My American dream

Kapitola 7

Bez zájmu jsem zírala na modro oceánu táhnoucí se do dáli. Celé tělo mne bolelo z dlouhého sezení a pomalu se mě zmocňovala nuda. Knížku jsem už dočetla a telefon jsem nemohla používat kvůli baterii. Když mi do uší místo melodie písně zaznělo zapípání ohlašující vypnutí přehrávače, začala jsem propadat zoufalství. Letušky naštěstí zrovna servírovaly jídlo.

Bez elektroniky a knížek jsem byla odkázaná na tradiční způsob zábavy - tužku, papír a vlastní fantazii. Častokrát jsem se bavila psaním povídek a zamotaných úvah, tentokrát mi však připadalo, jako by si na mě zasedl spisovatelský blok. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nedokázala jsem nic vymyslet. Tak jsem se pustila do učení. Mysl se mi pomalu plnila chemickými názvy a poučkami. Můj mozek toho ovšem měl brzy dost a odplul do blažené říše spánku.

***

Může mi někdo prosím vysvětlit, jak jsem dokázala spát sedm hodin? V tom nepohodlným sedadle? Každopádně jsem ospalýma očima pod sebou zahlédla světélka pevniny utopená v mlžném oparu.

Když letadlo dosedlo na zem, vyhrnula jsem se ven společně s ostatními cestujícími. Odpolední slunce mě zašimralo na kůži a já lačně hltala doušky teplého vzduchu. Autobusy nacpané k prasknutí nás dovezly k příletové hale. Mou pozornost nejdříve upoutalo relativně malé množství lidí a hned potom záchody.

Pod kůži se mi pomalu vkrádalo nepříjemné horko, a tak jsem za pár minut stála u zavazadlových pásů jen v šortkách a tílku. Tak jako všichni ostatní.

Můj loďák se objevil zanedlouho. S vypětím sil jsem ho složila ke svým nohám a vyrazila ven. A pak jsem je uviděla. Stáli vedle dveří všichni... tři? Najednou se přímo přede mnou ozvalo vyjeknutí. Lucy ležela na zemi s rukama široce roztaženýma a smála se.

"Kam letíš?" zasmála jsem se, když jsem jí pomáhala na nohy. Bez přemýšlení jsem přepnula do angličtiny. Lucy jen pokrčila rameny a vrhla se mi kolem krku. Vzpomněla jsem si, jak se poprvé styděla, a musela jsem se usmát. Mezitím k nám došli ostatní a dívenka mne pustila. Všichni mě přivítali, už ne tak bláznivě jako Lucy.

"A jsme doma," řekl Rob asi po hodině jízdy autem. Domov. To slovo znělo tak zvláštně, přesto jako by mne vítalo. Ano, tohle byl můj nový domov. Alespoň na čas.

Vystoupili jsem na krátce zastřižený trávník v předzahrádce. Zahleděla jsem se dům před sebou. Vypadal vcelku obyčejně - světle hnědá omítka, vysoký asi dvě patra, s garáží. Přesto mne uchvátil.

"Kdo si dá grilované kuře?" zavolala Jenny, jen co jsme vstoupili dovnitř.

"Všichni!" odpověděl jí Jonah, zatímco nesl můj kufr do patra. Pak se otočil na mně: "Pojď se mnou, ukážu ti pokoj."

Vyběhla jsem za ním do schodů a následovala ho do pokoje nalevo od nich. Jeho stěny byly natřené světle fialovou barvou. Naproti dveřím se nacházela dvě veliká okna, mezi nimiž stál pracovní stůl. Nalevo byla široká postel plná polštářků a plyšáků, napravo vestavěná skříň.

Celému pokoji dominovala knihovna umístněná proti oknům, která málem praskala množstvím knih. Před ní nyní stál Jonah a upřeně hleděl na prostřední poličku, kterou narozdíl od ostatních zaplňovaly pouze dva obrázky ve fialových rámečcích se srdíčky. Na prvním snímku se usmíval on společně s dívkou o něco starší. Dívka měla na sobě dlouhé plesové šaty fialové barvy s kytičkami na živůtku. Jonah si oblékl černý oblek, který mu mimochodem neuvěřitelně slušel. Nad čím to sakra přemýšlím? Objímal dívku kolem ramen, což vydalo trochu komicky, vzhledem k tomu, že byl skoro o hlavu menší.

Druhý snímek zachycoval stejnou dívku ve stejných šatech. Naproti ní stál mě neznámý kluk v obleku a držel ji za ruku v síťované rukavičce. V dívčině druhé ruce spočívala rudá růže. Chlapec svou položil přes její. Oba se dívali na květ růže a na rtech jim pohrával jemný úsměv. Zamilovaný úsměv.

"Kdo to je?" přerušila jsem to podivné ticho.

"Audrey. Moje starší sestra. Je na vysoké na druhém konci země," odpověděl Jonah a odtrhl se od snímků.

"Takže tohle je její pokoj?"

"Byl. Teď je tvůj," odmlčel se a pak pokračoval, "chceš provést po domě?"

Kývla jsem a společně jsme se vydali na prohlídku. Na konci chodby vedoucí k mému pokoji se nacházela velká koupelna, s dveřmi do mého a do Lucyina pokoje naproti mému. Na druhém konci chodby byla ložnice rodičů a schody do podkroví, kde měl pokoj Jonah. Přízemí tvořila kuchyně, jídelna a obývák, vše prozářené večerním sluncem. Z obýváku a z jídelny vedly francouzská okna na terasu v zahradě, kde Jenny s Lucy prostíraly k brzké večeři.

***

Lehce jsem zívla a zadívala se zpět na obrazovku. Seděli jsme v obýváku a sledovali Shreka. Lucy vedle mě neustále poskakovala, až byl popcorn místo v míse na jejím klíně rozházený všude kolem. Děj filmu se mi odvíjel před očima, aniž bych ho sledovala. Po nepříliš vydaném spánku v letadle se mi začínaly klížit oči.

Skoro jsem usnula, když Lucy vykřikla a mně na klíně přistála mísa s popcornem. Jonah odněkud vytáhl deku a teď do ní Lucy zamotal jako mumii. Vrtěla se a protestovala, ale proti bratrovi jí to nebylo nic platné. Posadil ji zpět na gauč a sám sebou plácnul vedle ní.

Když film skončil, vyšla jsem do svého pokoje a hned ve dveřích zakopla o batoh. U skříně ležel můj nevybalený kufr, ale na úklid věcí mi nezbývaly síly. Odněkud jsem vyhrabala pyžamo a již převlečená jsem se zavrtala do postele. Přestože mívám problémy se spaním jinde než doma, tentokrát jsem usnula snad ještě dřív, než jsem se hlavou dotkla polštáře.