela slzy.” P-paní učitelko?” vykoktal zmateně známý hlas.” Ah Erene, Armine, Mikaso to je překvapení,” usmála jsem se.” Vy jste smutná? Co se stalo?” strachoval se Armin.” Ále zase někomu překážím,” posmutněla jsem. Najednou se ozval dívčí výkřik.” Kristo,” zavolali a běželi za křikem. Běžela jsem s nimi.

Kristu obtěžovala parta místních feťáků.” Nechte ji být,” okřikl je Eren. Jeden z nich se napřáhl a jednu mu natáhl.” Erene,” vykřikla Mikasa.” Tak to by stačilo,” zavrčela jsem. Všichni čtyři se na mě nechápavě podívali.” Hej šéfe tu znám ta poslala Freddyho málem pod drn,” couvl jeden z nich. Zpražila jsem je ledovým pohledem. Šéf se na mě rozběhl. Bleskově jsem uhnula a podrazila jsem mu nohy, takže dopadl tvrdě na betonový chodník.” Chlapy zdrhejte ona je šílená,” vzali nohy na ramena a šéfa táhli sebou.” Je důvod proč sem nikdo nechodí,” pousmála jsem se a vrátila jsem se zpátky na svou lavičku.

Leviho pohled:
Odešla, zase.” Nehledej ji ona ti za to nestojí,” zavrčela máma podrážděně.” Stojí, protože já ji miluju,” vztekal jsem se. Papírek?” Asi očividně vám překážím,” četl jsem nahlas. Zahodil jsem papírek a běžel jsem za ní. Vím přesně, kde je. V tom zatuchlým, nechutným parku plným feťáků. Když jsem dorazil, zrovna dávala nakládačku jejich šéfovi a pak se rozutekli. Co? Vrátila se k lavičce.” Tady si,” přišel jsem k ní a objal jsem ji.” L-levi já,” fňukala.” Nic neříkej, mě je jedno, co říká máma, hlavně neodcházej,” prosil jsem ji. Ještě chvíli jsme tam seděli a pak jsme šli zpátky.

Máma seděla uražená u televize a Réza běžela nahoru.” Jsi si jistý Levi,” podívala se na mě vyčítavě.” Ano jsem,” objal jsem ji a šel jsem za Rézou nahoru. Už měla na sobě noční košili. Škoda. Zavřel jsem dveře a sundal jsem si tričko. Objal jsem ji a obdarovával jsem ji polibky na krku.” Levi to lechtá,” hihňala se.” Bože,” protočil jsem očima a šel jsem si na balkón zapálit.

Terezin pohled:
Pako. A ještě mě tu nechá stát a klidně si jde zapálit a ještě bez trička. Má docela vypracovaný tělo na učitele. Zasmála jsem se svým myšlenkám a lehla jsem si do postele. Po chvíli jsem zaznamenala další objekt na posteli.” Ne,” řekla jsem rázně.” Rézi~,” zakňučel mi do ucha.” Chci spát,” zabořila jsem obličej do polštáře.” Tak mi dej aspoň pusu,” škemral.” Je to past,” použila jsem hlášku z hvězdných válek.” Zejtra musíme být před školou v šest jedeme na ten výlet vzpomínáš nebo už ti paměť neslouží, staříku,” odsekla jsem. Najednou mě prudce otočil na záda.” H-hej,” okřikla jsem ho. Políbil mě a pak sebou znaveně plácnul vedle mě. Ok?

_________________
Tak poslední kapitola. Když tak koukám na popularitu, přemýšlím o druhým dílu.