Marcus & Martinus 🙌❤️

18

Je pět hodin ráno. Asi jsem se scvokla. Lítám po pokoji jako blázen od koupelny do skříně a stále nevím jak se mám nachystat na dnešek. Ano strašně se těším až bude deset hodin. Ikdyž jsem se s Martinusem neviděla pouhý den tak mě to i tak prostě přijde jako čeká věčnost. No co teď dost zdržování s mými myšlenkami a jdu se připravit a nasnidat. Rodiče ještě nebudou vzhůru takže si snídani budu muset udělat sama. Upřímně mi to ani nevadí aspoň to budu mít podle svého.

Pohled Martinuse

"brácha vztávej pokud chceš stihnout snídani. Já už jsem po snídani a jdu pryč takže dělej" něco si zamumlal a spal dal. Já už moc času ale neměl a tak jsem z něj stáhnul peřinu a hodil ji na druhou stranu pokoje "bože jsi hrozný chováš se jak naše matka" postěžoval si ale já jsem ho úspěšně odignoroval a mířil si to ke dveřím
"ani odpovědět neumíš" otočil jsem na něho a zjistil že se na mě šklebí "odpovědět umím ale bohužel spěchám za svoji holkou" provokativně se na něho usměju a vyjdu že dveří.

Chystám se už vyjít ven protože mám jenom pár minutr abych k Jess došel ale to by mě nemohlo mé starší dvojče zastavit "hele aspoň mi řekni v kolik se vrátíš ať vím co říct rodičům" zasmál se a já se na něho pouze otočil a řekl "nevím já se ti ozvu až budu vědět" mrkl jsem na něho a vyšel z domu mířící si to k Jessice.

Pohled Jessici

"dobré ráno" pozdravím rodiče kteří se teprve vzbudili. Hned si to namířili ke stolu kde hned začali snídat. Ano rodičům a Joshíkovi jsem taky udělala snídani. A samozřejmě jsem nezapomněla na En (moje štěně) ji jsem nalila do misky vodu a do druhé misky jsem ji dala granule a nějakými pamlsky. Hned se na to vrhla jako by nejedla snad měsíc. Pouze jsem nad tím zakroutila hlavou a vydala se do svého pokoje pro mobil abych zjistila kolik mám ještě času než Martinus přijde.

Když už jsem byla skoro nahoře tak někdo zazvonil. Šla jsem tedy zpátky dolů abych zjistila kdo to je. Moc jsem z toho nebyla nadšená ale hned jak jsem za dveřmi uviděla Martinuse, objevil se mi na tváři velký úsměv. Hned jsem otevřela dveře a vběhla mu doslova do náruče. Jen se uchechtnul a zesílil stisk našeho obětí tak jako by mě nechtěl už nikdy pustit "strašně si mi chyběl ikdyz to byl jenom jeden den" zamumlala jsem mu do hrudi "ty mě taky" "bez tebe byla všude nuda" ještě dodal a hned na to mi udělil polibek do vlasů. "Jessí koho tam máš?" vběhla do chodby moje mamka "jee ahoj Martinusi tebe jsem tady dlouho neviděla" usmála se "no jo no naposledy předevčírem?" zasmál se a moje mamka taky. Ano naposledy tady byl předevčírem.
Mamka už na to nic neodpověděla a odešla zpátky do kuchyně.
"tak co jsi připravena jít ven?" přejel mě očima "jo už můžeme jít" jenom přikývnul a já zavřela dveře. "kam to vlastně jdeme?" Martinus se na mě jenom podívá ale nic neřekne. Dal už to neřeším a jdu po jeho boku. Stejně bych to z něj nevytáhla takže co.

"pojď sem" řekl mi Martinus když jsem byla trošku dál od něho. Najednou vytáhnul z kapsi šátek kterým mi pravděpodobně chtěl zakrýt oči. Tázavě jsem se na něj podívala ale on se jenom uchechtnul a pošeptal mi neboj bude se ti tam líbit nad jeho hlasem se celá zachvěju ale nedám to na sobě znát. Mezitím mi Martinus obvázal šátek kolem očí a vydal se semnou neznámo kam. Jdeme a jdeme ale najednou zakopnu asi o kořen. Kdyby nebylo Tinuse tak už bych byla rozplácnutá na zemi. "ty si ale nemehlo" zasmál se Tinus a já jsem ho zavraždila pohledem. Kéž bych neměla ten šátek kolem očí aspoň by viděl můj výraz který by mohl zabíjet na místě.

A few minutes later

Ani nevím jak dlouho jsme šly ale najednou mi Martinus sundal z očí šátek. Chvilky mi trvalo než se rozmrkám ale po chvíli už to bylo v pohodě. To co připravil mi málem vyrazilo dech. Přísahám že moje srdce vynechalo pár úderu protože....

Tak a tady bych upla😁doufám že se vám kapča aspoň trochu líbila a jinak pokračování příště!! ❤️vyjde asi zítra (Btf už dneska😅) Ps: omlouvám se za chyby.