My American dream

Kapitola 8

Ráno jsem se vzbudila brzy. Se zavřenýma očima jsem se posadila a spustila nohy z postele. Bosé nohy se mi zabořily do jemného koberce. Tak moment... já přece nemám koberec!

Otevřela jsem oči a chvíli mžourala do fialové, než jsem se probrala. Vklouzla jsem do koupelny, abych si vyčistila zuby a udělala ze sebe znovu člověka. Vlasy mi trčely do všech stran a na tváři jsem měla obtisklý náramek. Když už jsem nevypadala, jako kdybych strávila celou noc na párty, oblékla jsem se a sešla do kuchyně. Nikdo tam nebyl, ale ze zahrady bylo slyšet křik. Vydala jsem ven, kde u stolu seděli Jenny a Rob, zatímco Jonah stál pod rozložitou třešní a volal na Lucy, která se pokoušela slézt dolů. Posadila jsem a vzala si trochu ovocného salátu a toast.

***

Zasněně jsem se zadívala na moře a zalitovala, že s sebou nemám plavky. Zatoužila jsem si v něm alespoň smočit nohy, ale na bruslích by to asi nebyl nejlepší nápad. Jonah a Lucy mi chtěli ukázat město, a jelikož bylo nádherné počasí, rozhodli jsme se vyrazit na bruslích.

Nejspíš jsem moc ponořila do snění, protože jsem najednou do něčeho narazila. Rázem se kolem mne obmotaly paže a jen díky nim mě nepotkalo nepříjemné setkání se zemí. Počkat, paže? Takže jsem nesrazila něco, ale někoho.

Poplašeně jsem ucouvla, jenže se mi zamotaly nohy a byla bych už ležela, kdyby mě ten někdo znovu nechytil. Super, právě mě nominovali na cenu za největší trapas století.

"Promiň, já - ehm - no," spustila jsem. Česky. Takže malá oprava, tu cenu jsem vyhrála. Zvedla jsem hlavu a uviděla před sebou vysokého kluka s tmavou pletí. Pobaveně se na mě křenil a Jonah se vedle něj svíjel smíchy. Evidentně byli dobří přátelé.

"Zabiju vás. Oba dva," řekla jsem naštvaným hlasem, nyní již ve správném jazyce, a rozjela se za Lucy.

"Hej! Nechceš aspoň vědět, co mi napsat na náhrobek?" zakřičel za mnou ten kluk.

Otočila jsem se zpět a hlavou mi bleskl nápad. Nejspíš si myslí, že jsem neuvěřitelně nešikovná. Toho ho musím zbavit. Závratnou rychlostí jsem se rozjela přímo proti němu. Vteřinu před tím, než bych mu plnou rychlostí vrazila do hrudi, jsem smykem prudce zpomalila. Nakonec jsem zabrzdila o jeho ramena. Přestože jsem díky bruslím vyrostla o deset centimetrů, byl stále o pořádný kus vyšší. Zapřela jsem se o ruce a postavila se na přední kolečka, abych se mu mohla podívat do očí. A pak jsem smrtícím hlasem, avšak nonšalantně pronesla: "Nezbude z vás jediný kousíček k pohřbení, tak na co náhrobek?"

Spustila jsem se zpět na zem a couvla. Jonah na mě ohromeně zíral, zatímco ten-jehož-jméno-neznám se znovu křenil.

"Jsem Cormac."

"Gabbe." Nesnáším, když mi někdo říká Gabriela, a české zkráceniny mají háčky a čárky a Gabbe zní prostě hezky.

"Tak se uvidíme příští týden!" rozloučil se s námi a odešel.

"Příští týden?"otočila jsem se k Jonahovi.

"Jo, v pondělí začíná škola," odpověděl. "Mac chodí o třídu výš než my."

***

Když jsme dorazili domů, už jsem necítila nohy. Museli jsme celé město projet nejméně čtyřikrát. Na stole jsem našla připravené nové učebnice a složky papírů. V první z nich byl rozvrh a obsah předmětů, které mám, v druhé materiály od agentury. Plácla jsem sebou na postel a vše zběžně prolétla. Buď tam nebylo nic zajímavého, anebo byl můj mozek až příliš unavený. I když bylo teprve půl páté, usnula jsem.

Lucy mě vzbudila na večeři, ale já byla stále duchem nepřítomná. Byla sobota, takže mi zbýval poslední volný den. V pokoji jsem znovu vytáhla materiály, jenže moje soustředěnost se pohybovala na bodu mrazu. Po tom, co jsem jeden řádek přečetla čtyřikrát, aniž bych pochopila jeho význam, jsem to vzdala.

Raději jsem se vydala prozkoumat Audreyinu knihovnu. Našla jsem spoustu knížek mně neznámých i oblíbených. Jemně jsem prsty přejížděla přes hřbety knih a zbožně je otevírala. Nakonec jsem se rozhodla pro první díl Noční školy, který jsem sice četla, ale další díly jsem již nesehnala. Zachumlala jsem se do deky a pustila se do čtení.