My American dream

Kapitola 10

"Hej, Harrisová! To je moje místo!" ozvalo se za mnou.

"Smůla, McNegro," odsekla Hayley, ale posunula se, aby příchozímu uvolnila místo. Ten ho hned obsadil a začal se cpát pizzou. "Chceš i něco jiného než nám zkazit chuť k jídlu?"

"Jen jsem přišel pozdravit nováčka. Ahoj, Gabbe." Sakra. Věděla jsem, že ho znám, ale na jméno jsem si prostě nemohla vzpomenout.

"Uh. Čau?" vypravila jsem ze sebe.

"Fajn, takže už můžeš jít, Macu." No jasně. Cormac. Hayley ho asi vážně nemá ráda.

"Dobře, mizím," zvedl se. Potom se obrátil zpět k nám: "Jo, Gabbe? Hledal tě Jonah." A pak už opravdu zmizel.

"McMillan je pako," vyprskla Hayley jakmile byl z doslechu.

Znovu jsme se pustily do jídla. Ta podivná strakatá věc byla výborná. Najednou se Hayley zarazila a upřela na mě podivný pohled.

"Jonah? Jako Jonah Price?" zeptala se udiveně.

"Jo. Proč?" nechápala jsem.

"Wow. Jsi tu první den a už jsi ulovila nejlepšího kluka na škole!" vypískla jako malá holka.

"Eh... cože?"

"Naše škola žije podle podivný hierarchie. Máš tu ty oblíbený a ty míň oblíbený. Na špičce jsou překvapivě sportovci a roztleskávačky. Většinou se tvářej jakoby nikdo jinej neexistoval. Nejvýš z nich jsou házenkáři, jak jinak. Naproti nim jsou hudebníci. Ty jsou celkem fajn. Když dáš ty dvě věci dohromady, vznikne ti buď někdo úžasnej, nebo příšernej. Třeba jako Jonah a Lindsay. Ale oblíbenej bude tak jako tak. A pak tu jsou ti ostatní. S těma je největší sranda, ale moc jich není."

"A kam patříš ty?"

Hayley se zamyslela a zadívala se na hodinky: "K těm co přijdou pozdě na biologii! Dělej, musíme jít!" vyskočila, popadla tác a vystřelila pryč.

Bok po boku jsme běžely chodbou. Hayley se potom vydala po schodech nahoru, zatímco já pokračovala rovně. Do učebny francouzštiny jsem vstoupila společně s pár dalšími opozdilci. Sedla jsem si do poslední volné lavice a ulehčeně si oddechla.

Najednou mi zezadu na rameni přistála něčí ruka. Trochu jsem sebou trhla a otočila jsem se. Za mnou se šklebil Jonah, evidentně potěšený tím, že mě vyděsil.

"Tak jak se ti u nás líbí?"

"Je to tu jiný," začala jsem váhavě. Najednou mě nenapadalo, co říct. "Ale v dobrým smyslu. Myslím."

"Tak to je super," poznamenal a vrátil se ke klukům.

***

Procházela jsem chodbami společně s Hayley, která mě neomylně vedla k divadlu. Cestou jsme se zastavily u našich skříněk, umístěných kousek od sebe, kam jsme odložily batohy. Mířily jsme na první schůzku s orchestrem. Teda pro mě první.

Divadlo bylo plné lidí, rozdělených do skupin podle zaměření. Ani jedna z nás neuměla na nic hrát, takže jsme se přiřadily ke zpěvákům. Úplně vpředu naší skupiny stála hezká tmavovláska. Kolem ní jako by byla neprostupná zóna, nikdo se k ní neodvážil přiblížit. Stejně jako několik dalších holek okolo, měla na sobě uniformu roztleskávačky, narozdíl od ostatních však stála na vysokých podpatcích. Bez nich by byla asi o hlavu menší než já. Kaštanové vlasy rovné jako hřebíky jí spadaly až k pasu.

Učitel začal svůj proslov a všichni postupně umlkali. Přivítal všechny nováčky, oznámil dny zkoušek a další věci. Naše pozornost pomalu ale jistě upadala. A pak přišlo něco, co mě naprosto uchvátilo.

"Jak jistě víte, každý druhý rok připravujeme nějaké vystoupení. Letos padla volba na muzikál a na vás dnes bude vybrat jaký. Čekám na vaše návrhy."

Mezi studenty se okamžitě rozezněl šepot. Divadlem se jeden přes druhý nesly názvy muzikálů, z nichž jsem znala sotva polovinu. Učitel nakonec vyhlásil hlasování na listu papíru umístěném na dveřích. Do konce týdne jsme všichni měli vybrat, co chceme hrát.

***

Přestože jsem byla v novém prostředí, kde jsem sotvakoho znala, byla jsem spokojená. Můj obvyklý falešný úsměv brzy zmizel, a alespoň na čas jej vystřídal opravdový. Hodiny ve škole se zdály celkem snadné, přinejhorším přijatelné, až na chemii. Ta, ač jsem ji měla nejraději a byla jsem v ní dobrá, mi činila velké potíže. Učitel tvrdil, že si časem zvyknu na jiný systém, přeci jen jsem se ho učila poprvé, ale stejně se rozhodl zařídit mi doučování. Po první hodině!!! Další den si mě zavolal, aby mi oznámil, kdo mě bude doučovat. Čekala jsem hodně, ale tohle rozhodně ne.

"Pokud vím, bydlíš u Priceů," začal učitel. Jen jsem přikývla. "Jonah je v chemii více než dobrý, proto by bylo fajn, kdybys poprosila o pomoc jeho."

"Dobře." Zamumlala jsem a odešla. Horší to snad být nemohlo. Ano, Jonah je fajn, ale už takhle jsem na jeho rodině byla závislá víc, než mi bylo příjemné. Nesnáším, když musím ostatní žádat o pomoc. Bohužel to vypadalo jako jediná možnost.